Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Petr Kotvald: Pěkně to vymysleli, pazdráti

    Největším šokem pro nepřipraveného diváka Drábkovy inscenace Koule ve studiu Beseda hradeckého Klicperova divadla je závěrečný vstup ikony normalizační pop music Petra Kotvalda. Ivana Fričová v Hradeckém deníku s Kotvaldem uveřejnila minulé pondělí na téma jeho účasti v této inscenaci rozhovor, který se svolením redakce Hradeckého deníku přetiskujeme. Recenzi na inscenaci najdete v nejbližších DN 12/2012, jež vycházejí v úterý 12. června.

    red.

    Jeho současná civilní podoba mě prostě zmátla. FOTO Kiss 98

    Pěkně to vymysleli, pazdráti

    Náš rozhovor vznikl docela zvláštně. Zhruba půl hodiny před květnovou premiérou Drábkovy slavné Koule jsem čekala před studiem Beseda, než otevřou pokladnu, a vnímala hezkého chlapa v pruhovaném tričku a v extravagantních brýlích: stál opodál a usmíval se na mě, jako bychom si nebyli cizí. Byl mi sice povědomý, ale znáte to: stav, kdy si zaboha nemůžete vzpomenout, odkud někoho znáte, se od určitého věku stane vaším věrným společníkem. Po třech hodinách v hledišti jsem byla v šoku. Na jevišti nastalo finále Koule, z mlhy se vynořil ten chlapík v pruhovaném tričku s mikrofonem v ruce a spustil… Byl to blesk z čistého nebe, protože jméno Petra Kotvalda jako velkého premiérového překvapení nebylo v programu.

    Před lety jsme spolu v Praze často pracovali: ráda na něj vzpomínám jako na chytrého, vstřícného, zdvořilého člověka bez jakýchkoliv manýrů a nálad, se kterým byla radost mluvit o čemkoliv. Jeho současná civilní podoba mě prostě zmátla, Petr Kotvald je odjakživa chameleon. Pak už to šlo rychle: hned ráno jsem mu napsala, pomluvila svoji děravou paměť, on odpověděl a přesně za týden, když přijel na další představení, jsme i s jeho ženou Hankou seděli v Hradci u kávy.

    Je to Kotvald? Je to Klaus? S Jiřím Zapletalem (Václav Klaun I.) v inscenaci Koule. FOTO JIŘÍ P. KŘÍŽ

    Chci vědět všechno o vás a o Kouli. Jak jste vlastně k téhle roli přišel?
    Oslovil mě Darek Král, který skládal muziku k této inscenaci, s tím, že by byl rád, kdybych zazpíval závěrečnou písničku. Přiznám se, že jsem vůbec nic o Kouli nevěděl, tak jsme to pořád nechávali otevřené. Teprve čtrnáct dní před premiérou jsem od Darka dostal text a muziku, abych písničku zkusil nazpívat ve studiu. Písnička samotná, vytržená z kontextu té hry, mi tak úplně neseděla: měla zvláštní text, obraty,
    a přišla mi spíš jako nějaký refrén než jako celistvá píseň. Byl jsem z toho trochu rozpačitý. Pak mi Darek
    s Davidem Drábkem poslali záznam rozhlasové Koule
    a pozvali mě do Klicperova divadla na Figarovu svatbu
    a Noc oživlých mrtvol, abych věděl co a jak vlastně David Drábek dělá…

    Jak se vám představení líbila?
    Okouzlila mě. Přiznám se, že divadlo není moje vášeň a pokaždé, když jsme se ženou na něco šli, tak jsem byl spíš zklamaný nebo otrávený. Drábkovy práce jsou ovšem mimořádné – mají skvělý jazyk, hloubku, ta hra s vámi stále komunikuje.
    A to rozhodlo. Řekl jsem si, že se na tom prostě chci podílet.

    Čtrnáct dní před premiérou mít takhle otevřený konec, to muselo být docela o nervy…
    Kdybyste viděla na zkouškách, jak spontánně, v jaké atmosféře ta inscenace vznikala, tak byste jim všem prostě důvěřovala. Já se Darkovi a Davidovi vložil do rukou a věřil, že to bude skvělá inscenace. Poprvé jsem si písničku vyzkoušel už na jevišti pět dní před premiérou a pak rovnou na veřejné předpremiéře. A spadla mi čelist. Krásně to všechno vygradovalo, zapadlo do sebe… Nádhera. Pěkně to vymysleli, pazdráti!

    Petr Kotvald je odjakživa chameleon. FOTO Koule.cz

    Jak se vám vůbec povedlo utajit vaše účinkování v Kouli? Jak to, že jsme nikdo nic nevěděl?
    David Drábek je prostě ďábel.

