Patnáct řádků… Petera Páluše
Sledovat Radošince je podivná zábava. Jakoby k vám promluvil duch starého divadla, kabaretu a autorských šedesátých – scénky střídají nemotivované písničky, herectví je přeexponované, často až uměle zdůrazňující svůj amatérský původ a nekomplikovaný příběh se plynule vine až k nepřekvapivému finále.
A přesto – příběh o důchodci Viktorovi (Stanislav Štepka) vás chytne za (takový ten zprofanovaný orgán) a na konci představení zažijete (takový ten pocit, kvůli kterému do divadla chodíte). Na Štepku a jeho soubor je radost se dívat, když hrají své (jak je poznamenáno v programu) „teplákové“ blues, hořkou komedii, ve které to sice hýří narážkami na neutěšenou slovenskou současnost (mobilní šílenství, nekonečné televizní seriály, R. Fico), která je však stejně příjemně „obyčejná“ a neintelektuální jako v dobách Človečiny, Taty apod. Hluboce dojemné představení. Zatím první vrchol festivalu!
Komentáře k článku: Patnáct řádků… Petera Páluše
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
