Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Objevitelé neznámých dálek

    Nakoupíte si zásoby, dostanete patřičné technické vybavení a nastoupíte na plavidlo, které vás vezme na dobrodružnou cestu k neznámým břehům. Nemluvím zde o Heyerdahlových ani Londonových knížkách, ale o novém letním projektu Divadla MeetFactory s možná na první pohled zavádějícím názvem Autoatlas Ukrajiny.

    ukrajinaToto dílo sice patří k projektům typu site-specific, ale není možné jej hodnotit z čistě divadelního nebo uměleckého hlediska, neboť bychom ho takto zúženým pohledem poškodili. Autoatlas Ukrajiny je spíše prostorem pro kumulaci nových zkušeností. Prolínají se zde divákovy prožitky vizuální, sluchové i ty lidské, které se spojujeme s příjemnými letními večery – setkání s přáteli, posezení v hospůdce, výlet lodí, příjemná procházka. Tvůrci v čele s režisérkou Ewou Zembok a dramaturgem Matějem Samcem totiž vytvořili originální inscenaci, která by mohla přilákat diváky, znuděné z letní divadelní produkce. Autoatlas Ukrajiny je přesně tím, co prázdninové Praze chybělo.

    I když je obtížné popsat podobu projektu, můžeme alespoň definovat ústřední téma, jímž je cesta v rozličných významech tohoto slova. Myslím, že téma cesty ovlivňovalo tvůrce při hledání možností, jak zprostředkovat své vize divákům a rozhodně neskončilo poslední zkouškou. Diváci i herci každé představení prožívají jako náročné putování, společně se vydávají od jednoho místa k druhému, aby našli cíl a s ním určité „poselství“. Divadelní část projektu se skládá z několika scén, inspirovaných texty ukrajinských autorů, pro českého diváka vesměs neznámými, i když většina vyšla v českém překladu.

    Autoatlas Ukrajiny

    Dana Marková a Šimon Krupa v prvním zastavení FOTO IRYNA ZAKHAROVA

    Pro první scénu, umístěné do prostoru doku č. 6 na vltavské náplavce, byla vybrána povídka Serhije Žadana Výsostné vody její vany. Ústředním prvním je tu samozřejmě vana, hrací prostor pro Ni (Dana Marková) a psychologickou bariérou pro Něho (Šimon Krupa). Tato část se soustředí na složitost vztahů, vypráví milostné a existenciální drama dvou zraněných osob, které zdánlivě nemá (byť hypotetické) řešení.

    Poté diváci nastupují na loď a plují po řece, do běžně nepřístupných míst smíchovského přístavu, kde se jakoby zastavil čas. Staré hausbóty vedle rozestavěných evokují pocit opuštěného místa neukotveného v čase ani prostoru. Skvěle se tak nabízí možnost stylizovat se do postav novodobých objevitelů. Tomu napomáhá i další část, jež je inspirována novelou Mimozemšťanka Oksany Zabužko. Na přístavním molu sledujeme příběh propojující realitu a snový, fantaskní svět, v němž se zhmotňují a personifikují múzy i obavy. Tým z MeetFactory si jako základ scény vybral dialog s Poslem (Jacob Erftemeijer), autorčiným (Viktorka Čermáková) Mefistem, rádcem, alter egem. Mimozemšťanka diváky pravděpodobně zaujme především vizuální stránkou, prostředím mola, barevně a výtvarně výraznými kostýmy i pojetím Posla jako indického bůžka, pomalovaného barevnými květy.

    Autoatlas Ukajiny2

    Ukrajinské postavičky v Bistru U veselé kozy (Šimon Krupa, Jacob Erftemeijer, Tomáš Havlínek a Dana Marková) FOTO IRYNA ZAKHAROVA

    V Bistru U veselé kozy se pak odehrává nejkomediálněji laděný příběh Chachacha, expresivní groteska plná postaviček ukrajinských vyděděnců, žijících na okraji společnosti, jak je vidí autor Jurij Vynnyčuk. S trochou nadsázky bychom je mohli považovat za ukrajinského otce Ubu a jeho rodinu, která obrací naruby všechny hodnoty a morálku.

    V MeetFactory se odehrává závěr, v němž tvůrci dovedně využili celý prostor – dvůr, schodiště, divadelní sál i galerii. Na dvorek byly umístěny zvukové, světelné i objektové instalace a na jeho konci – na únikovém schodišti – byla prezentována snad nejsilnější část projektu – Polní výzkum ukrajinského sexu Oksany Zabužko. Pár ukrajinských umělců-intelektuálů, reprezentovaný Viktorkou Čermákovou a Tomášem Havlínkem, ve svém dialogu hraničícím s hádkou reflektuje nešvary ukrajinské společnosti, především bezmocnost a (ne)svobodu. Společně s ním prožíváme jejich cestu za „lepším životem“, kam jinam než do Ameriky. Se změnou prostředí děje se mění i hrací prostor, přesouváme se dovnitř, kde se divadlo propojuje s výstavou. Závěrečný příběh je možné považovat za manifestační výpověď tvůrců, který zrcadlí jejich vztah k Ukrajině. Neboť herci končí za mřížemi, v kovové krychli či snad „zlaté kleci“.

    FOTO IRYNA ZAKHAROVA

    Konec se odehrává za „mřížemi“ FOTO IRYNA ZAKHAROVA

    Vnímání textů je náročné, především proto, že se jedná o pouhý střípek z celku, který tvůrce zaujal. Pro diváky neznalé předloh je velmi obtížné pochopit děj a už téměř nemožné odhalit všechny společenské odkazy, jimiž jsou díla přeplněna. Přesto projekt Autoatlas Ukrajiny považuji za výrazný a pozoruhodný počin letošního léta.

    MeetFactory – Serhij Žadan , Oksana Zabužko, Jurij Vynnyčuk: Autoatlas Ukrajiny. Scénář Ewa Zembok, Dominika Andrašková, Viktorie Čermáková, Matěj Samec, režie Ewa Zembok, scéna a kostýmy Jana Hauskrechtová, dramaturgie Matěj Samec. Premiéra 3. července 2014.

    • Autor:
    • Publikováno: 7. července 2014

    Komentáře k článku: Objevitelé neznámých dálek

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,