Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Podoby – Dopis Růženě

    Nejdokonalejší vorba je pomocí dvou lokomobil.

    Vratislav Brabenec

    Jedna lokomobila je na jedný straně pole, druhá na druhý.

    Mezi nima je na laně ocelový pluh.

    Pole tedy není ničím utlačovaný. Jen se voře.

    Taky jsem, milá, viděl první americkej kombajn, už v r. 1948. Vůbec jsme to tehdy nechápali. V tý době byl jen samovazač, nebo kosa a snopy a panáky. Po sklizni jsem chodil na klásky. Dost jsem tu šetrnost nesnášel. V polích byla spousta křečků a syslů a koroptví. Po letech jsme se o to ve vrbičkách marně pokoušeli…

    I ty jistě máš svou minulost.

    Nebo ji hledáš?

    O podbíhání nákladních vlaků jsem ti nevyprávěl?

    Když šíbovali, šlo vo to ještě podběhnout. Eště nás pár zbývá, co podběhli.

    Vagon nepřeskočíš.

    Zní to jako modlitba ranní, ne úplně jako dopis.

    Jenže, co bys čekala? Báseň?

    Teď mi volal P. Z. a taky neví…

    Milostný dopisy. To je teda dřina.

    Mám snad psát žalmy, tedy Psal-mi?

    Tolik votazníků se nemá používat.

    Vím tolik pravidel a zaříkadel vo psaní, že bych vo tom moh’ i v laciný hospodě do zavíračky vyprávět.

    Vo roh železnýho stolu se stejně jednou zabiju. Nebo ne. Vyměním ho. Pak se tedy zabiju vo roh jinýho stolu.

    Proč bych se, kurva, měl zabíjet vo roh stolu?

    Se ptám.

    To je milostnej dopis k pohledání.

    Mám teď zrovna rozepsaný povídání o tom, jak já jako ryba v akváriu vidím lidi, co na mě koukaj’. Dost těžký zadání!

    Co to je uvolnění. Posrání se snad?

    Měl jsem v noci dojem (a to je taky blbý slovo), že zuby náhradní jsem si položil mezi knihy. Ráno jsem je našel na stole železným. To jsou ty ranní promluvy k milovaný bytosti. Měl bych asi ještě napsat návod, jak milostný dopisy psát.

    Nestranný pozorovatel mi napovídá, abych se na to už, kurva, vysral.

    …taky se mi ptala, jestli si myslím, že to cejtím jen já. Nevím, jak jsem odpověděl. Je k ničemu vidět do minulosti nebo do budoucnosti. Stačí to, co je k vidění zrovna teď.

    Se těm holkám nedivím, jak prchaj’ brzy ráno do práce, než aby vyslechly moje rozjímání u dršťkový polívky… a rumy a ryby.

    A tak se snažím, milá Růžo, si vystačit sám.

    Je to cesta do pekel, nebo do dalšího lokálu vezdejšího?

    Docházej mi cigára, i rum došel.

    Měl jsem dojem, nebo klam, že dopis milostnej dovedu napsat líp…


    Komentáře k článku: Podoby – Dopis Růženě

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,