Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Podoby – Zvláštní chuť

    Je to už víc než padesát let. Byl jsem tehdy student zahradnické školy v Mělníku, dříve hrdě nazývané ovocnářsko-vinařská. Jezdili jsme jednou ročně na tzv. exkurze po vinných sklepech v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Profesoři měli zmapováno, kde zrovna jejich bývalí studenti hospodaří, nebo jen ochutnávají.

    Ve sklepě Křížovém ve Valticích nám předvedli obvyklá vína, mladší i starší, a my hádali, co by to asi tak mohlo být… Na konci ochutnávek se bývalý, již stárnoucí absolvent naší školy zamyslel a přidal delikatesu. Měl tam kdysi jeden tank s chutí naprosto zvláštní. Vyzval kolegy, ať přijdou otestovat. Shodli se na tom, že víno roční by nemělo mít tak podivný, dalo by se říci kvartérní buket. Tak to jsme tu ještě neměli! To by se tak hodilo na stárnoucí zrající vizour, nebo na dražší rumy v dubových sudech! Ale u sylvánu, který má v pozadí jen cosi travního?

    Když tank stočili do lahví, našli na dně utopeného dělníka v montérkách.

    Při kontrole tanku otevřete velký poklop, jak u skutečného tanku, pak musíte chvíli počkat, až uteče kysličník uhličitý, jinak tam můžete spadnout. Chybějícího sklepníka nikdo nehledal ani nepostrádal, mysleli si o něm už léta své.

    Později jsem na ostrově Vancouver říkal podobné věci o naší studniční vodě. Taky měla svou podivnou, originální chuť. V zimě studna přetékala, v létě vyschla. Rozhodl jsem se ji vyčistit, případně prohloubit. Vlezl jsem do bahýnka na dně. Bylo tam asi tak padesát mrtvých užovek podvazkových, které kolem bydlely. Chodily se chudinky v létě ochladit a občas škvírkou spadly dovnitř. Vylézt už se nedalo.

    Když jsem o chuťových zkušenostech vyprávěl literárnímu historikovi Petru Kovaříkovi, taky měl příklad. Narodil se v Krymské ve Vršovicích a vždycky se divil, že na rozdíl od jeho kamarádů z jiných domů měla jejich voda cosi zvláštního. Po letech při opravách se zjistilo, že rozvod byl z olověných trubek. Trvalo prý dlouho, než se zjistilo, že olovo není lidskému zdraví úplně prospěšné. V angličtině z toho zbyl jen název pro instalatéra – plumber, tedy olovnář. Nebo že by olovník?

    Na anglických lodích se ještě do šedesátých let při jídle muselo zhasnout, aby mužstvo nevidělo všechny ty červy a plísně. Teprve s rozvojem ledničky to, myslím, sama královna zrušila, ale to přesně nevím. Zřejmě: ceduličku psála…

    Steklík jednou na závěr divokého večírku nasypal do ranní polévky vrchovatý popelník. Nikdo si toho vůbec nevšimnul.

    A tak by se jistě dalo pokračovat.

    Otec se kdysi učil na cukráře. Bylo to za první světové války. Doma pět hladových krků, a tak šel ke strýcovi do Bystřice u Benešova. Rodiče doufali, že u cukráře hlady nepojde. Cukrářských příhod moc neznal. Jen jednu. Dáma si dala v luxusní cukrárně kremroli, a když ji překousla, byla v mezeře mezi šlehačkami mrtvá myš. Prej to cukráře, jinak úspěšného a slavného, stálo majlant.


    Komentáře k článku: Podoby – Zvláštní chuť

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,