Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Ochutnávky současného dramatu (No. 1)

    Nadační fond Cen Alfréda Radoka a agentura Aura-Pont uspořádaly v pátek 29. listopadu čtvrtý ročník Noci českých a slovenských autorů, která se v letošním roce poprvé konala v koprodukci s Divadlem Na zábradlí. Výrazné režisérské osobnosti představily divákům inscenovaná čtení finálových textů dramatické soutěže o Cenu Alfréda Radoka za rok 2012.

    Moderátoři večera - Petr Jeništa a Petr Pěknic FOTO KIVA

    Moderátoři večera – Petr Jeništa a Petr Pěknic FOTO KIVA

    Formou scénických črt, divadelních „návnad“ a ochutnávek se v nastudování režisérů Arnošta Goldflama, Jana Mikuláška a Jana Friče – osobností spojených s novým uměleckým programem DNz – představily texty Petra Michálka Domeček, Tomáše Vůjtka Slyšení a Miloslava Vojtíška, píšícího pod pseudonymem S.d.Ch. Apokalypsa v Praze. Večer moderoval Petr Jeništa a Petr Pěknic, součástí bylo také vystoupení klavíristy Václava Tobrmana.

    Příspěvek o Noci autorů můžete zhlédnout v pořadu Divadlo žije! 15. 12. ve 20.25 na ČT art.

    Domeček FOTO KIVA

    Ladislav Hampl, Magdaléna Sidonová a Natálie Řehořová při scénickém čtení hry Domeček Petra Michálka FOTO KIVA

    U psaní se jako typický extrovertní introvert cítím nejlépe

    Rozhovor s Petrem Michálkem, ředitelem Městského divadla Zlín, původní profesí dramaturgem.

    Petře, o čem je váš text Domeček?

    Domeček je hra o tom, že řeka teče a ty nevstoupíš.

    Co vás přimělo poslat svůj text do dramatické soutěže Cen Alfréda Radoka? Respektive co vede úspěšného ředitele divadla, aby se přihlásil do anonymní dramatické soutěže?

    Anonymita. Je to ten typ zpětné vazby, který má smysl. Posuzuje se pouze text, navíc alespoň v nějakém kontextu.

    Nenapadlo vás nabídnout váš text přímo konkrétnímu režisérovi ve vašem divadle?

    Nenapadlo. Snad mi to uvěříte, když Vám řeknu, že mám větší radost z toho, že text uvede v této sezóně Buranteatr.

    A uvažujete o uvedení ve Zlíně? Anebo máte nějaké jiné vysněné divadlo, kde byste Domeček rád viděl na jevišti? Či vysněného režiséra?

    Ve Zlíně o uvedení Domečku neuvažujeme. A jako fanoušek Buranů jsem v tuto chvíli spokojený.

    Členové radokovské poroty se v názoru na vaši hru značně rozcházeli, někteří (zejména porotkyně) jí dali nejvyšší možný počet bodů, jiný porotce naopak tvrdil, že jde o text dosti banální. Umíte si tuto kontroverzi vysvětlit?

    To slyším poprvé a naplňuje mě to nadšením.

    Zmínil jste, že „nic z toho, co ve hře je, se nestalo, přesto lze říct, že zásadním způsobem vychází z nedávné etapy mého života“. Jak tomu máme rozumět? Jde tedy o text částečně autobiografický, či nikoliv?

    Řeknu vám to takto: kdybych v jisté etapě svého života nezažil to, co jsem zažil, Domeček bych nikdy nenapsal. Ale jde o hru, ne o záznam.

    Hlavní hrdina Domečku hledá únik do esoteriky, snaží se téměř dokonale se odpoutat od konzumního života. Je i toto nějaký skrytý autobiografický motiv?

    Ale to je přece vlastní každému z nás, ne? Ta touha odpoutat se a přivinout zároveň.

    Hrdinové Domečku jsou obrazně i konkrétně zatíženi hypotékou a jinými civilizačními vymoženostmi. Jenže zatímco hlavní hrdinka je přesvědčena, že žili opravdu šťastně, její bývalý manžel si myslí pravý opak. A přesto nakonec Petr Marice znovu podlehne, kapituluje. Nejde tak trochu o určitou symboliku dneška – slabí muži, neschopní činu, a silné ženy, manipulátorky?

    Tak toto je přesně ta úroveň, kam už podle mne nemá vstupovat autor, ale dramaturg. Nechci vysvětlovat svou hru. Promiňte.

    Jednotlivé obrazy vaší hry jsou odděleny písněmi, které ovšem nejsou písňovými texty v pravém slova smyslu, spíše určitými návody, o čem i jak zpívat. Jde tedy o muzikál? Anebo jsou zamýšlené písňové texty jen jakousi autorskou schválností?

    Jsou to písně na půl cesty. Pro dva.

    Vy tak trochu parodujete formální postupy (zcizení, vnějškové komentování, promluvy ve třetí osobě) současného divadla, obzvlášť spadeno máte na divadlo německé. Proč?

    Spadeno mám v tomto smyslu spíš na sebe. Rád bych totiž jednou napsal nějakou „obyčejnou“ hru. Bez filmových střihů, formálních srandiček. Čím víc mě totiž tenhle styl bavil v minulosti, tím víc mě to teď táhne k askezi. Ale je to strašně těžký. Zůstat jen sám.

    Jak dlouho a proč se vlastně věnujete psaní her?

    Nepočítám to. Ale jedno je jisté, ať už jsem hrál, psal, překládal či režíroval, s amatéry či tzv. profesionály, vždy jsem divadlo chápal především jako projev jistého autorství. A jedním dechem dodávám, že u psaní se jako typický extrovertní introvert cítím nejlépe.

    Zaujal vás nějaký jiný cizí text z loňské dramatické radokovské soutěže? 

    Tomáše Vůjtka mám rád.


    Komentáře k článku: Ochutnávky současného dramatu (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,