Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2020

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2020

ročník 29
12. 5.–25. 5. 2020
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    O pražské divadelní mapě

    Kde hrát divadlo, jak zaplatit jeho provoz, čím přimět diváky, aby za produkcí cestovali i do vzdálenějších končin? Tak zní hlavní otázky, které se stále dokola přetřásají kolem tzv. divadelní sítě.

    Divadlo v Kotcích kolem roku 1780 kolorovaná mědirytina Josefa Carmine

    Termín trochu zavání řízeným sociálním inženýrstvím a pochází z doby, kdy se kulturtrégři opravdu pokoušeli zavádět divadla podobně jako vodovodní a elektrické sítě. Možná někteří s tou představou žijí dodnes. Jenže z historie víme, že divadelní mapa, říkejme tomu raději tak, vzniká zdola, zahrnuje divadelní i nedivadelní budovy a třeba i jen místa, kde se po určitou dobu provozuje divadlo. K diskusi o současné podobě divadelní mapy Prahy se u kulatého stolu sešli redaktoři Divadelních novin Lenka Dombrovská, Josef Herman a Vladimír Hulec s Ninou Vangeli.

    JH Začněme historickým exkurzem. Před polovinou 18. století potřebovala Praha poprvé divadlo pro své měšťanosty – Divadlo v Kotcích (1738). Vystřídala ho novostavba národního divadla v osvícenském pojetí – Stavovského divadla (1783). Sto let poté si Češi postavili reprezentativní budovu Národního divadla (1883) v nacionalistickém chápání pojmu „národní“ a pražští Němci kontrovali stavbou Nového německého divadla (dnes Státní opera, 1888). Vznikala i další divadla, vždy z konkrétních potřeb. Většina současných divadelních prostor vznikla v patnácti letech po vzniku první republiky v průběhu přestavby centra Prahy do podoby moderní metropole – k vybavení nových paláců patřily i divadelní sály, často umístěné v podzemí a určené bulvárnímu repertoáru. Až po druhé světové válce se do nich nastěhovaly výhradně činoherní soubory. I malá divadla padesátých a šedesátých let si musela najít své prostory: Divadlo Na zábradlí, Divadlo ve Smečkách (dnes Činoherní klub). Postavila se jediná nová budova – Nová scéna v souvislosti s rekonstrukcí Národního divadla (1983). I po roce 1989 se noví divadelníci museli postarat, kde budou hrát. Divadelní mapu dnes přepisují bulvární a muzikálová divadla a hlavně nezávislá alternativní sdružení.

    Nezávislá divadla

    LD Pokud žijete v Praze dnes, můžete jít každý večer do divadla a stejně nestihnete všechno. Nezávislá divadla si našla a obsadila řadu původně nedivadelních prostor. V posledních letech vznikla Jatka78, MeetFactory, Studio Hrdinů, Vila Štvanice, Venuše ve Švehlovce či Studio ALTA. A mohla bych pokračovat ještě nějakou dobu, protože existují také projekty, které vznikají pro kavárny (DAMÚZA uvádí v kavárně Maryšu) či hospody a sokolovny (vzpomeňme na soubor Vosto5 a jejich proslulou Dechovku), nádraží, vlaky a činžáky…

    VH Mohu to potvrdit, návštěvnost všech pražských divadel je vysoká. Diváky si nachází nejen nezávislá scéna, ale také taneční představení, komerční divadla – všude bývá narváno. Na různé typy produkcí chodí naprosto různé skupiny diváků, což je skvělé. Považuji to za velmi důležitý sociální prvek divadla a myslím, že v Praze se daří, aby město uměním žilo, aby nebylo večer mrtvé.

