Divadelní noviny Aktuální vydání 12/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

12/2019

ročník 28
11. 6.–24. 6. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Banalita o mrkvi

    Na vizuálu k inscenaci Penis pravdy z pražského Divadla Komedie – Centra východní dramatiky vidíme smějící se mužskou tvář, která díky bílému líčení zrovna nezáří čerstvostí a po níž lezou červi ze zverimexu. Plakát má zřejmě šokovat, ale vzbuzuje pouze pocit ošklivosti. Nenabízí žádný silný obraz, asociaci…

    Penis pravdy

    Penis pravdy aneb Ostraváci zírají na televizi FOTO MILAN DAVID

    S převodem literatury na jeviště je to složité. Obraz vyjádřený slovy nabývá svou křehkou vizuální podobu v našich představách. Ale jakmile na divadelní scéně získá hmotnou konkrétnost, může se silná a výlučná literární metafora snadno proměnit v těžkopádnou a doslovnou banalitu, které na paty šlape trapnost. Přesně to se stalo v Divadle Komedie režiséru Vojtěchu Štěpánkovi, když se pokusil o divadelní adaptaci knížky Pavla Göbla Penis pravdy 2012, s podtitulem Nejpokleslejší verze apokalypsy od časů Bible.

    Začíná to jazykem, kterým herci hovoří a jenž nejen „rodile Ostravačce“, což je můj případ, kroutí vnitřnostmi. Ve chvíli, kdy řeč na jevišti připomíná nejapnou estrádní parodii ostravštiny, ztrácejí věty: Sme stvořeni robit piču druhym… a to se da vydržet akorat tak jeden život… ale – robit ju nekomu navěky?! Ni!, veškerou poezii a insitní půvab, s nimiž ovšem Göblova apokalyptická road movie stojí a padá. O co v ní jde: Emil (v inscenaci ho hraje Jiří Racek), kterému kolega Dušan (Michal Slaný) z uhelných skladů přebral ženu i byt a nemá práci, skočí ze střechy paneláku – a nic. Podřeže svého soka, jeho děcka do sebe píchají nůžkami na výtvarku – a nic. Ze světa zmizela smrt jako v pohádce Dařbuján a Pandrhola. Jiný chlápek, který potřeboval, kvůli dávkám, aby jeho táta ne­umřel, totiž zavřel smrťáka do bojleru.

    Krásná, přímočará situace, umístěná mezi Ostravaky. Vlastně dobrá dramaturgie. Knížka s lehkostí a radostí bere do hry odkazy k fyzice i k bibli, k devadesátým letům, popkultuře, politice… A s lehkostí míří kamsi nahoru. Bohužel, totéž se nedá říct o její inscenaci. Klíčový okamžik, kdy se má prostitutka Anděla (Natálie Řehořová), která nikdy nezažila orgasmus, přiblížit poznání pomocí mrkve – penisu pravdy, je z rodu těch, kdy přivíráme oči studem.

    Company.cz – Pavel Göbel: Penis pravdy. Režie Vojtěch Štěpánek, hudba Swetja, scéna Jan Tobola. Premiéra 26. března 2015 v Divadle Komedie.


    Komentáře k článku: Banalita o mrkvi

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,