Patnáct řádků… Petera Páluše
Dramaturgie letošního festivalu si připsala první výrazný červený puntík. Nevím, kdo navrhl na hlavní úterní představení na velké scéně Mošovu inscenaci Probuzení jara – ať už to byl kdokoliv, dobrou večeři a klidný spánek si určitě nezaslouží.
Původní Wedekindův text byl do podoby muzikálu upraven americkými tvůrci, takže pro první české uvedení jej zbývalo pouze přeložit, obsadit a „nascénovat“. Nevím, nakolik byla licence pro uvedení svázaná s nutností uvézt dílo bez škrtů, v určitém tvaru a bez výraznější režijní interpretace, ale v provedení brněnských členů místního „velkého“ divadla šlo o katastrofu téměř ukázkovou. Jímavý příběh původní předlohy byl rozmělněn v řadě pateticko-naivních songů, podprůměrné choreografie, technických lapsů (možná pouze v tomto konkrétním představení) a herectví, které se nedá označit jinak, než školácká „posunčina“. Kéž by si vzali příklad z Cimrmana – „Citová hnutí vyjadřuj raději zády k publiku. Jak smích, tak pláč uděláš nejlépe škubáním ramen.“
Komentáře k článku: Patnáct řádků… Petera Páluše
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