    NV Téma, o kterém mluvíme, se odvíjí od objevení se hnutí „ven z divadel“, kdy se ukázalo, že tradiční divadla jsou pro nové divadelníky omezující. Nás už sice znovu také okouzlují divadelní samety a pozlátko, to je asi věčné, ale za divadlo už nepovažujeme pouze jednu určitou architekturu s jedním určitým vybavením. Divadelním prostorem dnes může být potenciálně cokoli, v tom je naše doba zajímavá. Je to skoro až jakýsi přírodní proces, jakým se hledají a nalézají nové prostory – biotopy – pro divadlo. Už se to pomalu vymyká možnosti administrativně to ošetřit. Divadlo vzniká v prostoru samo, jenom je potřeba dát tomu průchod. Divadelníky vedou k zasnění nejrůznější typy prostoru – odsvěcené kostely, odsvěcené továrny; ne nové, ale ty dotýkané zdi budí imaginaci, ze starých zdí a kamenů vystupují postavy, obrazy. A jsme schopni obrátit hierarchii a vnímat i historické budovy, jako je Národní divadlo, nebo tzv. Státní operu jako prostor nějaké staré továrny a dostat zálusk uspořádat tu site-specific: třeba útok s děly a prapory na Národní divadlo, jeho dobytí a vztyčení vlajky, spousty vlajek na Národním divadle!

    JH Co pražské pouliční divadlo?

    LD Mluvili jsme o tom už při minulém kulatém stole, domnívám se, že ho neblaze ovlivňuje pražská vyhláška o regulaci buskingu. Festival Za dveřmi je víceméně vytěsněn na Výstaviště v Holešovicích, čímž ztrácí smysl. Určitá omezení této činnosti jsou potřeba, to nezpochybňuji, ale pouliční divadlo nemůže ze své podstaty existovat v ohraničeném poli.

    NV Nepřikládám pouličnímu divadlu velký umělecký význam, pokud to není něco jako Teatr 8ego dnia či Akademia ruchu. Vnímám ho spíš jako projev svobody, demonstraci svobodného ducha, lakmusový papírek naší tolerance. Divadlu více vyhovuje uzavřený prostor, kde nenávratně neunikají energie, zvuk, pozornost, kde umělecké dílo v pohybu nepřichází o své zarámování.

    VH Spíš bych to nazval divadlem ve veřejném prostoru. Buskeři se vystupováním uživí poměrně dobře. V loňské dokumentární inscenaci Busking Unlimited dua Spielraum Kollektiv v Arše ani nechtěli přiznat, kolik si vydělají. Ale třeba Letní Letnou, která se také dá zařadit do divadla veřejného prostoru, Praha podporuje a pro oživení kulturní nabídky je to dobře.

    Jak se uživit

    LD Alternativní skupiny si mohou najít prostory, mohou žádat o granty, potom se etablovat (příkladem je Studio Hrdinů, které dosáhne i na mezinárodní granty), ale většina z nezávislých divadelníků nemá šanci se divadlem uživit. A nemyslím si, že je to pouze jejich chyba.

    VH Souhlasím, nejvíc jde o finance. Scény, které někde nově vznikly a etablovaly se, by neměly mít strach o svoji existenci. Například Jatka78, pokud vím, mají pořád velkou obavu, že skončí, i když podle mne už prokázala, že jsou pro jistou vrstvu našich občanů, možná nejenom pražských a nejenom umělců, důležitá. Myslím, že tohle by město mělo být schopno operativně řešit.

    JH Avantgarda dvacátých let minulého století se také rozpadla proto, že neměla kde a za co hrát. Avantgardisté buď přešli do kamenných divadel, nebo zkrachovali. Kdežto v Praze zůstává ladem třeba Divadlo Komedie.

    LD Podle mého by Divadlo Komedie mělo nadále sloužit jako progresivní scéna, kam jednou za čtyři roky přijde dobrý soubor z nezávislého sektoru a dostane finance, aby se tu mohl dál rozvíjet. A třeba po čtyřech letech svou existenci v tomto prostoru obhájí.

    JH Přesně takové postavení Divadla Komedie navrhla komise primátora Pavla Béma v roce 2010. Měl se soutěžit prostor i s výší dotace, jenže politicky proměněná radnice vypsala konkurs jen na prostor a vítěz, Divadlo Company, se pak nemohlo domoci plánované výše grantové podpory. Nedávno jsem ale na jednom zasedání zaslechl nezávislé divadelníky střední generace, že o tu budovu stejně nemají zájem. Nakonec magistrát nejprve přičlenil Divadlo Komedie k Městským divadlům pražským a pak rozhodnutí zrušil. Nerozumím tomu.

