Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Podoby: Zmizet beze stopy

    Zmizet beze stopy

    (ke dni lásky 1. máje)

    Kdysi jsem se někde na Oravský Maguře málem utopil v rašeliništi. Nějak jsem si uvědomil – nebo snad vzpomněl? –, že bych si měl lehnout na břicho a vyplížit se z tý pasti, z toho zemskýho lůna, co nás stejně jednou pohltí. Došmátral jsem se ke shnilý větvi, ta praskla, a tak jsem byl ještě blíž konce. A napadlo mě, že kdybych teď měl kvér a picnul se, zmizel bych beze stopy. K nalezení bych byl, až kdyby ra­še­li­niš­tě vyschlo. Byl bych krásně zachovalej mrtvolka, i s nožíkem vreckovým.

    Vratislav Brabenec

    Slyšel jsem lidi, který by si zalezli zhebnout do vopuštěný jeskyně. Ale pak tam vleze nějakej speleologickej šťoura typu Cílek a najde ho. To se ale ani Cílkovi v hlubokým rašeliništi jen tak nepovede.

    Po letech jsem četl, jak našli v rašeliništi mumifikovanýho šlechtice z doby keltský slávy. Byl vobětovanej prvního máje bohyni lásky. V žaludku měl kousek vopraženýho chleba, kterej si při losování, kým bude bohyně lásky nakrmená, vytáhl. Popisovat by to bylo zdlouhavý. Byl zabitej třemi způsoby. Podřízli ho, voběsili a utopili. Já bych to v tom rašeliništi, kdybych teda měl kvér, stihl jen dvakrát. Taky, kurva, nejsem celej Kelt! Na krku měl nějaký šperky, který – jak určila česká keltoložka – byly vyrobený v nějaký vesnici u Loun.

    Možná že z výchovných důvodů v tý chytrý knížce neuvedli, že ten šlechtic byl zfetovanej. Nebo to ta vyštudovaná kočka psala v době, kdy se ještě podle pylovejch zrnek nedalo určit, jaký vomamný kytky si před tím šlehnul. A už vůbec nevím, zda a jak se v mrtvole najde stopa po lysohlávce nebo jiný houbičce, který kolem rostly.

    Od českejch archeologů jsem se před lety dozvěděl, že kytky v lepších hrobech byly samý lahůdky, jak se zjistilo nejen podle pylovejch zrnek, ale i podle květinovejch ornamentů kolem. Z výchovnejch důvodů se taky neuvádí, že lepší lidi – jako třeba králové – na svět nepřicházeli z prachvobyčejný mrdačky, ale králové, proroci a pak i mesiášové se rodili z čistý panny. Parthenogenese. Z těch pominutostí, kterým se říká někdy taky láska, se rodili votroci a běžnej lid, co se v potu tváře pachtil v rodný hroudě až do skonání.

    Zmizení v řádný kyselině je profláklý v každý podřadný kliftonce. Odchod na nebesa už zmáknul Eliahu, kterej – židy neuznanej – na nebesa vstoupil a vracel se… Co tento text píšu, jsou zrovna Velikonoce a v kostelích se to probírá. S chybama, samozřejmě. Lidi potřebujou bejt klamaný a pravda není zas tak velká sranda, jak by se na první náhled zdálo.

    Že by aspoň ten šlechtic, nebo vyštudovanej bard, byl zabitej na čtyři způsoby? Máme se, kurva, co učit, jak se má vodcházet!

    A tak by se dalo pokračovat až do halelujah.


    Komentáře k článku: Podoby: Zmizet beze stopy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,