Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Patočkovo křeslo

    Dnes si připomínáme nedožité devadesáté narozeniny významného divadelního fotografa, ale i grafika, ilustrátora a VŠ pedagoga Jaroslava Krejčího (22. 7. 1929 Znojmo – 5. 2. 2006 Praha). Nabízíme báseň a úvodní text, který nám poskytl jeho přítel Alen Malina.

    Fotografie, která byla použita v časopise Fórum pod básní Patočkovo křeslo. J. K. sedí v onom „Patočkově“ křesle ve svém ateliéru. (Vyfotografoval jsem ho v něm ve středu 23/6 2004 dopoledne, když tam za mnou přišel. [Nechal mne totiž – a ne prvně – ve svém ateliéru přespat z 22/6 na 23/6, když jsme v úterý v podvečer měli, myslím tím Jihočeský klub Obce spisovatelů, prezentaci naší knihy v knihkupectví Academia na Václavském náměstí.])

    Byli jsme přáteli. Když jsem se dověděl o jeho úmrtí, nemohl jsem jinak než jet se mu poklonit na jeho poslední cestě — jakkoli žiji v Českých Budějovicích a pohybuji se (od úrazu) o dvou francouzských holích (nebo i na invalidním vozíku).

    Když jsem v den Jaroslavova pohřbu (= 16. února 2006) nasedal v Českých Budějovicích do vlaku, netušil jsem, že cestou se uděje něco, čím Jaroslavovi vzdám poctu. Tak to však u autorů poezie bývává; vteřinu předem nevědí, že…

    Než vlak dojel do Prahy, byla báseň hotova. Po obřadu mne vzal tehdejší ředitel DÚ Ondřej Černý do auta a jeli jsme do Divadelního ústavu, kde sekretářka z mého rukopisu přepsala báseň do počítače a xkrát ji vytiskla, takže na následném setkání Jaroslavových nejbližších přátel v jeho ateliéru ve Všehrdově 10 jsem ji mohl zájemcům poskytnout.

    Po návratu domů vyšla v tehdy nově založeném literárním časopisu Fórum, v jeho druhém čísle. (Časopis stále existuje; doznal několika změn i periodicity.)

    Patočkovo křeslo

    (Jaroslavu Krejčímu)

     

    Kéž bych tak mohl

    pro ten zmokřelý čtvrtek

    šestnáctého února

    býti truhlářem

    a z dřeva toho fortelného křesla

    v ateliéru ve Všehrdově č. 10,

    které pamatuje hýždě

    mnoha moudrých a slavných hlav

    (ale i bahnité polibky Vltavy

    v přesmutném létě roku,

    jehož letopočet dva nula nula dva

    jako by připomínat navěky měl

    zrcadlení vzedmutých vod),

    přitesat směl

    prám

    na pouť poslední —

     

    Spoušť fotoaparátu,

    ta milenka celoživotní,

    marně už navždy

    čekat jen bude

    na políbení těmi daktyly —

     

    Vývojku už zčeří jenom stín…

     

    A Čertovka pod ateliérem?

    Ta, byť se netočí,

    klape marš na rozloučenou,

    jsouc násilně vytržena

    ze zimního

    klimbání.

     

    I znojemské okurky

    dnes nálev mají

    pouze

    hořký.

     

    Pane Radoku,

    pane Grossmane,

    od 5. 2. 2006 máte třetího

     

    do mariáše —

     

    16. 2. 2006

                   ve vlaku z Českých Budějovic do Prahy

     …

    V tomtéž křesle mne následně vyfotografoval Jaroslav… Foto Jaroslav Krejčí

    (Autor – občanským jménem Josef Vrba – je členem Jihočeského klubu Obce spisovatelů)


    Komentáře k článku: Patočkovo křeslo

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,