Divadelní noviny Aktuální vydání 15/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

15/2019

ročník 28
17. 9.–30. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Plovárna, žonglárna a Češi

    Je teprve únor, do srpnové Letní Letné zbývá půl roku, z koupališť jsou kluziště a všechny cirkusové stany leží sbalené někde v zasněžené garáži. Přesto – a možná naschvál, rozpíná provazochodkyně Kristýna Vlčková slunečník, Václav Jelínek si natahuje slušivé prvorepublikové plavky a Adam Jarchovský zkoumavým pohledem Antonín Důry, směřovaným ku modré obloze, usuzuje, že je čas na – nový cirkus. Pohybová humoreska žonglérsko–akrobatického uskupení (bra)Tři v tricku, poprvé uvedená 15. 2. 2013 v divadle Ponec, nese název Plovárna.

    FOTO ARCHIV SOUBORU

    Václav Jelínek a Adam Jarchovský tvoří od roku 2009 umělecké duo Bratři v tricku. Skrz Letní Letnou, trutnovský festival nového cirkusu Cirk-UFF a Finsko či Španělsko se prožonglovali až na EXPO 2010 do Šanghaje. Zde vystoupili v rámci souboru pouličního divadla V.O.S.A. Theatre – a potkali tu akrobatku Kristýnu Vlčkovou. Bratrům tak přibyla sestra, z dua bylo trio a z Bratrů se stali (bra)Tři v tricku. Pro svou první celovečerní inscenaci si určili tematiku plovárenskou a nalezli inspiraci u dvou důležitých lidí. Spisovatel Vladislav Vančura (blahé paměti) přispěl poetikou Rozmarného léta. A režisérka Veronika Reidlbauchová, která má s novým cirkusem už své zkušenosti, se uvolila vzít celý projekt do svých rukou.

    Jednoduchou scénu, tedy letní plovárnu, od začátku obývá dvojka mládenců, kteří blaženě užívají poklidného zpěvu ptactva a jemného vánku. Když však vánek přivane neznámou krásku, stačí její jemné „Dobrý den!“, aby se vše dalo do pohybu. I obyčejní muži jsou schopni udělat téměř cokoli, aby zaimponovali roztomilé koketce, natož pak artisté… V poetickém boji se tasí žonglérské kužely i lahve od piva, dívka se slunečníkem metá kozelce na laně, číslo střídá číslo a obdiv se kloní tu na jednu, tu na druhou stranu. V pozadí jednoduchý koupalištní bar, informační uvítací tabule a pár bedýnek.

    Dva z tria – Adam Jarchovský a Kristýna Vlčková FOTO ARCHIV SOUBORU

    V hodinovém představení se naplno ukázal nejen akrobatický a žonglérský talent účinkujících, ale i schopnost autorů pracovat s dynamikou večera, s cirkusovou komikou, s přítomností diváků. Představení nového cirkusu navštěvují jak milovníci divadla, tak milovníci cirkusu. Jednou ze základních vlastností tohoto žánru by mělo být propojení obého – obratnost umělců se neprezentuje sama za sebe prostřednictvím anonymních rukou, líčených tváří a gumových těl. Umělec je postavou, hercem i sám sebou. Jeho ekvilibrismus je uměleckým prostředkem vyjádření něčeho dalšího. Představení nového cirkusu lákají divadelní diváky právě na toto „další“.

    V Plovárně se režisérská práce s žonglérským uměním projevila zvláště v dynamice celé inscenace. Žonglování, stejně jako provazochodectví, je pěkná a zajímavá věc – pokud na něj ovšem nekoukáte déle než 10 minut. Režisérka Veronika Reidlbauchová však dokázala uvážlivou strukturou večera udržet pozornost diváků celou hodinu. Lano se dostalo ke slovu až v půli večera, oslňující žonglérské trojčíslo si protagonisté dokázali ušetřit až na konec. Zařazení pomalých, téměř statických pasáží mezi efektní čísla přineslo osvěžení a umožnilo rozehrát skvělé pantomimické výstupy či netypicky využít divadelní prostor. K nejpovedenějším momentům patřila „plavba“ obou koupajících se mužů rozbouřenými vlnami diváků. K pestrosti přispěly i dobře načasované změny kostýmů (převlékání se do plavek) a rekvizit, kterými se ale zbytečně neplýtvalo. Co se však jednou na scéně objevilo, bylo využito vskutku důkladně, ať už se to týkalo slunečníku, informační tabule či šesti dřevěných bedýnek. Právě ty dokázali autoři brilantně zapojit snad nejrůznějšími způsoby, ať už při žonglování, párové akrobacii nebo třeba jen při „obyčejném“ pití piva.

    A jakou úlohu vlastně plní v podtitulku akce avizované Rozmarné léto? Inu, to je právě otázka… Divák, který se nepodíval do programu, by snad celý večer zkoumal, co že mu celá ta atmosféra připomíná, ale možná by na Vančuru ani nevzpomněl. Zaujatý čtenář zase po skončení stále neví, kde měl spojitost s knihou, případně filmem, vlastně hledat. Téměř jediné, co má inscenace se svou „volnou předlohou“ společného, je prostředí a doba, do které je zasazena. Poetiku bezstarostného prvorepublikového léta však navozuje úplně jinými prostředky. Květnatý jazyk nechává stranou, aby o to více vyzněly prvky němé grotesky, a ponechává jen několik nezbytných slov jako rámec. Vlastní akce se vlastně odehrává mezi dívčiným „Dobrý den!“ a „Na shledanou!“.

    Na první pohled vydatná tematika však nemusí být pro tvůrce vždy výhodou a nápomocí. Jakmile je rozehrán děj – byť nekomplikovaný – divák očekává, že se mu vše podřídí. A tak působí poněkud „nevěrohodně“ například několikerý náhlý nápad dívčiny zvednout se začít žonglovat, když doteď spokojně odpočívala na lehátku. Jde tu vlastně o sérii cirkusových čísel pospojovaných vzájemným sváděním obou pohlaví, které však kromě výrazného prostředí drží pohromadě jen rámující analogie začátku a konce.

    Premiéra se konala v pražském Ponci. Na jaké publikum je ale projekt ve skutečnosti zacílen? Režisérka Veronika Reidlbauchová studovala mimo jiné ve Španělsku, Kristýna Vlčková ve Francii, cirkusové trio se poprvé setkalo v Číně. Život cirkusáků, ať už starých či nových, je životem kočovným, a tak ani Plovárna se na českém slunci asi dlouho neohřeje. Jak říká sama režisérka – pár letních festivalů a pak někam dál. Itálie, Belgie, uvidíme…

    Za hranicemi Vančuru příliš nečtou, a tak si patrně nebudou lámat hlavu tím, nakolik bylo potřeba ho do tématu pasovat. Jím vytvořené prostředí, které ostatně i v nás budí nostalgickou představu „zlatých starých českých časů“, však pravděpodobně posílí národní ráz inscenace a přispěje ke vnímání ucelenosti díla jako důstojného představitele nového českého cirkusu. A to by bylo dobře.

    (bra)Tři v tricku: Plovárna. Koncepce a režie Veronika Riedlbauchová, scénografie Marianna Stránská, světelný design Šimon Kočí. Premiéra 15. února 2013 v Divadle Ponec.

    Hodnocení: @@@@


    Komentáře k článku: Plovárna, žonglárna a Češi

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,