Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Pozor na jazyk

    V běžném rozhovoru je samozřejmé, že uvedeme název nábytkářské firmy, od které jsme si pořídili křeslo, případně štokrlátko.

    Ne tak ve chvíli, kdy se někdo octne jako host před televizní kamerou. Případně před rozhlasovým mikrofonem. I tam by bylo v zájmu úplnosti informace radno dát na vědomí původ výrobku, název konkrétní cestovní kanceláře, případně obchodní firmy, ale ouha!

    Zkušený mediální host je vycepován, že by mohlo dojít k podezření, že je pašerákem reklamy. Proto se uchýlí k vyzkoušené zástěrce, že „jde o výrobek určité značky“.

    Navzdory zmíněné určitosti je výsledek požadovaně neurčitý.

    Redaktor je spokojený, byť v jiném kontextu prahne po opaku, když nabádá hosta: „Buďte prosím co nejkonkrétnější!“

    Ohledně jakýchkoliv kladných zmínek o výrobcích a službách je však vítána mlha a triáda někdy-někde-něco.

    Je-li v rámci svobody slova umožněno interviewovanému, aby si v mnoha ohledech nebral servítky, pak jen za předpokladu, že jeden (servítek) si vezme: nevypustí z úst nic, co by mohlo působit takzvaně komerčně.

    Základní příčinou mediálních obav z jakékoliv příznivé zmínky o výrobku (ač by to bylo leckdy potřebné k jeho upřesnění) není obava z reklamy, nýbrž z pomyslné reklamy zadarmo.

    Nic na tom nemění skutečnost, že dotyčná informace by byla vyřčena jen tak. Žijeme však v době, kdy termín „jen tak“ je už apriorně podezřelý. Jaképak jen tak!

    Co když je host, který uvede jméno výrobku, ve službách oné firmy? Ale i kdyby nebyl, tak ji bezděky propaguje, což je nad jeho kompetenci.

    Umím si představit, že obsedantním snem moderátora je představa, že povede rozhovor s nějakým začátečníkem, který ještě nemá v sobě náležitou autocenzuru patřičně zabetonovanou.

    Takový snový goyovský přízrak by mohl obsahovat například rozhovor s vítězem v soutěži amatérských fotografů, který je v televizním přímém vysílání poprvé. A spontánně zmíní předměty, které mu pomohly k pořízení oceněného snímku tatranských kamzíků.

    V onom pomyslném moderátorově snu by ten nezasvěcený muž uvedl v interview, že při vyhledávání kamzíků mu hodně pomohl dalekohled Bushnell. A že si ho nesl v batohu AlpinePro, kde měl i konzervy Hamé a turistickou buzolu Wayfinder. Samozřejmě i fotoaparát Canon a taky kondom značky Primeros pro případ, že by pršelo a že by do něj potřeboval svůj foťák skrýt.

    Aby k naplnění takové moderátorovy hororové vize nedocházelo, jsou do přímého vysílání zváni většinou jedni a titíž hosté, kteří už mají praxi a v sobě náležitý filtr. Dokážou ho uplatňovat dokonce i v bavičských pořadech, kdy jsou rozpumprlíkováni, leč onu požadovanou značkovou hranici nepřeťápnou.

    Riskantní se jeví i nápisy na tričku. Tu a tam vídám na televizní obrazovce zpovídané, jimž byl obrázek na hrudi rozostřen, případně rozčtverečkován. Zřejmě tam měli něco takzvaně nevhodného; možná právě reklamu.

    Jak by asi dopadlo tričko s Warholovou legendární plechovkou Campbellovy polévky?

    Rudolf Křesťan

    Literární noviny číslo 15/2013
    vyšly 11. dubna 2013.

    www.literarky.cz
    predplatne@literarky.cz


    Komentáře k článku: Pozor na jazyk

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,