Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Petra Bílková

    (1981) Herečka a hudebnice. Vystudovala VOŠ hereckou v Praze-Michli pod hereckým vedením Ivety Duškové a Jiřího Trnky. Po studiích absolventi založili divadelní soubor Cylindr, který existuje dodnes. Pátým rokem jsou domácím souborem Divadla Kampa. Jejich většinou autorská tvorba je zaměřena na děti, rodinná představení, tvoří ale i večerní inscenace pro dospělé. Pro ČT natočila pořady pro děti – Veselá nauka Klauníka Notíka, Kabaret z maringotky.

    Co vás přivedlo k umění/divadlu

    Dlouho skrytá, ale nakonec objevená a asi velká vnitřní touha. A dnes děkuji, že jsem ten vnitřní hlas uslyšela.

    Největší umělecká zkušenost

    K srdci mi přirostl moudrý a dojemný indiánský příběh nazvaný Škola Malého stromu. To už je součást mého života. Moc vděčná jsem za kus Edith Piaf: Dnes nechci spát sama, který mi přináší velikou radost a naplnění. A lidsky nesmírně obohacující bylo zkoušení a hraní inscenace Budu všude kolem tebe, kde jsem působila jako hudebnice. Vznikla ve spolupráci Divadla Kampa a spolku Dlouhá cesta, který pomáhá rodičům, jimž zemřely děti. Opravdovější divadlo jsem nezažila.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste ráda zašla na kus řeči

    Alice Herz-Sommerová. Dozvěděla bych se ledacos zajímavého o hudbě a o životě. A věřím, že bychom se zasmály. A povídaly bychom si o věcech zcela obyčejných i niterně hlubokých. A pak by mi zahrála na klavír nějakou krásnou skladbu od Frédérica Chopina.

    mět/text, který vás přitahuje a který byste chtěla zpracovat

    Právě život Alice Herz-Sommerové – propojení jejího životního příběhu, který trval přes jedno století, byl propletený mnoha těžkými a bolestnými zkouškami, a přesto nikdy neztratil nadhled, humor, radost a laskavost. Její vztah k hudbě, její klavírní umění a její lidské hodnoty a moudrost… to vše jsou témata, která mne lákají pro zpracování. A nejen proto, že i já mám velmi blízký vztah k hudbě a životu, ale i proto, že ponořit se do takového příběhu musí být nesmírně obohacující.

    Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte ráda a kterým se naopak vyhýbáte

    U filmové tvorby mám ráda českou tvorbu – je mi nějak bližší. Mám ráda příběhy pravdivé a hlavně opravdové – z běžného života, který je ale vždycky jedinečný a nevšední (filmy Alice Nellis, Bohdana Slámy). Nelákají mě sci-fi filmy ani historické příběhy.

    V divadle je mi blízký stejný způsob myšlení a provedení – abych mu lidsky rozuměla a aby se mě dotkl „zevnitř“, aby se ve mně něco pohnulo. Pak je mi jedno, ve kterém konkrétním divadle zrovna sedím.

    Z hudby je pro mě velikou inspirací tvorba Zuzany Navarové – je nadčasová a jsem ráda, že se této hudbě můžu sama věnovat. Do života mi – vedle Navarové – intenzivně vstoupily písně Jiřího Suchého, Hany Hegerové, Radůzy, Edith Piaf, Niny Simone a skupiny Queen.

    Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Mám ráda moudré lidi s humorem, kteří jsou osobnosti a zároveň s druhými nehovoří z nějaké „vyšší“ nadřazenosti, ale partnersky. Mám moc ráda lidi, ve kterých tepe život a radost tady na světě být. Čím dál víc mě unavuje negace a kritika lidí a věcí kolem. Smutný je pohled na vyhaslé lidi.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Mám rada psy, protože s nimi člověk může navázat velmi intenzivní vztah a komunikaci. A jeden fíkus, který si na mě zvykl. Občas jej nezaliju nebo přeliju a on všechno přežil. A jako materiál jsem si v posledních letech oblíbila dřevo a práci s ním. Přes dva roky navštěvuji kurzy dřevořezby.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešla

    Cokoli, co by příliš narušovalo lidské a životní hodnoty, kterými se snažím řídit. Je to hlavně úcta k dobrým lidem a důstojnost.

    Umělecký/divadelní sen

    Dělat práci dobře, poctivě a hlavně – mít příležitost tu práci dělat. V divadle, za klavírem nebo třeba před kamerou. Setkávat se se zajímavými tvůrci, kteří by měli chuť se mnou pracovat.

    Kým/čím byste byla, kdybyste se nevěnovala divadlu/umění

    Asi bych se začala více věnovat dřevořezbě. Třeba bych dělala dřevěné šperky. Nebo bych pomáhala pejskům…

    Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

    Zajímá, protože je to zpětná vazba. Mám ráda reakce s názorem. Myslím, že kritiku by měl psát člověk s vědomím, že svůj text směřuje někomu konkrétnímu. Nepsat to pro sebeprezentaci, ale pro někoho. Být upřímný. Hlavně se nesnažit kritikou někomu ublížit. I nesouhlasný názor může být obohacující a inspirující, ale neměl by to být boj.

    • Autor:
    • Publikováno: 11. listopadu 2019

    Komentáře k článku: Petra Bílková

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,