Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Policejní tandem v krvavé pasti

    Svým dosud posledním repertoárovým titulem Divadlo Ungelt značně přitvrdilo. Jestliže tento komorní stánek, v němž se nejlépe daří produkcím pro dva až tři výborné herce, prováděl své věrné publikum poctivě složitými zákrutami lidských vztahů a osudů v laskavých či přece jenom méně drastických variantách (za dosavadní umělecký vrchol považuji inscenaci hry W. G. Homa Ledňáček), tentokrát nám na obnažené scéně, pouze se dvěma židlemi, nabízí drsně krvavý příběh dvou policistů. Ty ztvárnili herci, kteří se už v tomto divadle setkali v inscenaci Láska a porozumění, Richard Krajčo (Denny) a David Švehlík (Joey). Hra amerického dramatika Keitha Huffa Deštivé dny, která se v současnosti s úspěchem hraje na jevištích amerického kontinentu i v Evropě, byla mimo jiné inspirována hrůzným případem z roku 1991, kdy dva strážníci ve městě Milwaukee nedostatečně vyhodnotili situaci, k níž byli přivoláni, a nechali zdrogovaného mladíka na pospas jednomu z nejhorších sériových vrahů a kanibalovi devadesátých let.

    Deštivé dny v Ungeltu

    David Švehlík a Richard Krajčo v Deštivých dnech FOTO MARIE KRBOVÁ

    Denny a Joey jsou kamarádi od dětství, vykonávají v tandemu i svoji policejní profesi. Denny má rodinu, Joey žije sám a popíjí víc, než je zdrávo. Často je zván k Dennymu domů. Ženatý kamarád se snaží svobodnému dohodit nějakou partnerku, včetně té, se kterou kdysi měl (a dosud občas má) sexuální kontakt. Joey však začíná cítit něco víc k Dennyho manželce, ani on jí není lhostejný, vyznačuje se totiž – i přes alkoholické propady – větší citlivostí a empatií než otec jejích dětí. Do toho se připletou konflikty, vyvěrající ze stíhání hodně drsných zločinců i včetně oné hrůzné kauzy. Drastická story končí masakrem, Denny pak spáchá sebevraždu a Joey se hodlá postarat o jeho rodinu. Cítí se k tomu jaksi povolán, i když všecko, co předcházelo, hodlá patrně poněkud sobecky a také z pudu psychické sebezáchovy vytěsnit.

    S tvárnými a maximálně přirozenými představiteli hru v Ungeltu nastudoval režisér Janusz Klimsza, který dialogy mezi oběma mladými muži jen nepatrně aranžuje, ale práce s několika znaky, přibarvujícími příběh, je velice přesná (obvaz, kterým si Denny po zranění stáhne stehno a má ho na džínách prakticky až do tragického finále). Klimsza také citlivě zachází s temporytmem, situace graduje (entrée proběhne kupříkladu v pekelném tempu), dovede po vypjatých emočních bouřích (i střelbě z revolveru) situaci ztišit, případně zvukově „utnout“ – a v sále by pak vznášející se tíhu bylo možné krájet. Krajčův Denny se představuje ve vzácně spontánní, uvolněné kreaci, v řečovém staccatu se mu sice občas rozmlží dikce, ale ta se bude reprízami jistě zpřesňovat. Když se jeho hrdina dostává do obtíží (a to je velmi eufemistický výraz), má herec výraz raněného zvířete v pasti, emoce z něho o překot tryskají a zvláště ve ztišenějších polohách musí i otrlejšího diváka bolet u srdce. Švehlíkův Joey je o poznání rozvážnější, když reprodukuje rozmluvy jiných, jemně odstiňuje hlasy promlouvajících, přitom jde ovšem pořád o jeho sebe-charakteristiku. Sbližování se s Dennyho ženou podává divákům vlastně jako zpověď, při níž se cítí částečně provinile. Souhra protagonistů pramení nepochybně ze vzájemné profesní – i přátelské – důvěry. Mluvní uvolněnost a spontaneita mají oporu v přirozeně plynoucím a češtinu nepotlačujícím překladu Pavla Dominika. Šokující detaily v líčeních (pohlavní styk s kojící ženou, rozřezaná milenka policisty jako zločincova pomsta) působí v rámci dramatického textu jako trochu ostré koření, i když nepochybuji, že vycházejí z reálií. Téma oběti, které je ovšem v Huffově textu zřetelné, se však v kontaktu s naturalistickými komentáři obou parťáků ukládá bodavě do podvědomí. Sám za sebe musím přiznat, že jsem o smyslu hry, její interpretace i dopadu na publikum přemýšlel podstatně déle než jeden večer.

    Divadlo Ungelt – Keith Huff: Deštivé dny. Překlad Pavel Dominik. Režie a výprava Janusz Klimsza. Česká premiéra 2. listopadu 2012.

    • Autor:
    • Publikováno: 13. prosince 2012

    Komentáře k článku: Policejní tandem v krvavé pasti

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,