Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Patrice Pavis cestou…

    S profesorem Patricem Pavisem jsem se setkala na podzim na festivalu Divadelná Nitra, na semináři určeném mladým, především východoevropským kritikům. Když jsme si na sebe našli po závěru nahuštěného programu chvíli, zajímaly mě hlavně jeho zkušenosti jakožto zcestovalého a kosmopolitního pedagoga.

    Patrice Pavis (1947). FOTO archiv Divadelná Nitra

    Kdy jste se rozhodl, že opustíte své místo na univerzitě v Paříži a začnete přednášet po celém světě?

    Z Université de Paris-VIII jsem plánoval odejít dlouho. Před deseti lety, když se mi otevřela možnost jít do důchodu, jsem odjel přednášet do Anglie na University of Kent. Nebylo nutné, abych tam zůstával celý rok, a tak jsem získal čas na cestování – například do Jižní Koreje.

    Kde jste tedy v poslední době působil?

    Právě jsem strávil deset dní na Kubě. Předtím jsem byl dva roky v Koreji …

    Jaké místo má v Jižní Koreji divadlo západní tradice?

    Přestože tam působí množství divadel západního typu – například v Soulu jich je hodně -, nemají velký společenský dopad. Pro Korejce je divadlo západní tradice stále něčím novým. Míjejí se s nimi současné nebo nedávné divadelní proudy. Znají hlavně klasiky – Shakespeara nebo americké moderní dramatiky jako je Tennessee Williams.

    … a inscenují je psychologicky, podle Stanislavského?

    Ne vždy. Inspirují se také třeba Mejercholdem nebo Vachtangovem.

    Repro archiv

    Co jste v Koreji učil?

    Vedl jsem dva semináře. Na ten první, teoretický, chodili kritici, dramaturgové a divadelní vědci. Ten druhý, zajímavější, byl zaměřený na inscenování v západní divadelní tradici. Přitáhl režiséry, herce, dramaturgy a dramatiky. Chtěl jsem, aby přišli i studenti teoretických oborů, ale ti to bohužel nechtěli zkusit. Semináře se účastnil malý počet lidí, ne víc než deset. Každý týden měli napsat scénu a následně ji inscenovat. Pracovali v rámci tří až čtyř skupin, kde vždy někdo zastával funkci hlavního organizátora. V závěru jsme si přehráli výsledek a pak jsme porovnávali a prověřovali řešení, k nimž skupiny dospěly. Velké teoretické výklady jsem přitom dělat nemohl, teorii jsem spíš vysvětloval na příkladech z praxe.

    Co jste korejským studentům přinesl?

    Samozřejmě jsem jim předal trochu evropské historie a divadelní teorie, protože oni o evropském divadle nic moc nevěděli. Myslím, že univerzita po mně hlavně chtěla, abych mluvil o teorii a sémiotice, tedy o věcech, které dobře znám. Já jsem si ale trval na tom, abych – podobně jako jsem to dělal v Anglii nebo předtím v Paříži – mohl rozvíjet tzv. praktický výzkum. Což vypadá tak, že nejdřív prakticky tvoříte a pak to můžete reflektovat a třeba o tom i psát.

    Repro archiv

    Zdá se mi, že vás příliš netěší, když máte vést teoretické přednášky. Vy se už necítíte jako teoretik?

    Pravděpodobně jsem pořád teoretik, ale píšu také hry a vedu praktické semináře. Nepovažuji se za divadelního praktika, ale za vedoucího seminářů. Většinou ode mě univerzity očekávají, že budu přednášet hlavně o divadelní teorii. Lidé si dovedou těžko představit, že by se člověk mohl změnit a začít se zajímat o jiné věci.

    Co jste učil v Anglii?

    Hlavně teorii současného divadla. Jednou jsem vedl seminář dramatického psaní, což bylo náročné, protože dramatici jsou velmi citliví lidé. Oproti mému působení v Koreji to mělo výhodu, že jsem ty samé studenty učil také teorii. Mohl jsem pak lépe dávat praxi do obecnějších souvislostí. Studenti ale někdy neviděli mezi těmi dvěma kurzy spojitost. Možná byla moje teorie příliš komplikovaná na to, aby ji mohli dramatici použít přímo pro svou tvorbu.

    Zmínil jste se, že jste nedávno vedl jednorázový blok seminářů na Kubě a že zanedlouho jedete na pár týdnů do Peru. Nebojíte se, že se vaše myšlenky dostanou ke studentům v nivelizované podobě, když máte pokaždé tak krátký čas na to, abyste je studentům předal?

    Je pravda, že ke zjednodušení dochází. Ale já vnímám svoje přednášky na různých univerzitách spíše jako úvodní vhled do tématu. V takovém případě je to, myslím, v pořádku.

