Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2019

ročník 28
1. 10.–14. 10. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Obdivuji dílo scénografa Josefa Svobody

    Rozhovor s akad. arch. Vladimírem Kružíkem z architektonické a projekční kanceláře HELIKA o stavbě nového divadla v Plzni.

    Vladimir_Kruzik-1

    Vladimír Kružík FOTO ARCHIV

    V Plzni finišuje stavba nového divadla, které se nachází v Jízdecké ulici a má ambici stát se novou dominantou Plzně. Investorem projektu je město Plzeň, které se ke stavbě divadla zavázalo v rámci projektu Evropské město kultury 2015. Nové divadlo nahradí nevyhovující budovu stávajícího Komorního divadla. Plně funkční bude již na začátku divadelní sezony 2014/2015.

    Plzen_divadlo_vizualizace_den

    Vizualizace nového plzeňského divadla

    Plzen_divadlo_vizualizace_noc

    Vizualizace nového plzeňského divadla

    Nová divadla se příliš často nestaví a architekti s tímto druhem novostaveb nemají mnoho zkušeností. Jak náročná pro vás byla přípravná fáze projektu divadla v Plzni? Dá se srovnat s jinými projekty, na kterých jste dosud pracoval?

    Nová divadelní budova srovnatelných rozměrů byla v českých zemích naposledy dostavěna v roce 1985, jedná se o Městské divadlo v Mostě od architekta Ivo Klimeše, realizoval se jeho návrh z roku 1968. Nové divadlo v Plzni bude zahajovat svoji první sezónu 4. září příštího roku, to znamená téměř po třiceti letech je zde divadlo, jaké se u nás nerealizovalo. Úkol postavit nové divadlo dle mého názoru nelze srovnávat s žádnou jinou architektonickou úlohou. Moji situaci na začátku usnadnila skutečnost, že výstavbě nového divadla předcházelo poměrně dlouhé období pečlivé přípravy ze strany vedení DJKT v Plzni, konkrétně tehdejšího ředitele divadla, MgA. Jana Buriana. Konkrétním výsledkem této přípravy pro mě bylo zadání vypracované divadelními konzultanty z renomované kanceláře Bühnenplanung Walter Kottke Ingeniure z bavorského Bayreuthu. Toto zadání pro nás bylo prvním podkladem, na tomto základě jsme začali uvažovat o konkrétní podobě nového plzeňského divadla.

    V novém plzeňském divadle budou mít svoji základnu hned čtyři soubory – činohra, balet, opera a muzikál s operetou. Má z architektonického hlediska působení jednotlivých souborů nějaká specifika, se kterými jste museli počítat, aby provoz v divadle probíhal bez zádrhelů?

    Souborů je v plzeňském divadle pět: opera, činohra, muzikál & opereta, balet a orchestr. Požadavky každého souboru jsou v různých ohledech jiné. Každý z nich požaduje speciální zacházení, např. co se týká dimenzování zkušeben nebo jejich vybavení. Určitě si dokážete představit, že minimálně, co se týče rozměrů, je jiná zkušebna pro činohru a jiná pro balet. Zkušebna orchestru se nachází v suterénu budovy, aby byla dokonale chráněna před hlukem, který generuje automobilový provoz na přilehlých komunikacích. Provoz v zázemí divadla, který zůstává běžnému divákovi skrytý, musí běžet bez kolizí a zbytečných zdržení. Místnosti šaten, zkušeben a korepeticí, čekáren a odpočíváren jsou nadimenzovány tak, aby odpovídaly potřebám umělců a divadelního personálu. Snahou bylo umožnit každému uměleckému souboru divadla pracovat v prostoru zkušebny, který je navržen v půdorysné velikosti hlavního jeviště a je možné do něj nákladními výtahy ze skladu dekorací a rekvizit v suterénu dopravit vše potřebné pro samotnou zkoušku.

    Inspiroval jste se při práci a projektu nového divadla nějakými jinými divadly, ať už u nás nebo v zahraničí? Která divadla považujete za zdařilá? 