    VH Pořád tvrdím, že Praha prošvihla velkou šanci udržet v Divadle Komedie Pařízkovo Pražské komorní divadlo, dát mu takovou dotaci, aby překročilo hranice Prahy a republiky. Chci připomenout i dnešní Duncan centrum, bývalé studio Rampa, kde v devadesátých letech sídlila skupina Děrevo, a také z Prahy odešla kvůli tomu, že nedostala podporu. Myslím si, že by si Praha měla vyjasnit, co od kterých míst chce a jestli je podporovat přímo jako příspěvkové organizace nebo prostřednictvím grantů. Měla by být schopna operativně rozšiřovat nebo snižovat počet příspěvkových organizací podle stavu divadel. Prostory, které se osvědčily, by měly mít jistotu dlouhodobější existence.

    Divadla na okraji Prahy

    VH Uvažování o divadelní mapě má dvě roviny, kulturní a sociální. Divadla jsou v centru Prahy, ale město je přece mnohem větší – má sídliště, satelitní městečka, Jižní město. Tam žádná divadla nevznikají a to je velká škoda, dokonce bych řekl chyba, protože pak tam je kulturně i sociálně vyprahlo. Jsou tam nanejvýš kulturní centra – Zahrada, Mlejn, ale žádné divadlo se tam neuchytilo, vůbec se nedaří vyvolat tam skutečný kulturní život. Takže je třeba zamyslet se nad tím, jestli nepodporovat vznik divadel mimo pražské centrum. V Paříži jsem viděl, že příměstské oblasti mají svá kulturní centra i divadla, která normálně fungují a našla si diváky ve své lokalitě.

    LD Paříž má mnohonásobně vyšší počet obyvatel. Myslím si, že pouhý milion a čtvrt obyvatel Prahy možnosti limituje.

    VH Ale Jižní město má přece víc obyvatel než třeba Pardubice, kde divadlo je. Já spíš chápu sociální význam kultury v satelitech, a proto si myslím, že by se aktivita v takových místech měla podporovat.

    LD To je ovšem spíš záležitost městských částí než magistrátu. Některé jsou pokrokovější a vnímavější, a proto vznikla třeba Plechárna, pod jejíž hlavičkou například Jan Mocek loni na podzim uvedl produkci Zářící město. Divadlo se dostane i do komunitních nebo kulturních center, jako je Mlejn ve Stodůlkách, který jsi jmenoval. Vedle toho tam třeba probíhají přednášky, debaty, workshopy, je tam kino. Kulturní vyžití je i v okrajových částech Prahy potřeba, ale aby na těchto místech byl povinně zřizován čistě divadelní prostor s vlastním činoherním souborem, to je opravdu velikášská a utopická představa.

    NV Také nepovažuji sny o tom, že zaplavíme okraje Prahy kvalitními divadly, za splnitelné. Kultura patří do centra, všude na světě k centru měst přirozeně tíhne. Je něco jiného, kam chodím pro mléko a kam chodím za divadlem.

    JH Opereta Marie Zieglerové zkrachovala mimo jiné proto, že pro tehdejší Pražáky bylo z Václaváku do Libně daleko.

    VH Na to si ještě nedávno stěžovali i v Divadle pod Palmovkou, když nemohli přitáhnout diváky. Nastoupila tam nová skupina a najednou je plno. Jatka78 také nejsou úplně v centru a diváky mají. Záleží na tom, jestli lidé mají důvod do divadla mimo centrum jezdit. Na Děrevo se počátkem devadesátých let do Braníka jezdilo. Když byl nedávno vypsán konkurs na Branické divadlo, žádná nezávislá skupina neměla odvahu se přihlásit. Byť právě blízkost Duncan centra naznačuje, že by tam mohl vzniknout další taneční prostor. Inspirací by mohla být i nedaleká Dobeška.

