Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2019

ročník 28
26. 11.–9. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ohlédnutí za zlínským setkáváním

    Smyslem mezinárodního divadelního festivalu Setkání/Stretnutie je, jak už jeho název naznačuje, setkávání divadelníků z Čech i Slovenska. Letošní ročník přinesl také bezprostřední konfrontaci současné inscenační tvorby, dokonce včetně poměrně vzácné možnosti srovnání dvou inscenačních přístupů k jednomu a témuž textu (Holcman/Steigerwald: Cena facky). Sledování československé stopy svědčí o neustálé provázanosti a potřebě dialogu.

    Cenu Martina Porubjaka ve Zlíně převzal herec Martin Huba FOTO  DOMINIK BACHůREK

    Cenu Martina Porubjaka ve Zlíně převzal herec Martin Huba FOTO DOMINIK BACHůREK

    Festival se konal letos po jedena­dvacáté. Ve srovnání s minulostí je patrný sílící akcent na uvádění současné dramatiky, ať už původní tvorby, nebo dramatizací. Ze sedmnácti titulů pocházelo dvanáct produkcí z pera současných českých a slovenských dramatiků (i když ne vždy šlo o letošní novinky, typicky šlo o hry premiérované před dvěma lety), a pětkrát byly prezentovány dramatizace literární, v jednom případě (Je třeba zabít Sekala) filmové předlohy. Zlínský festival je reprezentativní přehlídkou soudobé tvorby – a prokázal to i letošní ročník. Vyznačoval se však také kolísavostí, pokud jde o kvalitu jednotlivých autorských textů. Odnáším si z letošního Zlína dojem, že autorsko-dramaturgická složka byla větší slabinou než ta realizační. Platí to symbolicky zejména o závěrečném představení festivalu z bratislavského Národního divadla, které vyvolalo rozporné dojmy, především vinou obtížně realizovatelného textu (Labyrinty a raje Jána Amose). Podobné problémy měli i liberečtí inscenátoři (Cena facky, Divadlo F. X. Šaldy), že se však potenciál textu dá zúročit, lépe dokázalo srovnání s uherskohradišťskou inscenací. Neuspělo ani Národní divadlo moravskoslezské, i když tady se zdá, že hlavní problém spočíval v převodu na divadlo – literární předloha Pavla Vilikovského tak své hodnoty těžko mohla prokázat.

    Mám-li se pokusit o celkové shrnutí, nejlepší produkce přivezla pražská divadla, Dejvické divadlo (Zásek, Kafka ’24), Divadlo Na zábradlí (Krásné psací stroje!), k nimž se čestně přiřadila ostravská Aréna (Slyšení) a ND Brno (Je třeba zabít Sekala) a Líšeň (Hygiena krve). Též bratislavská Stoka přispěla cenným vkladem (Víťazstvo), zatímco černého Petra posílám do Nitry za finský propadák Panikári – byť se patrně zcela míjím s nadšením zlínských divaček.

    Místní publikum, zdaleka nejen ze Zlína, bere festival za svůj a přijímá jej s velkou pozorností. Většina představení byla velmi kontaktní, pro mne někdy až překvapivě, z čehož se vymykalo zcela chladné přijetí, kterého se dostalo ostravskému Deníku mého otce.

    Velkému zájmu se těšil i doprovodný program, především představení v cirkusovém stanu, kde si to užívaly hlavně děti, ale i divadelní produkce amatérských souborů v okolí. Retrospektivní fotografická výstavka připomněla okamžiky z historie festivalu. Byla rovněž udělena cena Martina Porubjaka, kterou převzal herec Martin Huba. Agentura Aura-Pont zde vyhlásila anonymní soutěž o nejlepší původní hru – uděleny byly celkem tři ceny. Žádná za prvé místo a dvě druhá místa – oceněn byl Hynek Skoták a Jakub Vilímek, na třetím místě se umístil Marian Janik.

    (Denní zpravodajství z festivalu naleznete na i-DN.)


    Komentáře k článku: Ohlédnutí za zlínským setkáváním

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,