Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2020

ročník 29
23. 6.–1. 9. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 1)

    Profesí jsem psycholog, dosud činný v jedné brněnské poradně. Stejně dlouho se věnuji kulturní publicistice. Ozkoušel jsem si i redaktorskou práci (Svobodné slovo, Kam v Brně). Vždy mě bavily různé publicistické žánry. Blízké jsou mi fejetony, glosy, reflexe. Tištěné byly v novinách, časopisech i v knižní podobě, vysílány v rozhlase. Spolupracoval jsem i s televizí. Je mi ctí, že budu moct přispět občas a nepravidelně na web Divadelních novin. Ať již reflexí divadelní (nepovažuji se za kritika) či ve fejetonovém ladění na téma divadelní i nedivadelní. Ostatně, jak se říká, svět je jedno velké divadlo… Tak trochu se stále se opakujícím repertoárem…

    Jaroslav Štěpaník (1941), psycholog, publicista, absolvent oboru psychologie (1967) a pedagogika-občanská výchova (1990) na Filozofické fakultě MU v Brně. Foto Alena Blažejovská

    Jaroslav Štěpaník

    ///

    Občasník nejen divadelní (No. 1)

    V rychlém sledu uvedlo NdB tři premiérová představení. Liší se dobou vzniku, časovým zasazením děje i provedením. Blízká si jsou zaměřením na pohled na člověka v soukolí společenského dění vystaveného situaci sociálního tlaku.

    Dobové tance

    V Mahenově divadle se 28. února konala brněnská premiéra hry Karla Steigerwalda Dobové tance v režii Ivana Krejčího. Hra z počátku osmdesátých let nemůže asi tak silně rezonovat jako v době původního uvedení uprostřed „normalizace“ začátkem osmdesátých let minulého století. Odehrává se v revolučním roce 1848 a letech následujících, též „normalizačních“. Je fraškou, v níž v karikaturní nadsázce defilují místní představitelé obce, někdejší odvážní „revolucionáři“. V trapně groteskním trojlístku možno vidět ty, kteří v různých etážích moci ve vypjatých historických momentech mění kabáty. Opouštějí, co je předtím – a nejspíš především – mělo vynést výš. Žijí v přesvědčení, že se nezpronevěřili a že podstatné, zač bojovali, zachránili. Oportunistou je i představitel místní šlechty. A korunu panoptikální skupině nasazuje reprezentant někdejší vídeňské moci, vyšetřovatel místních „revolucionářů“ – sám přízemní poživačný prospěchář.

    Inscenace je fraškou, v níž v karikaturní nadsázce defilují místní představitelé obce, někdejší odvážní „revolucionáři“. Foto NdB

    Hra byla přirozeně napsána jako alegorie normalizace, jak byl nazván po zmařeném demokratizačním pokusu roku 1968 pravý opak stavu společnosti.  O české národní povaze bude se hrát ve vídeňské architektuře, píše se v programu. Nenajdeme tu však dost nejen o tzv. české národní povaze, ale i o charakterech obecně? Kromě ústřední trojice, přizpůsobující se době a současně roztáčející její kola, tu máme představitele šlechty i dobové moci. A jsou tu i další, civilně podané postavy. Idealistický mladý podučitel se nevzdává přesvědčení, ponese tedy důsledky. Hodí se jako obětní beránek. Ta, co ho miluje, je připravena jít za ním do všeho. Z citu, z lásky. Její otec, inteligentní, předvídavý, a tudíž skeptický, vypovídá možná i víc o „poučeném“ českém charakteru, než trojlístek místní vrchnosti podaný v přílišné karikaturní nadsázce.

    Expozice hry se zvolna rozjíždí. Druhá část přináší větší spád. Scénické řešení, inspirované „vídeňskou architekturou“, zastavělo scénu starým nábytkem snad až příliš do poschodí. Inscenace nabízí smích i zamyšlení nad oportunní českou cestou ústupků ve falešné hře o zachování „toho podstatného“.

    ///

    Protokol

    Na scéně Reduty v režii Martina Glasera se 14. února pod názvem Protokol odehrálo zasedání městské rady v Big Cherry. Hlavní bod: příprava každoroční slavnosti, připomínky slavného místního vítězství nad indiány. Rušivým elementem schůzování, napsaného a inscenovaného tak, že baví a osloví snad ve všech koutech světa, je mladý, aktivní rebel a rýpal, v městečku i v radě přitom nováček.  Žádá vysvětlení, proč chybí zápis (protokol) z minulé schůze a z jakého důvodu byl jeden z členů rady odvolán.

    Na scéně Reduty se 14. února odehrálo zasedání městské rady v Big Cherry. Foto NdB

    Americký autor Tracy Letts napsal příběh dovednou rukou zkušeného dramatika. Pestrou mozaiku postav a osobitých figurek ve statické situaci schůzovního jednání umně „rozhýbala“ ruka režiséra Glasera. S citem pro vykreslení lidských typů a vedení herců, kteří se svých rolí výborně chopili. První půli představení provázel častý divácký smích, jistě se opírající o zkušenosti ze setkání s podobnými „týpky“.

    Divák tuší, že dramatické vyvrcholení se dostaví po přestávce, že „pes je zakopán“ v oné každoroční slávě. Tak se i stane. Příběh vyvrcholí odhalením skutečnosti, avšak i dramatickým „vývojem“ ústředního hrdiny. Hra je nesena současným světovým trendem vyrovnávání se s minulostí, mj. spjatým i s „vinou bílého muže“. Ze zdařilé inscenace odchází divák jistě s pocitem, že na lži nelze stavět. Že žádná pravda nemá být zamlčována, mlžena, ani zkreslována z „dobré víry“ v souladu s jakýmikoliv dobovými mýty.