    Je ve světě místo, o němž byste řekl, že tam dnes divadlo obzvlášť žije?

    Nejspíš ve Skandinávii. Mají hodně amatérských skupin a jsou tam dobří režiséři. Řekl bych, že tam také najdeme kvalitní školy režie a divadelní vědy. Lidé tam divadlu věří a rádi do něj dávají peníze.

    Repro archiv

    Kde podle vás nejvíc žije divadelní teorie?

    V Německu nejsou špatní. Ve Skandinávii také ne. Co se týče Anglie – nejsem si jistý. Rozvíjejí se tam všemožné druhy performativních věd. Tyto „kulturní performance“ nemají nic společného s tím, co u nás považujeme za divadlo. Studuje se pak třeba performativita fotbalové hry, olympiády nebo cokoliv jiného.

    A mimo Evropu?

    Řekl bych, že jsou velmi dobří v Austrálii a na Novém Zélandu. A pak v Číně, ale to je úplně jiná tradice.

    V jakém smyslu?

    Tam se rozvíjejí hlavně americká performativní studia. Na Šanghajské akademii mají Centrum Richarda Schechnera, kde také Schechner osobně působil – vedl praktické semináře a přednášel.

    Pozorujete v divadle posledních let nějaké změny?

    Odehrává se návrat k politickému autorskému divadlu, anebo k angažovaným dramatickým textům. Neděje se tak jenom ve velkých národních domech, ale také v menších skupinách nebo v nezávislých divadlech. Jsem si jistý, že nyní například vzniká mnoho her o imigrantech.

    ///

    Patrice Pavis. FOTO International Conference for Young Theatre Critics, Litva 2016

    Patrice Pavis (1947)

    Významný francouzský teatrolog, autor mezinárodně uznávaného Divadelního slovníku (Dictionnaire du Théatre, 1980 / 1987 / 1996). V českém překladu Daniely Jobertové jej v roce 2003 vydal Divadelní ústav v Praze.

    Profesní vzdělání

    1983: State Doctorate – University of Paris III. Thesis: ‘Marivaux in Performance.’

    1974: Doctorate of the Third Cycle (PhD) – University of Lyon II. ‘Problemes de semiologie theatrale’ (Problems with semiotics in the theatre)

    1973: Ecole Normale Superieure de Saint-Cloud (1968-1973), German and Modern Literature.

    1971: Masters in Modern Literature and Languages – University of Paris X.

    1970: Masters in German – University of Paris X.

    1969: Licence (first degree) in German and Modern Literature and Languages – University of Paris X.

    Repro archiv

    Zaměstnání

    1987 dodnes: Professor of Theatre Studies, University of Paris VIII.

    1984-1987: Maitre de Conferences (Reader) at the Institute of Theatre Studies, University of Paris III, Sorbonne Nouvelle.

    1980-1984: Course director at the American Universities in Paris (Middlebury College and the University of California).

    1976-1984: Assistant at the Institute of Theatre Studies of the University of Paris III, Sorbonne Nouvelle.

    Repro archiv

    Vybrané mezinárodní aktivity

    2004 Visiting Professor, University of Mainz.

    2003 Visiting Professorship in South Korea (Korean National University of the Arts)

    2002:Visiting Professorship at the University of California (San Diego, Irvine).

    2001: Conferences in Buenos Aires and doctoral courses in Cordoba.

    1998: Workshops, lectures and conference papers on contemporary French dramaturgy at Universities of Santiago (Chile), Mendoza, Cordoba and Buenos Aires (Argentina).

    1998 Visiting Professor, University of Bochum.

    1992: Stiftungsprofessor der Stadt Bochum.

    1990: Visiting professor, University of Munich.

    1985-1998: Conferences in Bratislava, Sydney, Melbourne, Brisbane, Bern, Moscow, Helsinki, Bristol, Madrid, Seville, Aberystwyth, Tokyo, Seoul, Cardiff, Mainz, Taipei

    1985: Visiting Professor, Department of Experimental Theatre, University of Giessen, Germany. Lectures and seminars in German.

    1983: Visiting Professor, Department of Performance Studies, New York University. Seminars in English on the theory of theatre.

    1980: Visiting Professor, University of California (San Diego)

    Mezi studenty nitranského semináře. Autorka rozhovoru stojí pátá zprava. Druhý zleva další účastník z Česka – editor internetové Taneční zóny a redaktor Radia Wave, autor Divadelních novin (mj. festivalová reportáž z letošní Nitry: Evropu odvál čas – Divadelná Nitra 2016 a Slovensko / Evropu odvál čas… II.) teatrolog a kritik Martin Macháček. FOTO archiv autorky

    ///

    Více na i-DN: Patrice Pavis: Oči, uši a intelekt v divadle nestačí (DN 16/2009)


    Komentáře k článku: Patrice Pavis cestou…

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,