Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Plzeňské třesky plesky (No. 0)

    Dnes začal 19. ročník mezinárodního festivalu DIVADLO v Plzni. Tak jako loni (a tak jako z některých jiných festivalů) můžete na našich stránkách sledovat denní zpravodajství. Letos je budete moci konfrontovat s – také denními – reportážemi a recenzemi autorů internetového časopisu RozRazil Online, na které vždy najdete v textu „prolink“.

    Na úvod přejímáme anketu, kterou festival uspořádal mezi zahraničními tvůrci.

    1) Čím je vaše představení unikátní, zajímavé? Proč by diváci měli představení vidět?
    2) Co pro vás znamená divadlo obecně jako způsob uměleckého vyjádření? Proč by lidé měli chodit do divadel?
    3) Znáte nějakého českého tvůrce? Spolupracoval jste s někým od nás?

    ///

    Snímek archiv SND

    Rastislav Ballek, autor a režisér, SLOVENSKÉ NÁRODNÉ DIVADLO, BRATISLAVA  (SK) –  Rastislav Ballek: Hollyroth, Sál Peklo 16. 9. v 17h

    1) Diváci uvidí dva interprety, herce a dýdžeje, kteří budou hrát podle not starého zapomenutého básníka. Je to divadlo, které chce být esencí divadelnosti.

    2) Divadlo znamená ještě stále především tajemství. Existují rozličné žánry, ale pořád je to to stejné tajemství, jako v prahistorickém okamžiku, kdy se první člověk stal hercem.

    ————————————-

    Snímek archiv SND

    Robert Roth, herec, SLOVENSKÉ NÁRODNÉ DIVADLO, BRATISLAVA ( SK) – Rastival Ballek: Hollyroth, Sál Peklo 16. 9. v 17h

    1) Docela živé představení v mrtvém jazyku. Doporučuji přijít minimálně ze zvědavosti.

    2) Divadlo je v dnešním digitálním světě můj paralelní analogový život. Je to moje morální instituce, tak proto.

    3) Můj vztah k českému divadlu je více jak přátelský. Je to bratrství, jež v roce 1993 nezaniklo.

    ————————————-

    Snímek archiv

    Kornél Mundruczó, režisér, NEMZETI SZÍNHÁZ, BUDAPEST  (HU) – Vladimír Sorokin: Led, Velké divadlo 16. 9. ve 20h a 17. 9. v 19h

    1) Scénář Vladimíra Sorokina není úplně obvyklý. V příběhu dochází k mnoha extrémním situacím, což může diváky přimět k tomu, aby se zamysleli nad jinou perspektivou svého vlastního běžného života a nad jeho určitými aspekty.

    2) Divadlo je zároveň diskusí názorů a komunikací s divákem. Je to pro mě vlastně takový společenský zážitek s možností katarze.

    3) Ne, bohužel jsem zatím s žádnými českými divadelníky ani s filmaři ještě nespolupracoval.

    Dodatečná otázka: Jaký je pro vás rozdíl v režii filmové a divadelní?

    V případě filmu jsem to já, kdo rozhoduje o tom, kde bude kamera a co chci pak vlastně vidět. Narozdíl od toho je v divadelním představení kamerou úplně každý z publika.

    ————————————————————————–

    Snímek archiv P.A.T.

    Sláva Daubnerová,autorka, herečka, režisérka,  P.A.T. A ŠTÚDIO 12, BRATISLAVA – Sláva Daubnerová: M. H. L., Divadlo Alfa 17. 9. ve 12h

    1) Je to silný životný príbeh ženy, ktorá bola prvou profesionálnou divadelnou režisérkou v časoch, kedy táto profesia bola čisto mužskou doménou. Zároveň to bola žena v pozadí politika Gustáva Husáka, čo výrazne ovplyvnilo jej životný osud aj jej kariéru. Po politických procesoch v 50tych rokoch a zatknutí Husáka sa z nej z jedného dňa na druhý stala nežiadúca osoba, prišla o miesto v divadle, pretože sa s ním odmietla rozviesť, napriek tomu, že manželstvo nefungovalo. Na pozadí jedného ľudského osudu sa teda vynárajú aj historické súvislosti, ktoré ovplyvňovali životy ľudí. Sú to naše dejiny a naša súčasť. Predstavenie považujem za česko-slovenské, hovorí sa v ňom česko-slovensky, keďže Magda Husáková Lokvencová bola pôvodom češka a veľa listov svojim českým priateľkám písala v češtine, čo sme v predstavení zachovali. Taktiež nemenej dôležitú rolu v tomto predstavení zohrali české archívy, ktoré poskytli do predstavenia materiál.