    ///

    Monument

    Za „světovou premiéru“ možno považovat každé dílko ponejprv uvedené v kterémkoli místě světa. Většina z nich se za humna ze země původu nedostane. Užití takového přívlastku, navzdory tomu, že nelže a neklame, je dobré zvážit. Může se stát, že zapůsobí „nafoukle“, vzbudí dojem o nedostatku skromnosti, nekritičnosti autora či realizátorů. To však jen na okraj a s tím, že toto se ani trochu nevztahuje k následujícímu.

    Třetí a vlastně první únorovou premiérou NdB, je Monument (prem. 7. 2. 2020). Libreto pro brněnskou operu napsal David Radok, současně i režisér a autor scény. Inspiroval se skutečným životním příběhem sochaře Otakara Švece. Hudbu vytvořil skladatel a dirigent Marko Ivanovič. Spolupráci na brněnské scéně si již úspěšně vyzkoušeli, tentokrát to však byla poprvé i autorská. A… dopadla na výtečnou!

    David Radok v osudu sochaře Švece (na snímku) dlouho spatřoval předlohu pro operu. Foto archiv

    David Radok v osudu sochaře Švece dlouho spatřoval předlohu pro operu. Vítěz soutěže na návrh sochy velkého generalissima v době nejtužší podoby totalitního režimu zvolil nakonec dobrovolný odchod z tohoto světa ještě před odhalením monumentálního tendenčního díla. Libreto převzalo námět a hlavní dějovou osu z této události, velmi promyšleně však odstoupilo od konkrétních reálií. Příběh tím posiluje nadčasovost. Dějem a pojetím dává autor předlohy znát, že přihodit se mohl či může kdykoliv na kterémkoli místě zeměkoule.

    Za scény proniká tísnivá, šerá atmosféra. Foto NdB

    V rovnováze s děním na jevišti souzní emočně silně působivá hudba. Za scény proniká tísnivá, šerá atmosféra. Klíčový souboj umělce s mocí není pouze podléháním jejímu nátlaku. Jsou zde současně a přirozeně i lákavé svody, jež přízeň mocných nabízí. Vždy jde o vlastní vědomí a svědomí. Vnitřní střety lidských jedinců se nevyhýbají žádné době, diktatura a totalita je ovšem přinášejí ve vyhrocené, krajní podobě.

    Opera Monument je světovou premiérou a současně velkým a jednoznačným úspěchem autorů, jevištních realizátorů a také opery Národního divadla Brno. Jde o nádherný příklad moderní opery, která umí oslovit milovníky té klasické, stejně tak jako publikum, které jinak tento žánr míjí. Zapůsobí myšlenkou, dramatickým dějem, působivou hudbou, výkony pěvců, orchestru i sboru. Inscenace má všechny předpoklady oslovit nejen české diváky. Doufám, že progresivní vedení NdB najde cestu, jak operu představit i světu.

    Národní divadlo Brno – Karel Steigerwald: Dobové tance. Režie Ivan Krejčí, dramaturgie Tomáš Vůjtek, Jaroslav Jurečka, scéna Milan David, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Ondřej Švandrlík. Osoby a obsazení – Devátý: Jan Grygar, Devátá: Jana Štvrtecká, Bartoš: Ivan Dejmal, Houska/Hvězdenský: Pavel Čeněk Vaculík, Kučera: Jakub Svojanovský, Cilka: Zuzana Černá, Himl: Vladimír Krátký, Hrabě: Martin Siničák, Řehtáček: Pavel Doucek, Mařena: Hana Tomáš Briešťanská. Premiéra 28. února 2020 v Mahenově divadle v Brně.

    Národní divadlo Brno – Tracy Letts: Protokol. Režie Martin Glaser, dramaturgie Barbara Gregorová, scéna: Pavel Borák, kostýmy Markéta Sládečková, světelný design Martin Špetlík, pohybová spolupráce Martin Pacek, překlad Pavel Dominik. Osoby a obsazení – Pan Peel: Vojtěch Blahuta, starosta Superba: Martin Sláma, paní Johnsonová: Tereza Richtrová, pan Blake: Roman Blumaier, pan Breeding: Petr Bláha, pan Hanratty: Tomáš David, pan Assalone: Matej Marušin j. h., paní Innesová: Eva Novotná, paní Matzová: Monika Maláčová, pan Oldfield: Bedřich Výtisk, pan Carp: Martin Veselý. Premiéra 14. února 2020 v divadle Reduta, Brno.

    Národní divadlo Brno – Marko Ivanović: Monument. Hudební nastudování, dirigent: Marko Ivanović, režie, scéna: David Radok, kostýmy: Zuzana Ježková, světelný design: Přemysl Janda, sbormistr: Pavel Koňárek, Michal Vajda, Valeria Maťašová, asistent dirigenta: Kostiantyn Tyshko, asistent režie: Otakar Blaha, Vojtěch Orenič, asistent scénografie: Renáta Weidlichová. Osoby a obsazení – Sochař: Svatopluk Sem j. h., Manželka: Markéta Cukrová j. h., Kolega: Roman Hoza, Ministr kultury: Ondřej Koplík, 1. tajemník: David Nykl, Manželka 1. tajemníka: Martina Mádlová, Milenka: Tereza Kyzlinková, Zpěvačka: Andrea Široká, Tajný muž 1: Igor Loškár, Tajný muž 2: Petr Levíček, 1. náměstek: Pavel Valenta, 2. náměstek: Petr Karas, 2. sochař: Martin Novotný. Premiéra 7. února 2020 v Janáčkově divadle v Brně.

    ///

    Více na i-DN:

    Protokol:

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 534)

    Monument:

    Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 530)

    Monument


    Komentáře k článku: Občasník Jaroslava Štěpaníka (No. 1)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,