Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2020

ročník 29
26. 5.–8. 6. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Posvícení

    Ještěže není každej den posvícení.

    To bych se asi pomát…

    Dostal jsem doma pár korun, ať se jdu pobavit.

    Nejraději bych nikam nešel, ale to se nedalo… obhájit.

    Bylo mi šest.

    Velbloud měl svěšený hrby, mývalové smrděli víc než králíkárna.

    Z řetízkáče jsem vyhodil posvícenskej voběd.

    Houskový knedlíky, zelí a bůček s kusem suchýho králičího. Nebyl jsem sám.

    Zaujalo mě kolo, nebo spíš koule – to už nevim – smrti.

    Železnej děravej glóbus, asi tak pětimetrovej. Dovnitř tý koule vlezl chlápek s motorkou a jezdil i hlavou dolů… atd.

    Bratr Jaromír rozeznal i značku motorky…

    Panoptikum mě bavilo. Ženská jen od pasu nahoru na stojanu, dvouhlavý děti v lihu a podivný zvířata a zrůdy.

    Na lochnesce už tehdy v padesátejch pouštěli počátky rokenrolu. Obdivuhodný. Žádná cenzura.

    Do cirkusu na závěr přivedli mizernýho medvěda a vyzvali místní k zápasu.

    Přihlásil se silnej zedník a jednou ranou medvěda uzemnil. Dostal odměnu. Slíbenou. To bylo celý dost…

    Na pouti prodávali všelijakej šmejd a cukrovou vatu…

    Tejden jsem neměl vodvahu to zapsat. Až teď.

    Zrálo to sedmdesát let.


    Komentáře k článku: Posvícení

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,