    2) Nad tým som sa zamýšľala pri príprave konceptov najnovších predstavení, ktoré chystáme na jeseň 2011. Ako môže divadlo prežiť a konkurovať? Je to jediné médium, ktoré prebieha tu a teraz a jedinečnosť je v tej esencí prítomnosti, kedy sa v jednom čase a na jednom mieste stretne divák a herec. Divadelný zážitok sa nikdy nezopakuje dvakrát, každé predstavenie je výnimočné, má inú energiu, herec podá iný výkon, iné je zloženie publika, iný je priestor, ak sa jedná o zájazd. Sme divadlo, ktoré funguje viacmenej zájazdovo a vždy mi utkvie v spomienkach výnimočnosť niektorého predstavenia. Divadlo je magické, to je jeho sila a zároveň zraniteľnosť. Pretože je to neuchopiteľné, ťažko zarchivovateľné, zostáva iba v spomienkach tvorcu a ako záblesk zážitku diváka. Môžete si povedať, pamätáš sa na to ako sme boli na tom a na tom predstavení? Ale neviete si pustiť DVDčko a prehrať si nejakú pasáž. Je v tom veľká melanchólia. Taktiež keď sa už nejaká inscenácia končí, prestáva sa hrať, je v tom veľký smútok, zostanú vám fragmenty scénografie, ktoré nedokážete vyhodiť, pretože, čo ak ešte raz bude príležitosť resuscitovať? Divadlo môžu udržať pri živote iba spojené nádoby divadelník– divák. A prečo by ľudia mali fandiť divadlu? Pretože je živé a pretože každá zdravá kultúrna spoločnosť divadlo potrebuje. Divadlo sa potrebuje vyvíjať, vo forme, obsahu a potrebuje sa meniť, to je prirodzené. Ak sa v sebe zakonzervuje, je to koniec.

    3) Zatiaľ som so žiadnymi českými tvorcami nespolupracovala. Keď som začínala robiť divadlo zhruba vo veku 17 rokov, zaujímala ma skôr alternatívna scéna ako Teatr Novogo Fronta, kupovala som si české knižky o divadle a pod. Ale z čoho sa nesmierne tešim je, že som od umeleckého šéfa Ha Divadla Mariána Amslera dostala ponuku a príležitosť ísť režírovať do Brna. Bude to autorské predstavenie, veľmi sa na to teším a rovnako ako na sezónu ktorú pripravujú, pretože znie veľmi pútavo.

    ————————————————————————–

    Snímek SZYMON ROGIŃSKI

    Marta Górnicka, režisérka, autorka, zpěvačka, DIVADELNÍ ÚSTAV ZBIGNIEWA RASZEWSKÉHO, VARŠAVA  (PL) –Marta Górnicka: Ženský chór, Sál Peklo 17. 9. v 17:30h

    1) 25 žen na pódiu. Rozdílného věku. Rozdílných profesí. Křičí, šeptají, smějí se, řeční a zpívají. Využívají různé texty – od Antygony přes Agambena k citátům z novin, filmům a reklamám – a tvoří tak formu, v níž se potýkají s jazykem a s kulturou. Poslechněte si CHÓR! Poslechněte si, jak plive písek, který mu uvízl v hrdle. Jak si hlásí o slovo a jak psi potom pod jazyk nastražuje bombu. A jak tu bombu odpaluje vlastním smíchem.

    2) Divadlo je pro mě místem, ve kterém se pozastavujeme nad systémy. Popichujeme je a snižujeme jejich hodnotu. Rozebíráme kulturní stereotypy. Divadlo, které využívá slova/těla, může vlastně fungovat jako revoluční nástroj. Neboť slovo má revoluční sílu. Jděte pryč z televizního matrixu a pojďte se podívat a poslechnout si CHÓR!

    3) Znám Zelenku a Spišáka, protože oba pracovali na varšavských scénách. A samozřejmě také Borise Kudličku. Zatím jsem ale neměla tu čest pracovat s žádným českým tvůrcem.

    ————————————————————————–

    Snímek ANNA ŁOŚ

    Michal Litwiniec, člen KARBIDO, WROCLAW (PL), představení Stůl – Sál Peklo 18. 9. v  13 + 17h

    1) Je to fakt, že v hudbě nejsou žádné hranice, což znamená nekonečno. To, že můžete hrát hudbu na všechno, protože hudba je všude.

    2) Divadlo je součástí kultury každé země, dává nám uměleckým způsobem přímý kontakt s lidskými emocemi.

    3) Ještě jsme nespolupracovali s žádnými českými divadelníky. Znám dramatika Josefa Topola, moji rodiče inscenovali jeho hru v divadle Kalambur ve Vratislavi. A také – Zdeňka Potužila, ředitele bývalého Divadla na okraji v Praze, a zároveň známého divadla Kalambur.


    Komentáře k článku: Plzeňské třesky plesky (No. 0)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,