Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 57)
Hvězda v pasti, s podtitulkem konverzační komedie, je zatím poslední z letošních premiérových představení Městského divadla Brno. Autorem je známý a úspěšný anglický dramatik Noel Coward (1899–1973). Hru napsal v roce 1939, v předvečer války. Ke světové premiéře došlo roku 1942 v Blackpoolu, s následnou šňůrou představení po dvaadvaceti anglických městech. Co překvapí, než se zvedne opona činohry MdB? Hvězda v pasti ve zdejším provedení je premiérou českou! Dobrých komedií je vždy málo, je tedy k podivu, že nezaujala dříve některé z četných tuzemských divadel.
Alžběta Janíčková, Igor Ondříček. Foto: archiv divadla
Hlavní postavou je populární herec, miláček publika, hvězda – Garry Essendine. Autor do postavy vtělil sebe sama, a to s potřebnou míru nadhledu a parodie. Garry je milovníkem života. Je středního věku, let přibývá, milostné eskapády střídá únava s potřebou klidu, pořádku a řádu, jak skýtá jeho dům s pohodlím a svitou, kol něj se točící. Dopřává si lásky, stejně sebelásky, přitom je svým způsobem i lásky mučedníkem. Právě tyto kontrastující podoby dávají prostor humoru.
Celá inscenace se odehrává v Garryho domě, možno říct, jeho království. Zde má možnost pán domu v řadě akcentovaných komických podob dost příležitostí barvitě rozvinout do sebe zahleděnou hereckou hvězdu. Současně je však nucen překonávat sled událostí, s nimiž nepočítal. Igor Ondříček si s rolí skvěle vyhrává i pohrává, výborně mu sedne, diváky baví, výtečně ztvárňuje postavu, která je středobodem inscenace. Vhodně je volena působivá realistická scéna (David Janošek). Z rozlehlého přízemního prostoru, vybaveného i z potřeby po domácím pohodlí, vede imponující schodiště do patra. Dveří je na scéně opravdu dost, většina v přízemí. Zajímavé a v průběhu děje zvlášť exponovaná je dvojice dveří, za něž divák nenahlédne, o to víc jsou v komedii funkční a důležité. Jedny vedou do hostinského pokoje – ložnice, druhé do místnosti nejvíce užívané sekretářkou Monikou (Ivana Vaňková). I zde je místo, kam možno někoho skrýt či do skrýše na čas odklidit.
Jiří Mach. Foto: archiv divadla
První osobou, která se představí divákům, je mladá, pohyblivá, až roztančená Daphne (Alžběta Janíčková). Na sobě má saténový župan, pod ním pyžamo, též pánské. Prohlíží si neznámý prostor, ocitla se tu vlastně nechtě po příjemném večírku. Laskavý pan Essendine jí nabídl odvoz domů. Jenže pak zjistila, že ztratila klíče od svého bytu. Gentleman Garry ženu v úzkých nenechá. Neváhá a nabídne přespat v jeho domě. Daphne míří výš, ráda by víc, jak jednu noc v hostinském pokoji. Její představitelka k dosažení jasného cíle dovedně vynakládá svůj um. Pouze scénářem stanovený děj jí neumožní dospět k závěru dle vlastních představ. Pro obyvatele a stálý nevelký okruh návštěvníků, představuje jen jednou z mnoha výstřelků pána domu. Herecká hvězda je zkrátka v ohnisku pozornosti a zájmu atraktivních žen. Druhou, která se dostaví později, děj se však díky ní pořádně roztočí, je Joanna. Ta se pustí do Garryho, bez zdržujících kudrlinek přímou ztečí v barvitém podání Andrey Zelové.
Jsou tu však dvě zásadní ženské postavy, klidné a jisté, pevně usazené ve vlastních dlouhodobých životních rolích. Snahy vtíravých vetřelkyň zvenčí berou jako zábavné epizodky, které neohrožují, vzbuzují pouze úsměv či uštěpačnou poznámku. Půvabná Monika, ztvárněná Ivanou Vaňkovou, je v roli dlouholeté sekretářky Garryho působivá a graciézní. Jistě je šéfovi cele oddána, snad i tajně a dlouhodobě do své hvězdy zamilována. Garryho atraktivní, bývalá žena Liz (Evelína Studénková), jako by se svým protějškem nadále žila, v domě je prakticky stále. Hvězda je zkrátka v permanentním dámském obležení. Publiku se tak nabízí možnost z hlediště obdivovat ženský půvab, podtržený perfektně upraveným zevnějškem. Nádherné kostýmy Alexandry Grusskové, jsou krejčovsky dokonale vypracované a barevně sladěné s nezbytnými doplňky. Poznamenat třeba, že i pánové jsou oděni vybraně a kvalitně.
Igor Ondříček, Evelína Studénková. Foto: archiv divadla
Z herců dosud nebyl jmenován Fred, svérázný Garryho komorník, představený Jakubem Przebindou a jeho pojetím přispívající k odezvě publika, Morris, manažer, ztělesněný Janem Valešem a producent Henry Jiřího Macha, manžela Joany. Ti dva s Hvězdou v pasti, jsou hlavními aktéry v kulminujícím vrcholu komedie.
Alžběta Janíčková, jako hospodyně, zaujala naprostou netečností k okolí, a nabuzovala smích publika při svém pravidelném, až joginském cvičení s úklidovou technikou (prachovkou na tyči).
Jana Musilová podáním Lady Saliburnové zaujala výbornou taneční souhrou společně s Daphne. Opomenout nelze Rolanda, progresivního dramatika, který vstoupil do děje coby živoucí přízrak a postrach všech dramaturgů, principálů i hereckých hvězd. Trochu zde přídatná figura vložená do děje autorem, přispívá komediálnímu ději groteskní nadsázkou. Ztřeštěný autor, samozřejmě nevhod, o to vytrvaleji vyzvánějící na domovní zvonek, se dostavuje s obdivem k velkému herci, aby mu vzápětí poradil, jak moc potřebuje zásadní změnu v repertoáru a jak má hrát, aby se stal tím skutečně velkým. Jan Brožek odevzdal vše, jak žádala povedená nadsázka, jeho výstupy náležely k těm nabuzujícím smích publika.
Lenka Janíková. Foto: archiv divadla
Premiérové představení (1. 4. 2023) bylo publikem spontánně a s pozitivním ohlasem přijato. První půle představení odpovídala podtitulu „konverzační komedie“. Nabídla vtipné dialogy i bonmoty, diváci reagovali jen na některé, expozice působila zdlouhavě, asi by prospělo zkrácení. Druhá půle vnesla do děje dynamiku, více situačního humoru, gradovala a vrcholila závěrečným rozuzlením plným komických momentů. I po dlouhém odstupu od prvního uvedení, dokáže Hvězda v pasti oslovit a pobavit i dnešní diváky. Dramaturgem české premiéry hry, která si na ni počkala 81 let, je Jan Šotkovský, režisérem téměř zapomenuté komedie Mikoláš Tyc.
Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 57)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