    Kromě toho, že nová budova plní funkce kulturní divadelní instituce, musí být také vnímána jako architektonické dílo, které v kontextu urbanismu historického městského jádra dotváří celkový vzhled Plzně. Novostavba divadla v organismu města uvažuje s novým pěším náměstím s kavárnou a skulpturou ve svém středu, novou pěší ulicí, která dělí dnešní zpola zastavěný blok mezi Palackým náměstím a Pobřežní ulicí. Mojí inspirací pro novostavbu divadla byly všechny ty budovy, které vnímám jako stavby krásné svojí funkcí a proporcemi, stavby inovativní, ale zároveň senzitivním ke svému okolí – a nemusí se bezpodmínečně jednat o divadla. Vybavuji si všechna ta divadla, která jsem měl příležitost poznat – barokní Markgräfliches Opernhaus v Bayreuthu nebo v témže městě nacházející se slavný Wágnerův Festspielhaus, drážďanská Semperoper, skvělé příklady nové divadelní architektury jako velkolepá operní budova v norském Oslo, rozměrově skromnější budova Hans Otto Theater v německé Postupimi nebo modrá budova Teatro Municipal de Almada v Portugalsku…. Všechny tyto a mnohé další budovy mě inspirovaly a ukazovaly cestu jak postupovat dál.

    Může architekt vnést do fungování divadla nějaký nový netradiční přístup, nebo je třeba respektovat v plné míře divadelní zvyklosti?

    Peter Brook se kdysi vyjádřil, že bude svoje věci raději inscenovat na vybombardované parcele v Brixtonu než v v čemkoliv, co vydesignoval architekt…. Další divadelník, teoretik a praktik Iain Mackintosh vidí jako největšího nepřítele divadla generalizujícího architekta, který svojí vizí touží vnést revoluci do nemoderních divadelních metod práce. Mojí největší ambicí bylo všemi možnými dostupnými architektonickými prostředky umožnit, aby docházelo k co nejširší oboustranné výměně emocí, myšlenek, všeobecně řečeno energie mezi komunitou, kterou tvoří umělci na scéně a společenstvím obklopujících je a jim přihlížejících diváků.

    S kým z plzeňského divadelního prostředí jste svoje návrhy konzultovali? Bylo třeba udělat hodně kompromisů?

    V tomto směru jsme spolupracovali s výše zmíněným ředitelem divadla MgA. Janem Burianem a jeho ostatními spolupracovníky z plzeňského DJKT. Chtěli jsme, aby kompromisů, které se nakonec všude dělat musí, bylo co nejméně a aby co nejméně bolely.

    Určitě jste se byl podívat do prostor, kde v současné době plzeňští divadelníci působí. V čem bude podle vašeho názoru přínos nového divadla kromě úplně nového designu? Bude to pro herce, režiséry a další divadelní personál zásadní změna?

    Teď budeme mluvit o Komorním divadle, které vlastně nahrazujeme. Ano, viděl jsem ho a je podle mého názoru v havarijním stavu. Lepší než dnešní Komorní divadlo tedy bude téměř cokoliv. Všechen divadelní personál dostane odpovídající prostory, kanceláře, šatny, dílny, sklady, korepetice a zkušebny. Prostory budou ve funkčním vztahu, který byl vybalancován jako optimální, komunikace v divadle jsou navrženy tak, aby byly minimální tak, aby nedocházelo ke vzájemnému křížení provozů. Divadlo zažije něco, co ve stávajícím Komorním divadle neexistuje. Hlavní scéna je vybavena bočním a zadním jevištěm. Novostavba divadla není rekonstruované kino jako Komorní divadlo, znamená to, že máme plně vybavenou spodní a horní sféru hlavního jeviště. Manipulace s dekoracemi je řešena použitím divadelních palet – kontejnerů – a využívá optimální cestu divadelní budovou ze suterénních skladů na jeviště a do zkušeben pomocí kapacitních nákladních výtahů. Troufám si říci, že co se týče technického a technologického vybavení bude nové plzeňské divadlo vzorem pro další budovaná divadla u nás.

    Na stavbu divadla jezdíte každý týden. Měl jste možnost hovořit i s divadelníky, kteří se sem už za několik málo měsíců nastěhují? Jak vnímají tak zásadní změnu?

