Divadelní noviny Aktuální vydání 11/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

11/2024

ročník 33
28. 5. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy Kontext

    Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 15)

    Rajlich 100. V Moravské galerii v Brně skončila trojice výstavních přehlídek ke stému výročí narození světově známého grafika a designéra. Trvání měla mít od 25. 9. 2020 do 28. 2. 2021. Stejně jako jiné kulturní akce pocítila negativní dopad pandemie. Konání rozsáhlé a nadmíru zajímavé výstavní akce bylo prodlouženo do 8. srpna.

    Jistou satisfakcí může být, že v předvečer posledního dne probíhala hojně navštěvovaná Brněnská muzejní noc. Budovy MG náleží k nejvyhledávanějším. Série výstavních přehlídek věnovaná významné osobnosti výtvarného umění: grafiku, designéru, malíři, pedagogu i organizátorovi výtvarného a kulturního dění Janu Rajlichovi (10. 4. 1920 – 27. 11. 2016) vybídla k návštěvě četné návštěvníky. Muzejní noc před „derniérou“ vtiskla události slavnostní závěrečný ráz. Velký zájem vzbudily komentované prohlídky, na kterých byl průvodcem Jan Rajlich mladší (1950).

    Trojice výstav se konala ve dvou z budov MG. Výstava v Pražákově paláci (Art a design) přinesla výběr z Rajlichovy celoživotní tvorby. Další dvě části výstavy (Jan Rajlich & Bienále Brno a 100 – 100 x 100: Hommage à Jan Rajlich) v Místodržitelském paláci. V rámci Brněnské muzejní noci neopomněla MG na Rajlichův penál: workshop v herně určený dětem. V podvečer před závěrem série výstav jsem stihl navštívit Poctu Janu Rajlichovi a historii Bienále Brno, na jehož vzniku, ale i dalším rozvoji se zásadní měrou zasloužil.

    Jan Rajlich je ceněn především pro stovky svých moderních plakátů. Ve světě se objevují na výstavách, ve sbírkách i na aukcích v renomovaných aukčních síních. Vlastní tvorbou však zasáhl do většiny oblastí designu vizuálních komunikací.

    Byl u nás průkopníkem jednotného vizuálního stylu v grafickém designu, který uplatňoval u kulturních institucí již v šedesátých letech. V sedmdesátých letech připravil v té době unikátní design manuál vizuálního stylu pro Brněnské veletrhy a výstavy. Patří také k našim nejvýznačnějším tvůrcům informačního a orientačního designu v architektuře sedmdesátých a osmdesátých let. To je jen stručný výčet z rozsáhlého díla, přičemž opomenout nelze např. knižní grafiku a volnou tvorbu.

    Od tvorby Jana Rajlicha nelze odmyslit jeho osobnostní rysy a vlastnosti. Byl mužem s jasnou vizí a programem, cílevědomým, schopným organizátorem a komunikátorem. V prvé půli šedesátých let, přinášejících postupné uvolnění, přišel s ideou pořádání pravidelných přehlídek užité grafiky. Podporu měl u tehdejšího ředitele MG Jiřího Hlušičky. (V roce 1959, jako přednosta obrazárny Moravského muzea, se zasloužil o vznik Moravské galerie.) Z obecného pohledu i nazírání umělců a kulturní veřejnosti byla tehdy užitá grafika, spíš jaksi mimo „opravdové umění“. I to bylo nejspíš jednou z příčin, jež pomohly prosadit záměr konat přehlídky právě v Brně, jak mi Jan Rajlich starší vyprávěl v rozhovoru v roce 2003. Užité grafice prospělo vyjít ze stínu a anonymity tvůrců, začlenit se jako obor rámce výtvarného umění. Dost, myslím, tehdy znamenalo konání nejprve strojírenských výstav, poté Mezinárodních strojírenských veletrhů v Brně. (První se konal v roce 1961). Byly životodárnou krví nejen pro „spící a chátrající výstaviště“, ale pro celé Brno, které doslova ožilo zahraničními vystavovateli a množstvím domácích návštěvníků. Ti snad téměř všichni sbírali prospekty. Ty byly obecně vesměs pro laika nepříliš srozumitelné, ale vnímané snad jako pozvánky do vzdálené, nedostupné ciziny. Do Brna se v šedesátých letech hrnuly davy na výstaviště jako na celonárodní pouť.

