Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Tyranie sdílené vagíny

    V MeetFactory podruhé hostuje režisérka Natália Deáková a s dramaturgem Matějem Samcem zde uvedli nejnovější román Irvina Welshe Pohlavní životy siamských dvojčat. Samec při dramatizaci vyšel z výborného překladu Roberta Tschorna, využívajícího hovorového jazyka a vulgarismů, ale i obrazivých vyjádření a slovních hříček (líná Lena). Do hlavních rolí obsadila režisérka Pavlu Beretovou a Zuzanu Stivínovou, která se tak na českou divadelní scénu vrací po osmi letech.

    Střet Leny (Pavla Beretová) a Lucy (Zuzana Stivínová) na běžeckém páse FOTO TEREZA HAVLÍNKOVÁ

    Autor kultovního Trainspottingu opustil prostředí skotských feťáků a román zasadil do USA, kde nyní žije. Postavy tentokrát nerebelují proti společnosti, ale snaží se ji naopak ze všech sil přizpůsobit. Lena žije typicky konzumním stylem života: jako umělkyně sice tvoří zvláštní skulptury z kostí mrtvých zvířat, vedle toho však sleduje populární show Kdo shodí víc, vyhraje a u toho se láduje vším, co si doma „nasyslila“. Zato trenérka fitcentra Lucy zasvětila svůj život honbě za ideálem krásy aktivně: nekompromisně počítá kalorie a kilometry a disciplínu vštěpuje také klientkám, jednou z nichž se stane i Lena.

    Lucy v podání Zuzany Stivínové v černém sportovním oblečení a s vlasy staženými do přísného culíku je fašistickou diktátorkou, Leně vyhází všechny potraviny a tyranizuje ji náročným tréninkem. Lena Pavly Beretové opouští pohodlí domova v růžových crocsech, chlupatých ponožkách a oblečení velikosti XXL, jež spolu s výstižně neohrabanými pohyby vyjadřuje její nadváhu. Realistická scéna Jany Smetanové působí staticky a nepříliš variabilně: Lenin ateliér v levé části je neúměrně k jeho detailnímu zařízení podivnými výtvory využit pouze jednou a brzy herečky opouštějí i Lenin byt s pohovkou a lednicí. Zbytek příběhu se již odehrává kolem běžeckého pásu, který představuje nejprve Lucyino fitness centrum a posléze sklep, v němž trenérka mučí svou oběť nelidským výcvikem.

    Realisticky pojímá Deáková celou inscenaci. Příběh je vystavěn na bázi klasického oblouku: sledujeme vývoj vztahu žen s jedním zásadním zlomem, který vtipně promění perspektivu, a smírčím, avšak dosti předvídatelným rozuzlením – Lucy vystoupí ze svého egoismu a vyjeví Leně důvod, proč jí na ní tak záleží. Idylický závěr je však vykoupen vysokou cenou: ženy si vzájemně vypomohou zbavit se mužů, kteří je pouze vysávají, jak by jejich čin ospravedlnila řada ezoterických publikací probouzejících v lidech silné individuality.

    Název románu vychází z paralely, již k vztahu žen vytváří v díle položená filosofická otázka, zda by mělo mít siamské dvojče právo na sexuální vztah, když se svou sestrou sdílí společnou vagínu. Na způsobu, jakým se k otázce ženy staví, se projevují jejich charaktery: feministická a rázná Lucy v tom nevidí problém, kdežto citlivější Leně připadá takový akt neetický. Svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého, říká John Stuart Mill. Kde je však hranice mezi jedinci v případě siamských dvojčat? A kde leží hranice svobody v západním světě, na této hodnotě a kultu individua postaveném? Jaké právo měly ženy navzájem rozhodovat o svých životech? A lze vůbec ospravedlnit vraždu?

    V režijně nijak zvlášť vynalézavém pojetí je inscenace chvílemi dost upovídaná a zdržují ji i nepříliš vhodně zařazené písně. Kvalitu jí zabezpečují především herecké výkony: obě herečky působí i přes značné množství textu uvěřitelně, využívají extrémních poloh a v emocích jdou až „na dřeň“. Vulgární monolog o sexu například Stivínová adresuje divákovi v první řadě a svůj neúprosný pohled do něj zabodává bez mrknutí oka.

    Z divadla jsem odcházela s hamletovskou otázkou: Dám si doma ještě teď dortík, anebo raději půjdu ráno běhat? Neudělala jsem ani jedno. Naštěstí…

    MeetFactory, Praha – Irvine Welsh: Pohlavní životy siamských dvojčat. Překlad Robert Tschorn. Režie Natália Deáková, dramatizace a dramaturgie Matěj Samec, scéna a kostýmy Jana Smetanová, hudba Jakub Kudláč. Premiéra 10. dubna 2017.


    Komentáře k článku: Tyranie sdílené vagíny

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,