    Ano, vyskytuji se spolu se svými kolegy na stavbě velice často, úměrně tomu, jak pokračují stavební práce. Rád pozoruji, jak se obě budovy začínají oblékat do své definitivní červeno – černé betonově – skleněné fasády. Stavba je již dnes navštěvovaná lidmi z divadla. Jsem rád za každý názor. Přiznám se, že se těším na reakci členů baletu, až poprvé vejdou do své nové zkušebny umístěné na střeše divadla. Už jsem také musel obhajovat provozní návrh divadla. Námitky směřovaly k délce komunikací mezi divadelním zázemím – šatnami a čekárnami umělců – a samotnou scénou. V architektuře divadla se tento „divadelní pohyb“ navenek projevuje existencí celkem šesti lávek, které nad úrovní ulice spojují divadelní a provozní budovu. Komunikace mezi jevištěm a divadelním zázemím byly architektonicky pomocí ocelových a skleněných lávek zvýrazněny nikoliv však prodlouženy. Naopak, naším cílem bylo veškeré provozní trasy v zázemí divadla zkrátit na minimum.

    Jak obtížné bylo navrhnout projekt, který bude stát na vysoce exponovaném místě v centru města, jež téměř absentuje výraznými novostavbami?

    Ano, to byl problém, který před námi stál na samém začátku a nebylo nejjednodušší ho vyřešit. Jestliže jsme mluvili o zvládnutí divadelního provozu, tak stejná pozornost a úsilí bylo věnováno urbanistickému konceptu budovy. To byl úkol, kdy celá odpovědnost ležela na nás jako na architektech, tam jsme dostali od divadla volnou ruku. Novostavba divadla představuje soubor několika architektonických objemů včetně objektu – skulptury na divadelním náměstí, nejedná se tedy o klasický monoblok. Celý záměr novostavby dotvoří městský blok, ze kterého dnes existuje jen torzo. Představa architektů z odboru rozvoje a plánování plzeňského magistrátu taková, že před divadlem má vzniknout široká pěší promenáda a dnešní Palackého náměstí se promění v klasický městský bulvár. Plzeň tedy dostane nejen divadlo, ale také ucelený komponovaný urbanistický prostor. Náměstí mezi divadelní a provozní budovou bude mít plochu cca 700 m2, dimenze pěší vnitroblokové uličky podél východní fasáda divadla jsou odvozeny z rozměrů uliček městského centra Plzně.

    Chodíte vy sám do divadla? Které představení vás v poslední době zaujalo?

    Mým oblíbeným divadlem je pražské Stavovské divadlo, možná i proto, že od něj několik kroků bydlím. Shlédl jsem zde poslední dobou několik představení, shodou okolností jsou to opery, například Orfeus a Eurydika od Christopha Willibalda Glucka. Především se ale těším, až si příští rok zajdu na něco, co mě zaujme z repertoáru nového plzeňského divadla. V divadle mě vždy zajímá a často silně oslovuje práce scénografa, cítím veliký respekt k této profesi pro její komplexní výtvarný charakter, snažím se seznamovat s prací našich soudobých scénických výtvarníků a nepřestávám se sklánět v obdivu k dílu českého scénografa Josefa Svobody.

    Již několik let se zabýváte stavbou nového divadla v Plzni. Dá se říct, že to na vás má nějaký vliv? Když jdete do divadla, vidíte ho jinak?

    Vliv to určitě má. Snažím se nahlédnout do zákulisí, jak je scéna vybavená, hádám, zda má divadlo boční a zadní jeviště, jak je na tom s jevištními tahy, jaká je asi kapacita hlediště a tak podobně. Prostě klasická profesionální deformace. Také si divadlo zařazuji do určité typologické kategorie. Divadlo má mnoho podob od toho vznešeného klasického Apollónova chrámu umění až po divadelní studio, které žije v jedinečné symbióze s barem nebo restaurací. Při každé návštěvě divadla si tak doplňuji svoji soukromou divadelní encyklopedii.

    Plzen_divadlo_vizualizace_foyaer-1

    Vizualizace nového plzeňského divadla – foyer

    Plzen_divadlo_vizualizace_velky_sal

    Vizualizace nového plzeňského divadla – velký sál


    Komentáře k článku: Obdivuji dílo scénografa Josefa Svobody

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,