Divadelní noviny Aktuální vydání 8/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

8/2019

ročník 28
16.–29. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Podoby – Dalo by se to nazvat: Neblbni…

    Dalo by se to nazvat: Neblbni – Uklidni se – nebuď tak naměkko – To přejde – atd.

    SMS od dcery Nikoly z Kanady: Našla sem Andrejku, je jí 21 a je krásná…

    V r. 1995 se nám narodila dvojčata. Teda naší kobyle Kerry. V našem údolí se tehdy vylíhlo 16 dvojčat. Koňskejch.

    Buď chcípne matka, nebo dvojčata, ale málokdy to ten tým přežije.

    Byli jsme jediný, kterejm se to povedlo.

    Já u toho nebyl. Zrovna jsem dost řádil v Praze, ale i nahrával muziku na moje vejšplechty.

    Nebylo mi tehdá ani páďo. Zamiloval jsem se, tedy zahnul, na plný pecky. Koule, taky by se dalo říct.

    Marie i dcera chodily ke kobyle spát, aby to stihly. Zrovna hlídala Marie.

    Pomohla s prvním hříbátkem a čekala placentu, ale ouha. Z kobyly koukala kopejtka.

    Vylezl ještě chlapeček. Pomohla tedy i s chlapečkem.

    Z Prahy jsem přiletěl dost unavenej. Po letech jsem se dozvěděl, že se dá taky říct: vyšťavenej. To je vám teprve asi pět let. Před tím bych to použil jen o ovoci, plodech, hroznech… Ale že chlápek je vyšťavenej? Nepoužívám ten výraz doteď. O neplánovaných románkách říkám jen: utrh’ se mi vagon, ujely mi nohy atd.

    Takže: teď už jsem – v tomto textu – zase v Kanadě na ostrově a holky mi ukazujou ty dvě srnčata.

    Ta holka se jmenuje jak? Andrejka, protože má krásný voči jako Andrejka Bezručová. Proti tomu se nedalo nic… voponovat…

    A ten kluk? Ten je úplně blbej, a tak mu říkáme Vráťa.

    Trochu jsem se urazil.

    Přece jenom jsem otec rodiny – šéf týhle party… K ješitnosti nemám zas tak daleko…

    Von je podobně blbej jako ty, říkala většina tý naší rodiny. Dělal jsem, že jsem to přeslechl.

    Vybudovat si vůbec nějaký postavení v rodině dá fachu. Buď silou, prachy sou asi lepší, nebo tamtím… Šak víme, chlapci.

    Koukal jsem na toho chcípáka a říkal mu: Ty vole, eště tě naučím kouřit a chlastat, a budeš stejnej jako já.

    Neměl jsem ho moc rád a von mě asi taky nemiloval.

    Dcera Nikola uklízela stáj. Hřebeček Vráťa se asi zamyslel a skočil na dceru, tedy… že jako…

    Marie zrovna odjížděla někam na jih, a tak jsem dostal úkol: vykastrovat.

    Zavolal jsem veterináře a stručně mu řek’, vo co de.

    Zrovna byl u nás sníh.

    Přiveď ho, myslel mýho koňskýho jmenovce, a flákni s ním vo zem.

    To jsem zvládnul.

    Z brašny vytáhl skalpel, ty kulky mu ufik a hodil jen tak na sníh.

    Cejtil jsem v rozkroku bolest stejně jako von.

    Pak jsme ho museli lonžovat, aby hnis z toho pytlíku vodtejkal.

    Často se proti mně rozbíhal a já mu musel rozbít držku.

    Bylo mi ho, vola, líto.

    Nebo to bylo soucítění?


    Komentáře k článku: Podoby – Dalo by se to nazvat: Neblbni…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,