    Slyšela jsem po premiéře roztomilou historku. Jeden můj známý, když vás viděl na jevišti, tak si říkal – Ten člověk vypadá přesně jako Kotvald, zpívá úplně jako Kotvald, jak tohle dokázali? A na party po premiéře zjistil, že je to opravdu Kotvald.
    Já se mu vůbec nedivím, že to takhle vnímal. Lidé, kteří tady do divadla chodí, tak moc dobře vědí, že Drábkovy hry jsou plné her a mystifikací. Vzpomeňte si, jak dokonale si v Kouli Jirka Zapletal hraje na Karla Hálu, v jiné inscenaci jsem viděl Tomáše Lněničku jako dokonalou mystifikaci Petra Koláře… A do toho já, živý…

    Je tohle vaše první divadelní zkušenost?
    Bráním se tomu, aby se o mém vystoupení mluvilo jako o roli, protože moje jsou tam poslední tři minuty. Tak trochu si uzobávám slávu za všechny herce, kteří tam skoro tři hodiny předtím předvádějí naprosto úžasné výkony.

    Premiérový přídavek. FOTO Fanklub Petra Kotvalda

    Za chvíli začíná další představení – jak dlouho před svým vystoupením musíte být v divadle?
    Já nevím, v kolik tam musím být. Sám od sebe tam chodím od samého začátku
    a v zákulisí si to užívám. Ta atmosféra se mi strašně líbí. Jsem zvyklý z koncertů komunikovat s publikem od začátku do konce, budovat atmosféru krok za krokem, vygradovat ji. To mi vyhovuje a v tom je divadlo stejné. Všichni všechno prožívají společně od začátku do konce. Zkusil jsem dvakrát v životě muzikál – Mrazíka a Romea a Julii – a už nikdy bych to nezopakoval. Tam to funguje jinak: na jevišti jsou ti, kdo tam právě mají být, ostatní v kostýmech kouří u cateringu a mluví
    o dětech a o penězích a pak je jenom na pár minut vyšoupnou na jeviště, aby odzpívali svoji písničku a už jsou zase zpátky u jídla… A tuhle fabriku já nemám rád.

    Kromě angažmá v hradeckém divadle máte, co vím, dost práce. Natočil jste desku, zpíváte… Je dnes život v showbyznysu jiný než v osmdesátých letech, kdy jste zažil roky obrovské popularity?
    Snad ani ne. Pořád platí, že se můžete ze dne na den vyšvihnout a dostat se do povědomí diváků, ale pak nastává dlouhá fáze, kdy to buď udržíte, nebo zhasnete. A to záleží na spoustě okolností, mimo jiné na správných lidech, kterými se obklopíte… Stále mě to baví
    a teď, kdy mi je třiaapadesát, tak si občas vzpomenu na doby, kdy mi bylo dvacet a o zpěvácích v mém věku jsem si říkal: Proč toho nenechají, vždyť jsou úplně zbyteční? A vidíte, čas trhnul oponou
    a představa, že bych toho měl nechat, se mi nelíbí. Jednak jsou koncerty zdrojem velkého adrenalinu, který by mi chyběl, jednak mám spoustu fanoušků a plné sály, tak proč bych toho nechával?

    ///

    Zkusil jsem dvakrát v životě muzikál a už nikdy bych to nezopakoval… FOTO Koule.cz

    Hudební skladatel Darek Král o účasti Petra Kotvalda v inscenaci Koule:
    Od počátku mi bylo jasné, že Koule musí mít víceméně šílenou tečku, protože jevištní verze je až kabaretní, plná různých střihů, flashbacků a dynamických odkazů. A nosil jsem v hlavě nápad, že vyvrcholením všeho bude závěrečný ‚hymnus‘, kde spojí své hlasy Pavla Tomicová
    a interpret, který prošel dobou 80. let. Nakonec jsem tak nějak intuitivně oslovil Petra. Petr je totální profesionál, ve studiu pracoval velmi precizně, měl jasnou představu, jaký ‚design‘ by měl mít jeho zpěv a hlas vůbec, nicméně respektoval a naplňoval moje představy o vyznění celé skladby. Původně bylo plánováno, že odzpívá jen premiérové představení – OVŠEM padly zábrany, zeď byla jako v Poště pro Tebe odstraněna a on vplul do náručí tlupy hradeckých herců. A viditelně to prospívá oběma stranám, Petr mi dokonce jednou napsal, že má silný ‚absťák‘ (asi pět dní se Koule nehrála …!). V tom třeskutém veselí a reji postpremiérovém začal herec Jirka Zapletal Petra lanařit na oslavu svých narozenin a Petr, jsa tím nalomen a dojat, začal uvažovat o odvolání koncertu, který s touto oslavou kolidoval. Až na můj zásah (a nesmiřitelný pohled padreho Drábka) Jirka upustil od svého nápadu a po zbytek večera mně a Davidovi něco určitě sypal do drinků.

    /Převzato z Hradeckého deníku 4. 6. 2012: Kotvald o tečce v divadle: „Pěkně to vymysleli, pazdráti“/


    Komentáře k článku: Petr Kotvald: Pěkně to vymysleli, pazdráti

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,