Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Podoby – Nevyžádaný dopis… popis

    Píšu ti milá, jaks správně poznala, na účet z restaurace.

    Právě jsem snídal borůvky s rumem vezdejším, tedy tuzemským. Původně jsem měl chuť na zavináče, ale takhle se to zvrtlo. Cítím se povzneseně i poklesle zároveň.

    Chtěl jsem večer jít na šláftruňk, ale furt bylo světlo a teď je zase světlo – až moc a je další den.

    To zní moc vobrozenecky, nebo vosvobozenecky?

    Nevím, jestli jsem v tý hospodě byl. Podle portmonky: byl.

    Vitvar vodešel s mladou kočkou, co měla rovnátka na zuby a živí se nějakým programováním.

    V pátek mi říkali na stavbě, že nejsou lidi, co něco dělaj’, ale že jsou už jen ti, co to programujou…

    Na to nestačí ani borůvky s rumem. To pochopit.

    A to nejsou pomotaný představy.

    To je prostá fotografie – záznam – momentka ze dna/dnu včerejšího až dnešního.

    Vono se víc stane úplně vobyčejně, než by i chorobná mysl mohla vyfabrikovat.

    Skutečnost nás předbíhá.

    Jestli to je smutný, nebo jiný, ať rozhodne ten, Jehož Jméno… atd. se neříká zbůhdarma.

    Podle výslechu vedenýho právně, tzn. správně, jsme pokračovali podle (podle?) práva outrpnýho, jinak bysme se nikam nedostali. Já tam byl jako prokurvátor pro věci běžný až zvláštní. Vidět mě nebylo, protože nejsem z tohoto světa. Sem přihlížitel, ne přehlížitel. Dělám záznamy.

    Byl zbědovanej, ne zbídačelej. Stále při vědomí i přes újmy, který mu způsobili. Dost umíněnej.

    Zvláštní kousek. Sem si zaznamenal.

    Když podruhé napadl vyšetřovatele, musela z chodby přijít služba, aby ho znovu napomenuli.

    Začal žvanit vo příbuzných. I na babičku, co zemřela v r. 1951, si vzpomněl. Že prej topila v peci klacíkama z Černýho vrchu na Smíchově, aby si uvařila meltu a drobila do ní suchej chleba.

    Nechám to prošetřit.

    Jestli v tom není nějaká šifra.

    Nevypadal zmateně ani soustředěně.

    Co to je, kurva, za matroš?

    Jak to mám zapsat?

    Co mi pak řeknou nahoře?

    Ti literáti zkurvený!

    Nechci přijít vo flek.

    (Pro Frantu Vyskočila, advokáta, syna vod Ivana Vyskočila, a jeho paní)


    Komentáře k článku: Podoby – Nevyžádaný dopis… popis

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,