Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Podoby – Co se stalo U Holanů

    Žena Marie se vracela z venčení psa v Grébovce. Jako obvykle se stavila na kafe U Holanů. Taky se tam rád stavím a téměř pravidelně se něco dozvím. Buď je to hluboká moudrost, nebo vejškrabek z hloubi pablba. Ale i to umí zručný pisálek zakomponovat… Když tam byla Marie, opuštěný mladík v lokále náhle zaštkal: Já bych mrdal, až bych plakal…

    Vratislav Brabenec

    V Café Sladkovský foto Viktor Kronbauer

    Marie mi pak o tom doma vyprávěla.

    Dalo by se to říci i s koncovkou až bych …-la. Text pro případný zhudebnění bych nechal jen tak. Bez pokryteckých a romantických dodatků. V plný síle.

    Nevím, proč mi to žena tak sugestivně přednesla. Kdyby, kurva, hned nenavázala na moje předvádění se na pódiu při hraní! Hodně a bezohledně kriticky, taky bych možná po ránu…, až bych plakal. To jsou ty záludnosti manželskýho života. Jeden nepochopí, co by zrovna bylo dobrý. Pro oba.

    Když mi bylo 17, milovala mě krásná kadeřnice Ivona. Nechápal jsem, proč chodí na všechny mý zoufalý vytí. Domyslel jsem si, že se jí snad někdo z muzikantů líbí. Sebe jsem vynechával. Byl jsem hubenej a ušatej dekadent, dost často těsně před otravou… nebo už v ní. Nechápal jsem, že by mě tohle blonďatý s drdolem mohlo milovat.

    Dozvěděl jsem se to až v 19, když mi napsala, že by si mě chtěla třeba i vzít a že mi dlouho… Hned jsem odepsal, že klidně do toho taky jdu. Jel jsem za ní na Mělník na Pšovku. Protože jsem přijel pozdě, nevydržela a odjela do Hradce Králové a pak už se nikdy ne­ozva­la. Asi v padesáti jsem se doslechl, že skončila před zámkem na Mělníku…

    Když otec v 73. roce v hrozných bolestech umíral, odvíjel se mu pozpátku film jeho života. Nebrzdilo to ani morfium, který do něj prali. To jsem mu záviděl. Ty bolesti ne.

    Když jsem zrovna jednou nehrál, nebo nebláznil někde s Marií, zastavil jsem se v Počernicích, abych matce s fotrem trochu pomohl. Zrovna jsem jeho film života chytil ve třicátých letech, kdy pracoval na poště v České Lípě. Srozumitelně a bolestně se mu zjevovaly všechny ty telefonistky i doručovatelky… Občas pletl jména, a tak ho matka nesměle opravovala.

    Když se mu film života dokroutil do současna, zabalil to. Už nemluvil, ale slyšel, jak po Poděbradský jezdí auta. Byl jsem zrovna s ním.

    Takže teď vím, že sluch odchází poslední.


    Komentáře k článku: Podoby – Co se stalo U Holanů

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,