Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny >

    Ohlížení s Bohdanem Holomíčkem

    Opočno, srpen 1980.
    V zámeckém letohrádku právě dobíhala moje výstava fotek. V rámci místních letních slavností tady vystoupila kočující divadelní společnost Jubilea. Hráli něco od Voskovce a Wericha a všichni se náramně bavili. Dodneška mi v bedně utkvěla ta nápověda…

    Divadlo Na zábradlí, 1990.
    Václav Havel opět Na zábradlí! Po premiéře Larga desolata ředitel Vladimír Vodička hodně kouřil a otvíral jedno šampaňské za druhým. (Jsem rád, že jsem stihl vyfotit situaci, kdy Vodička podává ruku Andreji Krobovi, kterého v roce 1975 z divadla vyhodil.) Pan režisér Jan Grossman s Marií Málkovou právě odcházejí domů o něco dřív než my ostatní.

    Činoherní klub, 1997.
    Zkrocení zlé ženy. Zkoušky byly veselé… Hoši okolo Michala Langa vymýšleli nové inscenační fórky a Petra Špalková s Michalem Dlouhým byli prostě skvělí. Co si mysleli tihle „starý mazáci“, nevím, ale já jsem rád, že tu fotku mám.

    Archa Praha, únor 1999.
    Při procházkách nočním Brnem jsem viděl krásný poutač na autorskou divadelní hru Jána Sedala Gagarin. Představení jsem v brněnském HaDivadle bohužel zatím neviděl. Přítele Jána fotím už desítky let. Tedy alespoň namátkou z archivu – Jano jako Král Oidipus v režii J. A. Pitínského.

    La Fabrika, jaro 2006.
    Myra Bambušek a Jirka Pokorný, každý jde po své neprošlapané cestě. Poslední věc, kterou jsem od Jirky viděl, byla Havlova prvotina Rodinný večer. U Myriho (a jeho party) mě nepřestává bavit ta vášeň a nasazení. Co jsem s ním zažil bylo vždycky na plný koule…

    Divadlo v Dlouhé, 2007.
    Pan herec Bořivoj Navrátil jako Titus Andronicus. Teda, pěkný krvák. Opět pro mě veliké štěstí moci být u toho. (A opět trpím, když mám vybrat jen jednu fotku). Když se tak ohlížím, všechno, co jsem v Divadle v Dlouhé fotil, stálo za to. Divadlo jako velká rodina.

    Divadlo Jiřího Myrona, 30. 3. 2011. Jan Štěpánek.
    Už jsem s ním prošel pár divadel. První byl Don Juan v Mladé Boleslavi a teď aktuálně Její pastorkyňa ve „velkém“ v Ostravě. Čítankový příběh – přijedeme v noci do Ostravy za přáteli z Gymnázia Olgy Havlové na klezmer do music klubu, kde jsem byl úplně poprvé. A naprosto nečekaně se tady objeví Honza Štěpánek s Martinem Františákem a mně neznámým hudebním skladatelem. A že musíme přijít na zítřejší dopolední generálku Její pastorkyně… Po dlouhé cestě a ještě delší noci jsme dorazili do divadla akorát a kde už trpělivě čekal Honza. Tak velké a „široké“ divadlo mě dost zaskočilo. Nebudu to natahovat – co jsem spolu s důchodci, studenty a Vladimírem Justem viděl, mě dojalo a dostalo…


    Komentáře k článku: Ohlížení s Bohdanem Holomíčkem

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,