Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Petr Michálek

    (1977) Je absolventem divadelní dramaturgie na JAMU v Brně, ateliéru prof. Bořivoje Srby. Pracoval jako dramaturg v Městském divadle ve Zlíně, v Divadle Polárka v Brně, v Městském divadle v Karlových Varech a pak šest let jako ředitel Městského divadla v Děčíně. Od 1. července 2010 je ředitelem Městského divadla Zlín.

    Co vás přivedlo k divadlu

    Iniciačním zážitkem bylo amatérské divadlo Hlína, které jsme založili v rámci studia na soukromém gymnáziu Schola ludus v Ústí nad Labem. Od začátku jsme byli autorské divadlo, jiná možnost nás tehdy ani nenapadla. Vedl nás učitel filosofie Karel František Tománek. Byl to on, kdo přede mnou poprvé řekl slovo „dramaturgie“.

    Největší divadelní zážitek

    Naposledy třeba představení Bál Slovenského národného divadla. Z našeho repertoáru mám uvnitř stále Žítkovské bohyně.

    Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči

    Václav Havel. Měl jsem tu možnost být několikrát v jeho blízkosti, ale nikdy jsem se neosmělil k jakékoli otázce. Nechtěl jsem ho rušit. Tak si s ním povídám alespoň prostřednictvím jeho her či textů. Omluvil bych se mu, že jsem část jeho Zahradní slavnosti použil do našeho kabaretu Ovčáček čtveráček. Ale když já si v té rychlosti řekl, že by ho to snad taky dráždilo. A zeptal bych se ho, jestli si všiml, jak dnes takřka všichni, kdo o něm řeknou něco pěkného, hned přidají takové to …ale udělal samozřejmě i spoustu chyb, pořád to byl jen člověk.

    Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl inscenovat

    Jako dramaturg bych na jevišti rád viděl tak silnou „hru“, jako byl například seriál Pustina Štěpána Hulíka. Nebo v podstatě jakákoli kniha Jiřího Hájíčka. Ale mám-li odpovědět spíše z ředitelské perspektivy, přitahuje mne představa, že jednou budou v této zemi příspěvkové organizace nahrazeny něčím o poznání pružnějším, co nabízí například model veřejné kulturní instituce.

    Divadlo, výtvarné umění, literatura, film, hudba, které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte

    V divadle dávám přednost příběhu, místo okázalosti, protože pořád ještě nemám pocit, že vše bylo řečeno, natož abych vše viděl. To samé platí pro literaturu, film a vlastně i hudbu. Tam, kromě jazzu dávám také přednost „textům v hudbě“. Ve výtvarném umění mám značné rezervy, takže se snažím v rámci možností vzdělávat. Jsem například pravidelným návštěvníkem zlínského Nového salonu.

    Historická či současná osobnost/divadelní postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená

    Velice rád poslouchám a čtu Jana Sokola.

    Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete

    Tahle otázka jde trochu mimo mě. Nicméně rád běhám. Možná i proto, že se při běhu všechny rostliny, zvířata, kameny i planety smysluplně propojí.

    Etické či jiné hranice, za které byste jako tvůrce nešel

    Nikdo z účastníků tvůrčího procesu, včetně diváků, nesmí být ponížen. Nikdo nesmí být loutkou, ať už vědomě, či nevědomě. To je první, co mě napadlo.

    Umělecký sen

    Můj umělecký sen bylo režírovat s provodovskými ochotníky jednu z nejlepších her současnosti, Upokojenkyně kladenského Kazimira Lupince. A ten jsem si splnil. Takže teď už jen čekám na jeho novou hru.

    Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval umění

    Nevím. Možná psem.

    Plus: Zajímá vás umělecká kritika?

    Zajímá. Jako každá kritika. Zvlášť ta, která hovoří o viděném, a ne o sobě.

    • Autor:
    • Publikováno: 22. února 2017

    Komentáře k článku: Petr Michálek

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,