    LD Palmovka a Jatka78 jsou v dnešním širším městském centru. Ale třeba Strašnické divadlo opravdu existuje na sídlišti. Dlouho se mu nedařilo, v roce 2013 tam však Lenka Havlíková založila Divadlo X10, jež se zaměřuje na současnu dramatiku a za kterým se z centra jezdí. Zároveň je to programově komunitní divadlo pro místní. Oslovují diváky ze sídliště, opravdu si je vychovávají, organizují divadelní procházky, pracují s lokalitou. A nedostali nic nadiktováno shora. Přestože se jim daří, usilují o to, dostat se do centra. Od září provozují další prostor DUP 39 u Jungmannova náměstí. Tak to prostě je.

    JH Kdysi se tam z centra jezdilo za vyobcovanými Cimrmany.

    VH Máte jistě pravdu. Ale úlohou, řekněme, kulturní sféry, i té úřednické, je rozšiřovat možnosti. A myslím, že se to může dařit. Dejvické divadlo také vzniklo trochu z ruky na malém místě a teď diváci na vstupenky čekají měsíce. Možná by v centru byli ještě navštěvovanější, ale věřím, že by se za nimi jezdilo i do Braníka. Jako se jezdilo do Strašnic za Cimrmany, jako se jezdilo na Chmelnici na hostující Provázek a HaDivadlo. Kdo ví, jestli se na Chmelnici dnes vůbec něco děje.

    JH Chmelnice byla v polovině osmdesátých let zpola legálním prostorem, kam asi režim tak úplně nedohlédl na produkce nepohodlných divadel, či spíše je tam toleroval. Samozřejmě se tam z centra jezdilo, ale spíš šlo o uzavřený okruh lidí. Dnes ten prostor asi nikoho neoslovil, možná není dostupný, nevím, že by se tam hrálo.

    NV Jít do divadla je pro diváka slavnost, o to víc, když centrum města třeba nenavštěvuje každý den. Hezky se na to oblékne a jde „do Prahy“, jak se ještě za mého dětství říkalo na Žižkově. Naopak není moc slavnostní jít do Strašnic.

    VH Divadlo nemusí být jenom společenská událost. Může to být i intimní setkání s dílem, něco jako čtení knížky nebo návštěva kina. Má i komunitní význam, setkání se spoluobčany, vstup do duchovního prostoru. Taková místa nemusí být jen v centru. Kostely také nejsou jen v centru.

    JH Právě že většinou jsou přirozeným centrem komunity – lidského sídla.

    Kde se v Praze tančí

    NV K procesu, který jsme popsali, dal celou řadu impulzů tanec. Protože pro tanec je prostor naprosto zásadní. Ten potřebuje volný prostor, čistou podlahu a na ní baletizol a světla. A když je k dispozici nějaká komplikovanější technika, proč ne. Ale nejde o luxus budovy, luxus vybavení, ale o prostor pro pohyb

    JH Trochu jste opomněla tzv. klasický balet, bývá součástí operních domů mimo jiné proto, že potřebuje opravdu velké jeviště s vybavením. V Praze je v Národním divadle a především ve Státní opeře.

    NV To je pravda. Do tradičního divadelního domu na baletní představení chodíme mimo jiné i ze sentimentálních důvodů, pro pocit, že jsme se ocitli v pohádkovém světě vysoké buržoazie z románů 19. století. Chodíme tam za pocity-starožitnostmi. Proto jsou tradiční operní divadla pro náš kulturní sentiment nezbytná.

    JH Kde se tedy v Praze uchytil tanec?

    NV Nejprve v Divadle Archa, které jako první společně s Tancem Praha zvalo zásadní zahraniční choreografy a jejich soubory. Teď však Archa úplně vybledla, což je moje veliká bolest, protože je pro tanec velice vhodná. Divadlo Ponec bylo už tanci přímo určeno a je aktivní. A byly aktivní další menší scény – jako úžasně atmosférický a komunikativní NoD. Bohužel jeho nové vedení má vůči tanci nějakou alergii a tanec z nabídky vytlačuje. Je to velká ztráta, je tam úžasná komunikace s diváky a současné taneční produkce blízkost diváků snesou, protože hodně pracují s autenticitou a tělesností. Přibyla ovšem Venuše ve Švehlovce – voní po první republice. Mám radost z Jatek78, tam vidím veliký potenciál i veliké pochopení svého úkolu od Rosti Nováka.

