Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Pozapomenuté opery

    Ojedinělá příležitost vidět tituly, které se v Praze nehrály nikdy, nebo před mnoha desetiletími. Díla, která měla často ve své době velký úspěch a poté zůstala na dlouhou dobu nepovšimnuta – neprávem? Posuďte sami…

    HRABĚ ORY

    Zavřete dcery, sestry a zamkněte manželky, protože mladý pán Ory je tu! Se svým francouzským šarmem a lišáckým úsměvem hledá další ženu, které by vyznal svou momentální vášnivou a nehynoucí lásku. Právě teď má v hledáčku půvabnou Adéle, která však nemá zájem a navíc do jejího hotelu Formoutiers je mužům vstup zakázán, dokud se nevrátí manželé a bratři jeho obyvatelek. To ale Oryho nemůže zastavit v milostném dobrodružství, cesta se přece vždy najde, i kdyby se měl vydávat za poustevníka nebo sebe a své kamarády měl převléknout za potulné jeptišky! V cestě mu však stojí konkurent a lest se snadno může obrátit proti jejímu tvůrci… Gioachino Rossini je bezpochyby jedním z nejslavnějších operních skladatelů všech dob, Hrabě Ory se kupodivu teprve teď dočkal české premiéry – v Brně, v exkluzivním obsazení v čele s nastupující tenorovou hvězdou Petrem Nekorancem.

    MEDEA

    Pomohla Iásónovi získat zlaté rouno a porodila mu dva syny. On ji ale opouští, aby se oženil s královskou dcerou Glauké. A tak se mu pomstí: Glauké zabíjí svatební dar od Medey – diadém napuštěný jedem. A co více: Medea vraždí své děti. Cherubiniho operu, inspirovanou známým antickým příběhem, pro svět v padesátých letech 20. století objevila Marie Callas. V novodobé české premiéře ji hraje plzeňský soubor. Výtvarně efektní inscenace s efektními pěvecko-hereckými kreacemi.

    THAÏS

    „Zítra pro mě budeš jen jméno. Kliknu si na další, vytisknu, zaplatím, ocucám, zahodím, kliknu si na další. Ukáži si a mám. Zatřepu, vyfotím, na weby zavěsím, do koše odložím. Zítra pro mě budeš jen jméno.“ Dnešní svět podle režisérky Lindy Keprtové. Svět divokých večírků, v jakém je doma kurtizána Thaïs. Mnich Athanaël přichází ze světa, kde panuje řád a jednota. Touží po Thaïs – a přitom ji chce přivést na svou víru. Ale když ji vytrhne z jejího přirozeného prostředí, Thaïs umírá. Pochyby zůstávají… Po Donu Quichotovi další Massenetova opera, kterou v Liberci nastudoval tandem Martin Doubravský – Linda Keprtová. Opera u nás téměř sto let nehraná, jen lyrická melodie nazývaná „meditace“ si díky houslovým virtuózům žije svůj vlastní hudební příběh i na našich koncertních pódiích. Liberecká odvázaná inscenace, v níž se z dávných dob přesouváme do dnešních dní, s Livií Obručník Vénosovou coby svůdnou Thaïs a Czabou Kotlárem v roli rozjitřeného mnicha Athanaëla není vhodná pro mladistvé…

    DÍTĚ A KOUZLA

    Kouzelný příběh z jednoho domu, ve kterém ožijí lenoška, čínský šálek, čajová konvice, hodiny, učebnice aritmetiky a další, aby se vzbouřily proti zlobivému chlapci, který je trápí. Během hodinové opery přijdou ke slovu i sova, kocour, veverka, oheň, princezna, pastýř s pastýřkou, strom… Opera, která se v Národním divadle hrála naposledy ve 20. letech minulého století a svou hudbou i vtipným libretem učaruje malým i velkým, je ideálním vstupem do tajemného světa hudebního divadla pro celou rodinu. Českobudějovické Jihočeské divadlo navíc připravilo na úvod inscenace zvláště pro děti třicetiminutový program, který hravou formou probudí fantazii diváků a poodhalí mistrovství zvukomalebnosti operního díla Maurice Ravela.

    JURO JÁNOŠÍK

    Cikkerův Juro Jánošík měl světovou premiéru v roce 1954 ve Slovenském národním divadle, v Čechách byl naposledy k vidění v roce 1983 v Liberci, v Praze žádná inscenace nevznikla, pouze tu bratislavští v 50. letech hostovali. Po více jak půlstoletí tedy první šance tady spoluprožít příběh nejslavnějšího slovenského zbojníka, který bohatým bral a chudým dával. Podle režiséra Romana Poláka historická fakta nejsou až tak podstatná – jádrem příběhu je něco, co nás vzrušuje a nenechává lhostejnými ani dnes. A tak v průběhu inscenace přecházíme z minulosti do současnosti, kde se nůžky mezi bohatými a chudými rozvírají čím dál víc. Opera Juro Jánošík dle jeho slov není historickým stereotypem – je to dílo, které aktuálně mluví k současnosti…

    ALCINA

    Krásná, smyslná, ale zákeřná čarodějnice Alcina vábí muže na svůj „ostrov lásky“. Když se svých milenců nasytí, promění je ve zvířata, kameny, stromy či mořské vlny. Až do bojovníka Ruggiera se upřímně zamiluje – ovšem jeho snoubenka Bradamante se ho nehodlá vzdát! Jedna z třiadvaceti Händelových oper čerpajících z antických mýtů byla podobně jako jeho jiná díla dlouho zapomenuta, znovuobjevena ve 20. letech 20. století v Německu a v posledních dvou desetiletích je jednou z vůbec nejhranějších barokních oper. V Praze bude, zdá se, v novodobé historii k vidění poprvé. Za dirigentským pultem specialista na autentickou hudební interpretaci barokní hudby Marek Štryncl, v režii Lindy Keprtové, která věří, že přestože Alcina byla napsaná před čtyři sty lety, jednání postav v ní je všeobecně stále platné a celý příběh je současný. „Jednoduše je to příběh, který je funkční v každé době, protože v něm jde o člověka a člověk je stále stejný.“

    • Autor:
    • Publikováno: 6. září 2017

    Komentáře k článku: Pozapomenuté opery

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,