Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Plané pohrávání si s Genetem

    Deník zloděje, režírovaný Janem Nebeským, patří k nejvýraznějším inscenacím, které pražské divadlo Masopust během své dosavadní existence vytvořilo, na repertoáru ji také má už bezmála pět let. Jde o extaticko-metafyzický proud výroků a akcí. Slov vzatých z veršů barokního tvůrce Bedřicha Bridela, z deníkových zápisů posledního prokletého spisovatele Jeana Geneta a doplňujících přísad, jimiž k celku přispěli oba účinkující – hudební skladatel a klavírista Martin Dohnal a herec Miloslav König, který během večera podstupuje vpravdě genetovský rituál kombinující krásu a hnus, duchovnost a tělesnost.

    Staršina a jeho dva chovanci. Zleva Tomáš Petřík, Samuel Toman a Petr Uhlík FOTO LUCIE URBAN

    Ke Genetově dílu a osobnosti se Masopust nyní vrátil inscenací Ženet. König napsal scénář čerpající především z autorových divadelních her a také inspirovaný knihou rakouského spisovatele Josefa Winklera Knížka chovance Jeana Geneta. Obdobně jako u předchozí inscenace Masopustu, Camusově Nedorozumění, se König ujal i režie. A pravděpodobně i scénografie, neboť její autor v informacích uveden není, ale u Königova jména vedle režie leží formulace … a další rukodělné práce.

    Postavy vystupují v Ženetovi tři: M – staršina (hraje Tomáš Petřík), C – chovanec Jacques (Samuel Toman), S – chovanec Nicolas (Petr Uhlík). Prostor, který je v komorním sále Eliadovy knihovny Divadla Na zábradlí vytyčen pro jeviště, je téměř prázdný a jeho střídmé svícení evokuje dusno a přízračnost. V zadní části je u stropu natažena síť, na níž jsou zavěšeny desítky výrazně barevných umělohmotných květin. Uprostřed jeviště se nachází menší modře zbarvená patinovaná vana. V tomto působivě intenzivním prostoru se zprvu pohybují v bílých přiléhavých trikotech chovanci Jacques a Nicolas, později se mezi nimi zjeví staršina ve strejcovské, snad se taky dá říct i výpravnější variaci trikotu, přes niž má přehozen pánský župan a na nohou boty s obřími podpatky.

    Königova režijní ruka si umí pohrát se scénickými detaily, předměty dokáže inspirovaně metamorfovat, herce vede k ostře konturovaným pózám, k odpsychologizované a mírně ironizované expresi. Ale vyskytuje se zde obdobný zádrhel jako u Nedorozumění – totiž povaha textu. U Camusovy hry s téměř detektivním příběhem ústícím do deklarativně existencialistického závěru se režií nastolená koncepce hereckého „odstupu“ v závěru inscenace bortí. U autorského kompilátu z Geneta, v němž převažuje surový lyrismus, Königova režie prodlévá v detailismu a také ovšem ve fórcích různé kvality (premiérové publikum, zčásti jistě velmi spřízněné s aktéry, přijímalo některé vlastně dost prvoplánové kreace s vděčností vpravdě lidovou). Opět jako by někam „uhnuly“ smysl a aktuálnost celku. Téma Ženeta je pro Königa spíše tušené než promyšlené, anebo to tak ve výsledku alespoň bohužel působí. Je tu v náhozu přítomna genetovská kombinace fluidnosti, jemnosti a krutosti, je zde homosexualita jako nabízející se bezpečná blízkost; bezpečná v tom, že zůstane bez následků v podobě potomků, kteří by nehezky narušili adorovanou osobní svobodu kombinovanou s estétstvím.

    König v programu k inscenaci říká, že Winklerova kniha o Genetovi mu byla velkou inspirací. Ne však v tom podstatném, zdá se. Rakušan jde nadoraz, obnažuje se ve svém vztahu k dílu a osobnosti francouzského tvůrce, genetovsky jde k věci. Kdežto Ženet je docela fotogenická, ale v zásadě neškodná a nedůsledná záležitost.

    Masopust, Praha – Jean Genet a Miloslav König: Ženet. Režie Miloslav König, dramaturgie Tereza Marečková, kostýmy Kateřina Štefková, hudební spolupráce Jakub Kudláč. Premiéra 27. listopadu 2021.


    Komentáře k článku: Plané pohrávání si s Genetem

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,