Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Co to je disident? aneb Havlovo Prase v New Yorku

    Předpokládám, že většina čtenářů Divadelních novin ví o existenci jednoaktovky Václava Havla Prase aneb Václav Havel’s Hunt for a Pig, která původně vyšla v roce 1987 v samizdatu. Ostatně nedávno ji uvedl Vladimír Morávek ve svém domovském Divadle Husa na provázku. V březnu ji uvedla newyorská Untitled Theater Company #61 v off-broadwayském divadle 3LD Art & Technology Center.

    Robert Honeywell jako Václav Havel

    Robert Honeywell (Václav Havel), Katherine Bointon (Reportérka) a Mateo Moreno (Kameramanův pomocník) FOTO ARTHUR CORNELIUS

    Prase je v autorově díle unikátní: i když víme, že Vaněk, Leopold či Rieger jsou Havlova alter ega, zde je sám Havel jednající osoba. Mnozí znají soudobou adaptaci této hříčky Vladimírem Morávkem (spolu s Havlem), kterou uvedlo Divadlo Husa na provázku v sezoně 2008/2009 a stále ji má na repertoáru. Málo se však asi ví, že Američan Edward Einhorn tuto adaptaci přeložil do angličtiny, upravil a letos v březnu byla uvedena v New Yorku (její americká premiéra se konala už v roce 2011 jako součást Festivalu Ohio Theater’s Ice Factory). Einhorn je velký propagátor Havla. V roce 2006, kdy Havel strávil několik měsíců ve Státech, uspořádal v New Yorku festival téměř všech jeho her.

    Naposledy jsem viděla Havlovu hru v New Yorku v listopadu 2010. Jednalo se o Vyrozumění v Beckett Theatre na off-Broadwayi. Jinak si vzpomínám na Ztíženou možnost na konci roku 1969 v Lincoln Center, na Largo desolato v roce 1986 a Pokoušení v roce 1989, obě v Public Theater legendárního divadelníka Joe Pappa, který si Havla velmi vážil.

    Je povzbuzující, že se opět něco od Havla v New Yorku hraje, a hlavně to, že jsem na inscenaci našla 16 (!) recenzí. Pochopitelně Havel byl ve Státech velká osobnost, učaroval mnoha politikům, umělcům a intelektuálům. Jeho politická činnost i osobní život byly v 90. letech i později, kdy přestal být českým presidentem, sledovány všemi médii. Ale svět je veliký a chaotický, a když přestane být někdo nebo něco aktuální, přestane se o něm i mluvit a psát. Proto má radost nad reakcemi na newyorskou inscenaci byla velká.

    Václav Havel’s Hunt for a Pig

    Původní text je rozhovorem anglicky mluvícího reportéra s česky odpovídajícím disidentem Havlem o tom, jak se snažil ve prospěch knihovny Hrobka sehnat prase na zabijačku. Reportér usiluje o co nejpřesnější výklad podrobností, co a kdy se který den stalo, kdo komu co řekl… Prostě Havel popsal absurdní obraz zveličování naprosto nedůležitých situací. Hra je v podstatě kafkovská hříčka, v níž se objevují solidně se chovající jedinci, kteří se stávají nevyzpytatelnými a nakonec i hrdinovi škodícími.

    Čirou náhodou jsem asi před měsícem měla až existenciální nutnost si po mnoha letech zase přečíst Kafkovu Ameriku: vidět Prase brzy po jejím přečtení ještě víc zdůraznilo absurditu naší časté víry a důvěry v lidi a jejich slova.

    Závěr hry, kdy Reportér „má ještě jednu otázku“: Myslíte, že perestrojka ovlivní situaci v Česku? Co udělá Husák? po níž v textu následuje: CENZUROVÁNO, lze číst i jako autorovo věcné vidění tehdejší reality nebo možná taky jako jeho zbožné přání. Tak jako vesničané tak dlouho iritují Havla a jeho společníky, až se nakonec poddají a zaplatí obrovskou sumu za malé prase, tak i disidenti snad jednou uondají režim a zvítězí nad totalitní vládou…

    Morávek ve spolupráci s Havlem text podstatně rozšířili. Lidé, o kterých Havel reportérovi jen vypráví, se stali postavami hry. Takže když Havel odpoví reportérovi: Mluvil jsem s Fandou, jsme okamžitě svědky jejich domluv. Navíc je hra ozvláštněna úryvky z Prodané nevěsty. Operní pasáže se prolínají s dějem o praseti a chór i jednotlivé árie hru komentují. Proč bychom se netěšili… se zpívá po úspěšném kroku, Ouvej ouvej, konec radosti, hrnou se starosti, zlosti, mrzutosti, zlosti, mrzutosti, zlosti, mrzutosti. Kdož z nás ví, zda prase příští, vesele tak uhlídá, vesele tak uhlídá, vesele tak uhlídá, uhlídá se zpívá po negativních zkušenostech. I Jeník a Mařenka (přejmenovaní na Milana a Andreu) doprovázejí vyjednávání o praseti: Proč jsi tak zasmušilá, má manželko? / Mám zlé tušení, ve snu zdálo se mi, že ta letošní zabijačka bude pěkná oštara. Bože, jak to skončí? / Dobře, nic se nestrachuj a ve mně se důvěřuj, bude-li jen vůle tvá pevná a neústupná. / Nechte vzdechu, nechte lkání, vaše věrné přesvědčení, nemine se požehnání, nemine se požehnání. Ani česká národní opera tak neunikne převtělení do dadaistické hřičky.

