Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Kličky a kouzla bezelstného buranství

    Bylo to trochu překvapení. Okresní přebor – Poslední zápas Pepika Hnátka není ještě blbější, než jsme čekali. Ba právě naopak. Komedie Jana Prušinovského, která vychází z populárního seriálu TV Nova, v kinech překvapila. Byť – fotbalovou terminologií řečeno – skóruje jen v rámci provinční ligy české kinematografie.

    Sympatické na Okresním přeboru je, že si nehraje na něco, čím není. Baví českým čutálistickým žargonem a mísí jednoduché karikatury českého pivního fotbalismu s trochou životního melodramatismu, sportovního adrenalinu a komunální satiry. Pepik Hnátek (Miroslav Krobot) je zabedněný svéráz staré školy, který trénuje svůj provinční tým Slavoj Houslice drsnými a demagogickými metodami. Fotbalu sice moc nerozumí, ale to neznamená, že by jej měl méně rád. Na kluky, kapitána Luňáka (Ondřej Vetchý) či primadonu Kužela (David Novotný), hrající okresní přebor, je pes. Byť jde o vesnické otce rodin, nutí je jezdit na celodenní předzápasová soustředění, aby podávali pořádné výkony.

    Film stojí v především na ironii, s níž si s pobavením dobíráme vesnického tvrdohlavého svéráze, pro kterého neexistuje v životě nic než fotbal. Lépe řečeno vesnické čutání s chlapama v té úplně poslední lize. Stárnoucí Pepik v sobě dusí staré křivdy. Ani po třiceti letech neodpustil nevěru své ženě, která jej podvedla se spoluhráčem. ne pro nevěru samu, ale protože kvůli tomu přišli „o postup do krajské soutěže“. Zároveň má slabé srdce, musí jít dokonce na jeho transplantaci, kterou na poslední chvíli odmítne. Podaří se mu zjistit, že dárcem by měl být jakýsi Slávista – a on nemá Slávii „opravdu“ rád.

    Groteskní, svižně napsaný příběh o malé lidské omezenosti se zdá být především vtipnou anekdotou o pošahaném šílenství, v němž se fotbalismus představuje jako dikobrazí obraz lidského živočichopisu. Střílení branek, otáčení zápasů a chlastání po zápase skládá ale dohromady i metaforu obecně lidské lidského a především českého směšného životního pinožení, v němž se z dospělých chlapů stávají hašteřiví, ješitní, ale v důsledku vlastně roztomilí kluci. Těžko bychom čekali od okresního přeboru výkon na úrovni extraligy. To samé platí i pro film. Právě to je na tom sympatické.

    Prušinovského snímek si na nic „velkého“ nehraje. Zůstává především umělou taškařicí k pobavení, obdobnou americkým Bundovým z Ženatý se závazky či české Takové normální rodince. Klidně by se mohl jmenovat Ta naše partička nekopů od hřiště. Výsledek nezastře televizní machu, scenáristické anekdoty a lidová schémata, kterým se lidé vděčně řehtají. Fotbalovým doktorem je místní veterinář, kapitán Luňák doma trénuje na zahradě mezi pověšeným prádlem a sní o tom, že se jednou sám stane trenérem. Pokladník prohraje košili i kalhoty v mariáši – a ke všemu na hřiště přijedou světští s kolotoči a vnadnou holkou do větru.

    Přesto diváky udrží film po celý čas v napětí. Překvapí na české poměry řadou náročných exteriérů a docela svižnými a groteskně sprostými dialogy. Knedlíková omezenost pivního a provinčního světa plného trenérů nebo natírání plotu je bžundou téměř sitcomovského střihu, který člověka nejprve příjemně baví, později fascinuje a nakonec odzbrojuje. Ani nevadí všechno to nesladěné herecké řádění, v němž se mísí Krobotův výrazový a gestický minimalismus s Vetchého křečovitou komediální machou či Novotného mistrným buranstvím. Z klišé se stává mozaikovitá hra, kterou si chlapi – i diváci – užívají ostošest.

    V druhém plánu je Okresní přebor komedií o ambivalentní postavě českého tvrdohlavého pantáty, který má smysl pro čest, ale i pevnou ruku, aby držel kluky dogmaticky zkrátka. Můžeme nad tím mudrovat, jestli v něm neuvidíme představitele vychovaného za minulého režimu či postsocialistickou karikaturu různých českých měšťáckých tatíků z první republiky. Jestli je tohle obraz chlapství, které nám v té postsocialistické zbabělosti chybí, je zajímavou, ale asi příliš sugestivní otázkou. Pepik Hnátek totiž myslí jenom na fotbal, na to, aby kluci radši strefovali světelná zařízení dlouhými nákopy, protože na barcelonský ťukes nemají. Stejně tak bychom těžko mohli od této docela roztomilé lidové zábavy chtít něco víc. Stačí, že není skrytou pornografií jako Muži v naději či nacionalistickým kýčem jako Lidice. Okresní přebor zůstává tím, co hlásá samotný jeho název – bezelstnou buranskou komedií z české vesnice.


    Komentáře k článku: Kličky a kouzla bezelstného buranství

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,