    VH Není náhradou za NoD Studio ALTA?

    NV To nestačí, iniciativní ALTA má už bohatý program, a současný tanec zažívá celoevropský rozkvět a je i zde hodně mladých ambiciózních tvůrců, kteří by se rádi předvedli. Nemluvě o tom, co všechno bychom mohli ještě pozvat z ciziny.

    LD Tanci se věnuje ještě Alfred ve dvoře.

    NV Spíše dotykově, pro pohybové divadlo je ten prostor příliš malý.

    Pražští Němci a opera

    JH Pražskou zvláštností je také to, že má nadbytek velkých operních domů: Národní divadlo, Stavovské divadlo, Státní operu, nakonec i Divadlo na Vinohradech bylo konstruováno jako operní.

    NV Jaká Státní opera?! Vznikla jako Nové německé divadlo a já trvám na tom, že má být zase znovu, autenticky, německým divadlem. Tato tradice by se měla udržovat a zdůrazňovat tak, jako připomínáme s hrdostí pražskou německy psanou literaturu. Proč schovávat Nové německé divadlo pod koberec? Vždyť se přímo nabízí, aby se právě tam odehrával Pražský festival divadel německého jazyka, aby sem pravidelně jezdily skvělé inscenace z Německa. Zkrátka, aby se navázalo na tradici dialogu dvou národních kultur v Praze. Dotváří to tvář tohoto města.

    VH Bývalá ředitelka Divadla Na zábradlí Doubravka Svobodová po listopadu usilovala zřídit německé divadlo z dnes už neexistujícího Komorního divadla v Hybernské ulici. Věřím, že by to bylo životaschopné, jako pražská anglicky mluvící Shakespearova společnost.

    JH Něco na tom je. Ale pražská opera je v bizarní situaci: tři operní domy, dva v zásadě shodné soubory, placené státem. Zdědili jsme to z minulosti, ze soupeření s pražskými Němci a pak z jejich vyhnání. Podobně jsou na tom v Berlíně: původní dva operní domy zůstaly po stavbě zdi ve východním bloku, v západním si proto postavili novou operu a po zbourání zdi mají ve městě tři. Bylo by to na dlouhé povídání, ale stále nás čeká rozhodnutí, jak s těmi budovami naložit, jaké mají mít soubory a co se v nich má hrát. Národní divadlo je naší „státní“ operou, ale jako za obrozenců se tam opera střídá s činohrou – to už nikde ve velkých operních domech nenajdete. Dalo by se dlouho pokračovat. Jen poslední poznámku: budova Státní opery je nejlepším operním a baletním prostorem v Praze, měla by zůstat specializovaným operním domem.

    LD Vždycky mě překvapí, že v Praze neexistují operní nezávislé soubory, jako je Opera Diversa nebo Opera Povera. Čím to je?

    JH Není to úplně pravda. Od loňska se formuje soubor Run OpeRun kolem režisérky Veroniky Loulové; provedli Kouzelnou flétnu u bývalého Stalinova pomníku a na jaře Figarovu svatbu jako thriller ve Venuši ve Švehlovce. V DISKu také nedlouho působí Opera Studio Praha. Do Lenkou zmíněných souborů mají daleko, jde spíš o studentské aktivity. Odhaduji, že v Brně je inspirativnější a vstřícnější operní prostředí, v přesycené Praze takové aktivity zanikají.

    Divadla se mají rodit i umírat

    LD Když grantová komise odmítne dotovat divadlo, které už není kvalitní, postižení napíšou na magistrát a tam se nějaké peníze najdou. Uměle se udržuje při životě to, co by mělo zaniknout.

