Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    O tajemství na Tajemství

     Na náplavce mezi Palackého a železničním mostem na Rabínově nábřeží v Praze v létě opět zakotvila divadelní loď Tajemství bratří Formanů. Jejími prostory se inspirovali členové divadla DNO, kteří zde pod režijním vedením Jakuba Šmída připravili původní projekt Ode dna. Slibovali postapokalyptický sen o naději, vlnách a hlubinách mořských.

    Na širém moři, které představovala igelitová plachta (bohužel nešťastně kontrastovala se skutečnou vodou v zadním plánu) se po potopě na voru ocitli čtyři sourozenci (Jiří Kniha, Marie Jansová, Irena Kristeková a Vítek Maštalíř). Každý z nich byl pohlcen svou činností, svou představou, svým snem a snažil se tak zapomenout na bezvýchodnost situace. Místo pokusu o záchranu vykonávali jen banální každodenní úkony jako přípravu jídla, ranní hygienu. Scény civilního stereotypu a jakéhosi dlouhého bezčasí se volně prolínaly do snů jednotlivých sourozenců. Z činoherních dialogů přecházeli herci k prostředkům pohybového divadla. Za křiku racků a velmi sugestivní hudby, na živo hrající alternativní kapely DVA, se trosečníci vrhali do moře a hledali na jeho dně svoji záchranu. A nebo něco docela jiného?

    Právě melancholická, jemně traumatizující hudba byla asi nejsilnějším zážitkem a díky ní se také inscenace nerozpadla na dílčí výstupy a fragmenty. Snaha o co největší surreálnost (zejména v pasážích fantazijních) totiž vedla spíš ke zmatení. Představení místy bohužel směřovalo k nudě a k čekání na nový impuls, který snad prosvětlí zamlžený příběh. Impulsů sice bylo mnoho, od již zmiňovaných všedních činností po střídající se nálady spolutrosečníků, ponorkovou nemoc a další motivy, ale jakoby se žádný nestal tím nosným, klíčovým a vysvětlujícím, proč. Proč tady tihle čtyři lidé ztroskotali, proč tady dělají to, co dělají. Po čem touží a proč se vrhají do moře. A proč mi tohle všechno předvádějí?

     Ve chvíli, kdy se jedna ze sester ztratí, vydají se ostatní v bizarních žlutých pláštěnkách na průzkum mořského dna. „Tajemství mořského dna, to jsou věci, které chci prokouknout“ říká jeden z bratrů, ale co je tím tajemstvím, zůstává nevysloveno. I přes problematický dramaturgicko-režijní výklad je ke cti tvůrcům snaha co nejvíce vycházet z daného místa. Záď lodi je plně rozehrána a využita do nejmenšího detailu, za což si zaslouží pochvalu zejména scénografka Radka Vyplašilová. Herci bojují za své figury statečně a tak nakonec možná ani nevadí, že divák moc nepochopil. Odnáší si domů pocit tísně a divného bezčasí.

    Divadlo DNO – Ode dna. Režie: Jakub Šmíd. Scénografie: Radka Vyplašilová. Light design: Tomáš Roček. Grafická koncepce: Martin Poláček. Hudba DVA. Premiéra 20. srpna 2010 na lodi Tajemství. Psáno z reprízy 21. září 2010


    Komentáře k článku: O tajemství na Tajemství

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,