Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2024

ročník 33
16. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    Podoby – Vstávání

    Jistý cadik vstával vždy časně zrána,

    pohlédl z okna a s údivem zvolal:

    „Ještě před chvílí byla noc,

    a najednou je den –

    Bůh nám dává den.“

    (Tak jsem to volně upravil z Devíti bran od Jiřího Langra.)

    Bolavý vstávání zná skoro každej.

    Neusínání se s věkem rozmáhá jak řasa na rybníku s mizerným průtokem. Podobně je na tom i naše myšlení, na který jsme ještě nedávno byli tak pyšní. Nebo snad hnidopišní? Že by šlo o pych polní na hnidech? To teď zrovna nevím.

    Bratr Jaromír vstával dvě hodiny před cestou do práce a maloval. Dodnes to obdivuju. V tý době jsem vylezl z postele kolem poledního.

    Chodit spát se slepicemi a budit se s rozbřeskem? Tolikrát jsem to četl v radách starců a světců!

    Často do svítání čtu nebo popíjím a obdivuju ženskou krásu, za kterou Stvořiteli moc děkuju. Takže svítání spojím s usnutím. Dvě mouchy…

    Ženě Marii se vstávalo vždycky dost blbě. Nebylo proč se vůbec probudit. Jen ranní milostný hrátky byly výjimkou. Když kojila a dcera hladově – žíznivě zavrněla, podala jí svůj nádhernej prs a obě pak usnuly. Mockrát jsem to závistivě sledoval.

    A tak už člověku při odchodu zbejvá jen flaška jako symbol toho ztracenýho prsu.

    Vstával jsem kdysi taky lehce. Tehdy, ve svým dávnověku, asi tak před dvaceti lety. Večer jsem nakrmil koně, vyslechl arabský nadávky od kobylky Toughy a bál se, abych tomu náhodou nerozuměl. Nadávala mi sprostě, ale láskyplně. S druhou kobylkou jsme se jen pomazlili.

    Na obloze v tý době svítila obrovská kometa. Sebemrskačsky jsem si uvědomil, že už ji – tu kometu – příště neuvidím. Jen aby, vole, dodal přítel.

    Když vycházelo slunce, vylít jsem z pelechu jak ten cadik a mazal ošetřit zeleninovou zahradu. Tam jsem i posnídal čerstvý papriky a okurky nebo jen kedlubnu. Pod obrovskými listy špagetovejch dýní jsem se pozdravil s úžovkou podvazkovou. Asi tak kolem devátý jsem vzbudil holky a nalákal je ke stolu na lívance.

    Teď už se těžko sehnu i pro peníz padlej na zem, a tak navrhuju lidem do zahrad zvýšený záhony, u kterejch se dá sedět a obdivovat…

    Nebo jen plejt…


    Komentáře k článku: Podoby – Vstávání

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,