    JH Ve zmíněné Bémově komisi jsme se měsíce dohadovali o principu, že grantový systém má umět divadla zrodit, dobře je podporovat v dospělosti a nechat je důstojně umřít. Neprošlo to nikoli přes politiky, ale pohoršené divadelníky.

    VH Když má něco přirozeně vznikat, musí to také přirozeně zanikat, souhlas. Ale divadla mají také tradici a některá by umírat nemusela a možná ani neměla. Kdybych to vyhrotil, tak řeknu, že opera a balet už měly umřít. Čili si myslím, že úkolem rozumných hospodářů je nějakou tradici udržet, protože jejím prostřednictvím navazujeme na předchůdce a rozvíjíme jejich odkaz. Počítám k nim i Divadlo Archa, které by potřebovalo změnu vedení, ale není to příspěvková organizace a město do problému přes grantovou komisi nemůže vstoupit. Postavení Archy už převzala jiná divadla, Palác Akropolis, Studio Hrdinů, Jatka78. Zrovna jejich tvůrci by v Arše mohli své vize mnohem lépe naplňovat.

    LD Přesně. Určitě musíme chránit tradici, ale Divadlo Archa je podle mě prostě vyčerpané.

    VH Nemluvím o souborech ani o lidech, ale o prostoru. Ten je třeba chránit, aby nezanikl. Vedle toho budou vždycky, a je to dobře, vznikat i zanikat prostory a soubory samy od sebe nebo z nějaké vnitřní potřeby.

    LD Jak to ovšem chcete v práci grantové komise udělat? Jak se v tak krátkém čase, který je na jeden projekt vymezen, domluvit na složitých řešeních?

    VH Někdy se až děsím moci grantové komise, že by mohla něco neuváženě zrušit. Ale je to skoro jako s demokracií, nemáme lepší systém.

    JH Ano, ten příměr je docela přesný. Dlouho jsem přesvědčený o tom, že dotovat jednoletými granty dlouhodobé projekty je prostě špatně. Granty mají umožnit rozjezd, krátkodobou existenci, prostě mají zasít semínka a zalít je, aby vzešla. Ale o vzrostlý strom už přece musíme pečovat jinak.

    LD Tak se zeptám ještě jednou – jak?

    JH V zásadě vhodným napojením na příslušný rozpočet – formou víceletého grantu, formou veřejné zakázky, formou transformace do účelné právní formy. I ta podle mne nedokonalá příspěvkovka připadá v úvahu, zřídit ji a v případě potřeby zase zrušit je jednoduché. Když nemáme veřejnoprávní instituci v kultuře.

    LD Ovšem ani zavedené příspěvkové organizace by neměly mít neomezenou dobu trvání, měly by se personálně obměňovat. Teď naštěstí došlo na výměnu v Městských divadlech pražských, ale mělo by k tomu docházet pravidelně všude. Třeba po pěti, sedmi letech. A to neznamená, že by stávající tým nemohl svou pozici obhájit!

    JH To prosazuje i současný radní pro pražskou kulturu Jan Wolf. Nechce pokračovat v transformacích příspěvkovek, ale obměňovat je vypisováním pravidelných konkursů.

    NV Myslím, že Praha má ještě velký potenciál nevyužitých prostorů. Dobře s ním pracují ve Vídni, umísťují různé performance taneční a pohybové do zajímavých prostor, čímž jim dají jakousi nadhodnotu a mají z toho velmi dobrou reklamu. V Praze by to podle mého šlo také a právě pohybové divadlo je srozumitelné i pro cizince a může vzniknout další turistická nabídka.

    Bulvární divadla

    JH Přirozenou součástí divadelní mapy velkoměsta jsou bulvární divadla. Bulvár není hodnocení, ale označení typu divadla. Našli bychom ho i hluboko v totalitních dobách – Divadlo ABC, Komorní divadlo. Až po roce 1989 je ta sféra převážně soukromoprávní, komerční: Divadlo Kalich, Divadlo Na Jezerce, Hybernia, Divadlo Broadway, Divadlo Pyramida, Studio Dva, Divadlo Na Fidlovačce aj. A také magistrátem zřizované HD Karlín Praha nebo Divadlo ABC. Podle mého soudu tento segment divadelní nabídky v Praze funguje dobře. Dokonce některými produkcemi přesahuje do veřejného prostoru. Otázkou je, jestli do soukromého divadelního podnikání zatahovat dotace z veřejných rozpočtů.