    Václav Havel’s  Hunt for a Pig

    I když postav není ve hře mnoho, je jeviště často přeplněné FOTO ARTHUR CORNELIUS

    Fantom opery

    Současnou inscenaci Václav Havel’s Hunt for a Pig uvedla v New Yorku v režii Henryho Akony skupina Untitled Theater Company #61, kterou Einhorn založil v roce 1992. Hraje se v malém sále divadla 3LD Art & Technology Center, úplně dole na Manhattanu, v oblasti Wall Street. Jeviště je uprostřed sálu, diváci sedí ve dvou řadách na židlích kolem. Jelikož je tématem hry zabijačka, diváci si mohou objednat večeři s vepřovým (prasečím) menu. Když jsem vešla do sálu, pár diváků opravdu před začátkem představení – u asi šesti stolů postavených kolem jeviště – večeřelo. Na třech zdech sálu byly během produkce promítány úryvky televizních zpráv z roku 1987, avšak hlavní pozornost byla upřena na interview s Havlem a na prostřihy na osoby, které zrovna hovořily. Inscenace je tedy multimediální show. Právě neustále znějící zprávy NNC jsou největším Einhornovým „vtipem“ americké produkce. Vedle interview Reportéra s autorem čteme při vstupu na bílé pásce dole na obrazovce aktuální zprávy. Například: Phantom of the opera prepares for Broadway run… Ke konci se ale i tyto zprávy stávají přemrštěné a absurdní, zrovna jako cena prasete. Nebo: Phantom of the opera a front for dissidents! Miniskirts back in fashion… Dojde to tak daleko, že Thatcher wears miniskirt. Nebo je dokonce skandální zpráva Princess Diana rumored to be having an affair „upřesněna“ na Princess Diana having an affair with bartered bride.

    Než začne samotné představení, obveseluje skupina hudebníků a zpěváků diváky starými šlágry. Česky i anglicky. Závěrečná píseň Já jsem holka svedená získala dokonce velké ovace. A po představení následuje živý koncert s hudbou skupiny Velvet Underground.

    akona, einhorn, havel

    Henry Akona, Edward Einhorn a Václav Havel v brooklynském Brick Theatre během oslav sedmdesátých narozenin Václava Havla FOTO WILLIAM SULLIVAN NIEDERKORN

    Ditzy blonde

    I když postav není ve hře mnoho, je jeviště často přeplněné: reportérka (v inscenaci ji hraje žena – Katherine Boynton), Havel (Robert Honeywell), jeho přítel Koteš a tři muži, od kterých se snaží prase koupit. Dále je na jevišti kameraman a jeho pomocník (právě obrazy z jejich kamery vidíme na obrazovkách na zdech, což mi připomnělo postupy mojí oblíbené skupiny Wooster Group). Navíc v představení vystupuje sedm hudebníků: trumpetistka, která je hlavní sólistkou většiny hudebního doprovodu, a hráči nebo hráčky na harmoniku, klarinet, flétnu, cello a dvoje housle (někteří mají i herecké role). A zapomenout nemůžeme ani na Jeníka s Mařenkou.

    Havel by si nemohl přát lepšího dvojníka: Robert Honeywell má jeho gesta, „body language“ i přednes přesně okopírované. A je velmi přirozený. Reportérka je nejen typickou „blbou blondýnou“, neboli „dumb blonde“, ale navíc i „ditzy blonde sex bomb“. Nevím, jak to do češtiny přesně přeložit, ale znáte-li Jean Harlow ve Večeři o osmé (Dinner at 8, r. George Cukor, 1933), tak to je „dumb blonde“; a jestli znáte Judy Holliday ve Včera narození (Born Yesterday, r. George Cukor, 1950), tak na začátku je přesnou „ditzy blonde“. Je milá, ale zapomnětlivá a všechno poplete, až je to vždy trapně směšné. Hraje v nebesky modrých krátkých přiléhavých šatech, často se otáčí k cellistovi pro nápovědu. Například místo Zabijačka řekne cosi jako Zabiška. Cellista přeruší hru, čímž jí připomene, že zase udělala chybu, a začne jí napovídat, dokud ona správně neřekne Zabijačka. Kameramanův pomocník (Mateo Moreno) je asi fízl (nesmíme zapomenout, že interview je v roce 1987): má černý oblek, který pamatuje lepší časy, černý klobouk, dělá různé „obličeje“ a často si zapisuje, co kdo říká. Když Havel podepíše smlouvu na prase (300 Kč za kilo), ukáže dokument na kameru. Vidíme, že jde o titulní stránku hry Protest. Pomocník si na konci hry uvědomí, co se vlastně dělo a přeruší přívod elektrického proudu. Na monitorech se objeví sněžení a z reproduktorů je slyšet jen šumot. Po „trapné“ chvíli na obrazovce čteme text: Václav Havel and fellow dissidents present formal protest on human rights to Czechoslovak government officials. Zpívá se Dobrá věc se podařila (anglicky) a reportérce je ze studia připomenuto, proč vlastně s Havlem měla mluvit. Ona se zapýří, otočí se k Havlovi a řekne: Prý důvodem našeho setkání nebylo mluvit s vámi o zabijačce, ale o politické situaci! Co to je „disident“? Co se stane u vás? A představení končí.

    Buďme rádi, že reportérka všechno tak popletla a zapomněla. Strávili jsme díky ní velmi zábavných osmdesát minut.


    Komentáře k článku: Co to je disident? aneb Havlovo Prase v New Yorku

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,