Pokus o magický realismus

Autor textu a režisér inscenace v jedné osobě Martin Františák vychází v textu hry Nevěsta ze skutečné situace. Hru napsal podle nalezených deníků, ve kterých objevil zápisky dcery o vlastní matce. Podle těch záznamů v horské obci na Valašsku žily před mnoha lety v malém domku dvě ženy, matka s dcerou, kterým místní říkali nevěsty, což ovšem znamenalo nevěstky. Obě ženy, přivandrovalkyně, aby přežily poté, co matka ovdověla, prodávaly svoje tělo místním mužům (matka nutila k prostituci i dceru). Tato hlavní linie příběhu je pak doplněna vedlejšími: v obci panují neurovnané vztahy mezi domorodci a přistěhovalci. Starousedlíci se snaží bránit svůj domov. Lze zde nalézt i odkaz na atmosféru lovu a v něm obsaženého zla – v kontrastu s idylickým obrazem venkova.

Hra začíná situací, ve které si místní lidé rozebírají majetek zbylý po nevěstách. Do vsi přijíždí neznámá žena, ze které se vyklube dcera prodávané „nevěsty“. Příběh dostává silný dramatický náboj a hra nabývá rozměrů antické tragédie.

Vedlejší linie, zejména téma přivandrovalců, ale i vnitřních vztahů uvnitř komunity, jsou v inscenaci Divadla Petra Bezruče poněkud upozaděny. Výprava Marka Cpina v první půli inscenace komplikuje hereckou práci nedostatkem místa pro akci. Situace vměstnané do malé místnosti, ve které navíc většinu místa zabírá stará postel, nemohou být jiné než statické.

Režie nejde směrem jasného a srozumitelného vykreslení vzájemných vztahů, vše směřuje spíše k jakémusi obrazu chaosu, v němž se divák zpočátku velmi složitě orientuje.

Vše se projasní až ve druhé půli, kdy vyplavou na povrch doposud skryté příbuzenské vztahy. Díky výborně napsanému počátečnímu dialogu druhé části, v níž dojde ke střetu mezi dcerou a matkou, vyjeví se konečně hloubka tragédie, příběh nabírá na intenzitě a diváci jsou vtaženi do děje.

Dialogu mezi hledištěm a jevištěm však v průběhu celého představení spíše ubližují, než napomáhají pohybové kreace, zvukové ilustrace, sborové výkřiky a stylizované herecké projevy, ozvláštňující sice jevištní obraz, ale ve výsledku působící retardačně. Martin Františák coby režisér rezignuje na tradiční divadelní postupy a místy až nadmíru užívá obrazné řeči.

Působivá hudba Vladimíra Franze vychází z lidové tradice a melodiky, v podstatě však záměrnou disharmonií destruuje lidovou píseň. Instrumentace a frázování obsahují jazzové prvky. Z hereckých výkonů vynikají zejména Zdena Przebindová v roli matky Javorkové a Pavla Gajdošíková, která vytvořila hlavní postavu její dcery Anny. Zvláštní zmínku zasluhuje výkon Josefa Králíka, ochotnického herce z DS Jana Honsy Karolinka. Jeho interpretace postavy starého Kučery, bývalého starosty, obsahuje prvky odkazující na magický realismus, díky kterému je původní Františákova předloha textem vskutku výjimečným. Bohužel mezi ostatními herci nenachází v tomto směru partnery.

Divadlo Petra Bezruče Ostrava – Martin Františák: Nevěsta. Režie Martin Františák, dramaturgie Vladimír Čepek, výprava Marek Cpin, hudba Vladimír Franz. Premiéra 12. listopadu 2010.