    Jan Rajlich starší s podnikem zahraničního obchodu BVV intenzivně spolupracoval, stejně tak jako i další brněnští výtvarníci. Muž s nosnou ideou i schopnostmi prosadit ji byl dlouholetým předsedou Mezinárodního bienále grafického designu v Brně (1963-1992). Stal se nositelem řady ocenění, vícekrát byl například vyznamenán za zásluhy o rozvoj grafiky vrcholovou organizací grafického designu ICOGRADA.

    „Jeho Bienále“ mělo po svém vzniku velký význam i širší dosah, nejen pro Brno.  Znamenalo pootevření těsných dveří oddělujících obyvatele rozdělené Evropy. Vznikaly a rozvíjely se kontakty přínosné pro obě strany. Rajlich jako komunikátor jich dokázal navázat velké množství. Mezi grafiky a designéry snad všech končin světa měl brzy mnoho přátel. Názorně to potvrzuje výstava plakátů od domácích a zahraničních tvůrců vzniklých na jeho počest, se signaturami nejzvučnějších jmen oboru. Spolu s návštěvníky jsem obdivoval množství plakátů vytvořených k poctě Jana Rajlicha. Vypovídaly o vážnosti, kterou mezi kolegy z celého světa požíval, i o přátelství, na papír přeneseném srdcem.

    Jan Rajlich starší nesporně pozvedl u nás prestiž grafického designera z předchozí anonymity na uměleckého tvůrce ve svém oboru. Úspěšným úsilím o vznik Bienále užité grafiky a pozvednutím prestiže grafiky a vizuálního designu, jež se odrazilo i ve sloganu Brno – hlavní město designu, se řadí k těm osobnostem, o nichž možno říct: zasloužil se o své město. Ale vykonal i víc.

    Jan Rajlich mladší, jak jsem se již zmínil, byl povolaným průvodcem výstavy. Zaujal bezprostředním, neformálním výkladem, dokázal oslovit. S otcem je spjat velmi těsně. Sám je úspěšným grafikem a designerem, tvůrcem zajímavých, často vtipných plakátů, uznávaným pedagogem na Fakultě výtvarných umění VUT.

    Je na místě říct, že jeho otec, byl mezi těmi, kteří prosazovali vznik takto zaměřené vysoké školy na konci šedesátých let. Navázali na snahy dřívějších generací výtvarných umělců. Realizaci zmařila „normalizace“. Po roce 1989 usilovala o vznik fakulty řada brněnských osobností, mezi nimi i on. Hlavní iniciativa vzešla z obnoveného Sdružení Q za rozhodující role děkana Fakulty architektury VUT Ivana Rullera. FAVU zahájila činnost 1. ledna 1993. Jan Rajlich st. se stal vedoucím jednoho z tehdejších šesti ateliérů: designu vizuálních komunikací.

    U vzniku Sdružení Q, které si kladlo za cíl být multidisciplinární uměleckou asociací, stála idea malíře Bohdana Laciny, podporovaná skupinou dalších výtvarníků. Nechyběl, samozřejmě Rajlich starší. (Ustavující schůze skupinky výtvarných umělců proběhla v listopadu 1968). I zde zasáhla „normalizace“. Kvéčko bylo zrušeno (1972). Některé aktivity neformálně pokračovaly, oficiálně byla činnost obnovena roku 1990. Jan Rajlich mladší i zde jde ve stopách otce, v činnosti Sdružení Q se výrazně angažuje. To je však již kapitola jiného příběhu.


    Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 15)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,