Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    O rodičích a dětech

    Divadlo Company.cz, které se loni hojně specializovalo na inscenování polské dramatiky, nazvalo svou letošní sezónu Labyrinty. Plánuje se v ní věnovat labyrintům vztahů – ať už jde o ty mezilidské, nebo o celospolečenské. A zabývat se problémy sociálními i politickými.

    Rudolf Stärz a Hana Kusnjerová FOTO MILAN PETROVIČ

    Rudolf Stärz (Lízal) a Hana Kusnjerová (Maryša) FOTO MILAN PETROVIČ

    Touží hledat složité cesty k jádru problémů a rozmotávat spletité sítě různorodých konfliktů. Z tohoto pohledu se zdá být Maryša bratrů Mrštíkových ideálním titulem. V příběhu mladé vesnické dívky, která vlečena dlouhým vnitřním bojem nakonec podlehne tlaku rodiny a vdá se za nenáviděného vdovce, je totiž obsaženo mnohé z řečeného. Ve skutečnosti pro ni rodiče zastupují celou společnost a ztělesnění morálních principů Desatera – přestože tak, z dnešního pohledu, fungují pouze formálně.

    V nové inscenaci Maryši je úzké rodinné téma poměrně výrazně akcentováno. Úprava textu často zdůrazňuje hlavně argumenty typu: co by tomu řekli lidi a vyobrazuje společností vláčené rodiče, kteří svou dceru strhávají s sebou. Divácká pozornost je směřována nejprve k příbuzensky spjaté trojici – tedy Maryše a jejím rodičům Lízalovi a Lízalce – a později i k Maryšině nové roli „panímámy“. Vzhled scény, absence jakékoli scénické hudby a v důsledku toho i ozvěna sebenepatrnějšího zvuku směřují k jakési jevištní syrovosti – scéna sestává jen z bílošedého obložení, jednoduchého stolu a několika židlí, neboť nic víc není k vyobrazení takto komorně pojatého konfliktu potřeba. Maryšino drama je domácí, kuchyňské, jako schované pod pokličkou. A právě proto se každý krok rozléhá intenzivně sálem a tvoří v diváckých uších nové významy, rezonuje podobně jako samotné repliky.

    Za zásadní problém považuji, že takto nastolená koncepce není dotažená do důsledku. Mezi třemi bílými stěnami, které vyvolávají stísněný pocit, není podobně minimalisticky pojato také herectví. Zejména některé monology Lízalky (Jaromíra Mílová) jsou přehnané, hysterické, zahnané do krajnosti, přestože Lízalka se nevyznačuje žádnou výraznou psychologií. V porovnání s ní je Maryša Hany Kusnjerové skutečně tragickou hrdinkou, která svůj vnitřní konflikt nedává na odiv vnějškově, nepřehrává své výstupy, zbytečně nezvyšuje hlas. Síla jejího herectví je právě v postupném budování dramatického napětí, kdy je nejprve lehkovážným dítětem a vtipkuje u oběda a postupně prochází obdobími vzdoru až k okamžiku vlastního zlomení. Tato její proměna je přirozená a uvěřitelná, přestože ji sledujeme v krátkém časovém horizontu dvou hodin. Vidíme zřetelně, k jakým změnám v chování ji její neustálé vnitřní přemítání dovádí.

    Vilém Udatný a Hana Kusnjerová FOTO MILAN PETROVIČ

    Vilém Udatný (Vávra) a Hana Kusnjerová (Maryša) FOTO MILAN PETROVIČ

    Méně vyjasněný je její vztah k Franckovi, jehož význam tvůrci inscenace spíše potlačili. Působí jako cokoli jiného než velká osudová láska a Maryšiny sliby rodičům, že se ho vzdá a už na něj ani nepomyslí, tím pádem nevnímáme jako plané řeči. Jejich vztah je spíše dětským přátelstvím, zvyk vídat jeden druhého, cosi nezávazného. Stěžejní jsou pro Maryšu city a postoje rodičů, kterým by se ráda zavděčila, a zoufalá se nakonec podvolí. Také v dnešní společnosti, přestože tlak v mnoha ohledech pominul a konvence se značně proměnily, se často nakonec rozhodneme podle toho, co bychom udělat měli, a ne tak, jak sami chceme. Právě takto a právě zde se Maryša dostává do slepé uličky labyrintu, když totiž poznává, že jediný krok špatným směrem ji dohání k mnohem horšímu činu a záhy jí cestu ze zmíněného labyrintu uzavírá.

    Téměř existenciální otázku – co je vlastně správné a zda se vyplatí věřit vlastnímu úsudku – se inscenátorům daří v divácích vyvolávat. Tematickou linku narušují jen některé formální nedostatky, které zmíněné syrové pojetí i téměř holá scéna ještě zdůraznily. Herecký výkon Kusnjerové v interakci s Vávrou Viléma Udatného ale inscenaci dovádějí ke slibnějšímu závěru, než se zpočátku zdálo.

    Hodnocení: @@@ 1/2

    Divadlo Company.cz – Alois a Vilém Mrštíkové: Maryša. Režie, úprava Jan Novotný, dramaturgie Markéta Bidlasová, scéna Milan David, kostýmy Jana Hauskrechtová. Premiéra 10. prosince 2013 v Divadle Komedie, Praha.


    Komentáře k článku: O rodičích a dětech

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,