Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ohlasy

    Ohlasy: Ad DN 9/2015 a 10/2015, str. 14

    Vážený pane Rejžku, vážený pane Juste,

    Vaše glosy v posledních dvou číslech DN jsem přečetla s takovým zaujetím, že je nemohu nechat bez odpovědi. Mrzí mě pouze, že se tak děje kvůli inscenaci Penis pravdy v Divadle Komedie, protože ta za více pozornosti, než kolik jí bylo dosud věnováno, nestojí. Nazvat ji jedním z největších propadáků sezony (kteréžto hodnocení mně a mým kolegyním, pane Rejžku, vkládáte do úst) proto považuji za milosrdnou negativní reklamu. Pochopitelně však respektuji – jakkoli je pro mě překvapivá – Vaši pozitivní kritiku.

    O to více mne udivila odpověď profesora Justa, který inscenaci – jak sám připouští – neviděl a přistupuje k ní prismatem toho, že autora textu Pavla Göbla považuje za schopného tvůrce. Vážený pane profesore, snad se mnou budete souhlasit, že jakékoli jméno není zárukou kvality inscenace, stejně jako jí není to, že v Komedii (resp. Centru východní dramatiky) přede dvěma lety vznikla zdařilá Naše třída. Oproti ní Penis pravdy skutečně spadá do kategorie „omyl“; nezachrání jej ani titíž herci, už vůbec ne Eva Vrbková, která zde nehraje.

    Dovolím si ještě jeden názor – stejné vedení, stejná dramaturgie, stejné herectví stále stejného uměleckého souboru mohou znamenat jak konstantní kvalitu, tak stagnaci. Odvrací-li se pozornost od scén, jež se nevyvíjejí, nelze za tím hledat zákon stáda, nýbrž přirozenou potřebu objevovat něco nového, živého. Tím jistě neříkám nic převratného, rozhodně ne Vám, pane profesore. Proto se nad Vaším článkem nemohu ubránit dojmu, že jste kusé „hvězdičkové“ hodnocení inscenace Penis pravdy použil pouze jako oslí (i když v tomto případě spíš ovčí) můstek k úvaze o naší pokrytecké národní povaze a českém ovečkismu.

    Pokud bych chtěla udělat totéž nad Kritickým žebříčkem č. 10, zůstanu bezradná – „bodování“ dvou nejnovějších inscenací Divadla Na zábradlí (Anamnéza) a Studia Hrdinů (O slavnosti a hostech), tedy inscenace scén, které podle Vás česká kritika adoruje, o stádním hodnocení a myšlení mnoho nevypovídá.

    S pozdravem Kdo chce ovci bít, hůl si vždycky najde

    Tereza Hýsková

    Ohlasy: Ad Úvahy posttelevizní, DN 7/2015, str. 11

    Dobrý den, pane Juste,

    v Divadelních novinách 7/2015 jste se ve Vašem článku Úvahy posttelevizní dopustil řady chyb a zarážejících nepřesností. I vzhledem k tomu, že ostatní často a zjevně s oblibou kritizujete, doporučuji, začít u sebe.

    Kromě faktu, že Richarda Krajča, ztvárňujícího Rosťu, označujete jako Ríšu, k čemuž se ostatně následně přiznáváte, tak, Hana Vagnerová hraje Sábinu, nikoliv Sabinu, jak opět špatně uvádíte Vy. Její vraždu v údajné polovině seriálu řadíte k lepšímu. Došlo k ní však v jedenácté epizodě z dvanácti. Ani matematika Vám tedy příliš neříká. Skoro jako byste ani neviděl, o čem tak píšete.

    Příště nás, čtenáře, prosím, ušetřete takových omylů, pane profesore.

    Aleš Deutsch

    • Autor:
    • Publikováno: 27. května 2015

    Komentáře k článku: Ohlasy

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,