    NV Já bych řekla, že pokud komerční divadlo podá svrchovaný umělecký výkon, mohlo by být podpořeno nějakou odměnou.

    JH Čili nikoli dotace, ale, řekněme, prémie za výkon.

    LD Jenže grantové komise většinou hodnotí žádost, ne výsledek. Ale souhlasím s Ninou, že soukromopodnikatelský subjekt nemá být rovnou vyloučen z grantového řízení.

    NV Tato odměna by měla směřovat k podpoře nové inscenace, podpoře odvahy vybočit z komerce, riskovat.

    VH Jednoznačně nesouhlasím. Komerční scéna podle mne nemá být dotovaná. Pokud by Praha chtěla podpořit třeba Letní shakespearovské slavnosti, může to udělat formou placené reklamy. Připustil bych podporu nekomerčního projektu, třeba festivalu slovenského divadla v Divadle Bez zábradlí. Problémem je, že si komerční divadla stěžují na konkurenci divadel dotovaných, nejčastěji Městských divadel pražských. Veřejnoprávní televize ale také vysílá sportovní zápasy, komerční filmy nebo talkshow. Dotaci má k tomu, aby to mohla dělat kvalitněji než čistě komerční televize.

    JH Bulvárním divadlům ani tak nejde o dotaci jako o narovnání konkurenčního prostředí. Hlavně v cenách vstupenek, které dotovaná divadla mohou držet nízko a být tak nekalou konkurencí nedotovaným.

    VH Nízké ceny vstupenek v dotovaných divadlech jsou určeny sociálně širšímu spektru diváků. Vstupenky třeba na komerční muzikály jsou daleko dražší, určené jinému publiku a myslím i jinému smyslu návštěvy divadla. Řekněme oddechu a zábavě, umění pro první signální soustavu. Nic proti němu.

    JH Obecně jsou u nás ceny vstupenek do divadel nízké, až na výjimky. Zvednout je by ovšem bylo velmi rizikové. Není to jen problém vztahu komerčních a dotovaných divadel.

    NV Nejdůležitější divák pro rozvoj kultury pochází ze střední třídy vzdělaných lidí a ta u nás patří k nejchudším – jak českého intelektuála kdysi pojmenoval Šimek či Sobota: dr. Podvyživago. Když přijedete do Berlína či Vídně, tam diváci ze stejného společenského rangu nemají důvod omdlévat, když vidí cenu lístku do divadla. A kultura není luxus, je to conditio sine qua non.

    Nový cirkus

    JH Drahé vstupné je také na produkce festivalu Letní Letná, přitom ho magistrát podporuje, myslím proto, že jde o velkou akci v turistické sezoně. A velké akce, na které je vidět ze zahraničí, Praze pořád chybějí.

    LD Možná na magistrátu tak uvažují, ale nemám pocit, že by Letní Letnou navštěvovali z velké části turisté. Jsou to spíš takové rodinné slavnosti, řekla bych.

    JH Proniká nový cirkus do pražského prostoru podobně jako tanec?

    NV Neřekla bych. Nový cirkus je na rozdíl od tance dost náročný na prostor, nedá se provozovat kdekoli. Vždyť při produkci jde o život, nejen o estetiku.

    LD Hraje se na Jatkách78. A částečně ve Mlejně na nižší, až amatérské úrovni.

    NV Jatka78 jsou ovšem prostorem multižánrovým. Ale cirkus je něco, co je tradičně pohyblivé a asi má pohyblivé zůstat. Což vyžaduje po všech stránkách speciální prostor, tedy tradiční šapitó.

    LD To je pravda pouze částečně. Palác Akropolis pořádá festival Cirkopolis v prostoru ještě menším, než je na Jatkách78. Proto tam zvou intimnější, komornější novocirkusové inscenace.

    VH Přidejme Cirqeon, kde se podporuje rozvoj této aktivity a chodí sem spousta lidí, kteří by do divadla nepřišli. A také je otevřený mezinárodní spolupráci – produkce nového cirkusu často bývají koprodukovány skupinami z různých koutů světa. Každá přináší do projektů vlastní peníze, což Praha, zdá se mi, tak úplně nezachytila, naše skupiny bývají v těch sdruženích nejchudší.

    LD Ale Cirqeon není divadlo, je to centrum, které organizuje přípravné kurzy, má knihovnu, vykazuje publikační činnost. A také nabízí zkušebny a další zázemí.

    NV Já bych si na Letní Letné přála, aby Praha uviděla jízdní cirkus Zingaro z Francie.

    VH No to by byla událost! Aby tu hráli alespoň měsíc. Produkce je ovšem dražší než operní. Ale chtěl jsem jen upozornit, že divadlu a hlavně novému cirkusu chybí odborná reflexe. Tvůrci si to začínají uvědomovat a sami vyvolávají projekty, které by to změnily. Intelektuální background této činnosti je velmi podstatný.

    Kulturní biotop

    JH Kdosi trefně poznamenal, že fungující kultura na konkrétním místě v konkrétním čase je podobná přírodnímu biotopu. A je stejně křehká jako přírodní biotop. Divadelní mapa pak zkoumá stanoviště jednotlivých „rostlin“, jejich symbiózu i snahu prodrat se ke slunci. Jsou rostliny hodné velké ochrany, jsou ty, které se mají nechat volně růst, a ty, které je třeba odstranit. Biotop by se neměl ničit vysázením rostlin, které nejsou v daném prostoru doma, stejně jako se nedají v Krkonoších pěstovat banány.

    NV Ptáte se, co nám v pražské kulturní zahradě překáží a co nám schází?

    JH Ani ne. Spíš se přimlouvám za co nejmenší zásahy do volné přírody. A naopak o razantnější tam, kde si „příroda“ sama nepomůže.

    NV Mám pocit, že politikové se do zahradničení moc nehrnou.

    JH Souhlasím, ale některým trochu křivdíte. Volalo se po jakési samosprávě, tedy se v drtivé většině respektují odborná rozhodnutí grantových komisí, a na druhé straně politikům vyčítáme pasivitu?

    NV Řeč grantové komise je: Ano, ano – ne, ne. Nemůže vyvíjet zásadní iniciativu. A když i vyvine, bude to ignorováno nebo se to ztratí někde v překladu…

    LD Mně chybí větší pružnost ve financování a větší touha po změně. Aby politikové respektovali vývoj divadelního pole a podporovali jiné věci než před deseti lety.

    VH Jedna magistrátní politička říkala, že jí v Praze chybějí velké superakce, že by je víc podporovala. Já si myslím, že daleko zdravější je podporovat menší iniciativy. A dát do kultury mnohem víc peněz, protože je to ozdravující pro celou společnost a její kulturní prostor.

    LD Asi se s Vladimírem shodneme alespoň na jedné věci. Podzimní nabídka divadelních festivalů je znamenitá. Je třeba výborné mít v Praze nový mezinárodní festival Pražské křižovatky, který iniciovalo Národní divadlo. Konečně má Praha pandán k plzeňskému festivalu DIVADLO.

    VH Praha opravdu na podzim zažívá smršť výborných festivalů: přidejme …příští vlnu/nex twave…, 4 + 4 dny v pohybu, Palm Off Fest, D1 – divadelní festival jako Brno! ve Švehlovce, Půlměsíc nad Prahou, Přelet nad loutkářským hnízdem, PDFNJ, OPERA 2017. I to patří do divadelní mapy Prahy.

    NV Volný prostor nezískáme, aniž bychom nevyhodili staré harampádí a nadbytečné věci.

    Zpracoval Josef Herman


    Komentáře k článku: O pražské divadelní mapě

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,