Divadelní noviny Aktuální vydání 10/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

10/2019

ročník 28
14. 5.–27. 5. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    O naturalismu na divadle

    Od doby, kdy Émile Zola vydal první díl souboru svých kritik a článků pod názvem Naturalisme au théâtre uplynulo více než jedno a čtvrt století. Ačkoli se brzy naturalismus (jako dokonalá nápodoba skutečného světa a života) pro divadlo ukázal jako ne zcela vhodná zobrazovací koncepce, neboť divadlo se přímo reprodukovanému zobrazování rádo vzpírá ve prospěch stylizace a svébytné znakovosti, naturalistické prvky divadlu vlastní byly a neustále jsou.

    Podobně evergreenovým tématem jsou pro drama a divadlo postavy karetních hráčů a karetní hra jako taková. A není třeba setrvávat výhradně u známých podvodných Hráčů Gogolových, ale lze se vydat o poznání hlouběji dějinami divadla a začíst se třebas do středověkého Bodelova Miráklu o Svatém Mikuláši. Ani u Gogola, ani u Jeana Bodela však nehrají hrdinové poker, který se na počátku 21. století stal s velkou pravděpodobností mediálně nejsledovanější karetní hrou. Poker není jenom hra, poker je životní filosofie. Pokerová vášeň je zároveň i vášní sportovní. Přiznávám, že se čas od času s radostí obrátím ke sledování televizních záznamů či přímých přenosů v pokerové hře. Pouhé sledování „naturalistické“ hry jiných hráčů má mnohdy podobný emoční účinek jako hra samotná.

    Detail jako nutnost

    Hru Patricka Marbera Dealer´s Choice můžeme chápat jako konvenční příběh o mezilidských vztazích vyprávění na půdorysu pokerové hry. Odhlédneme-li od příběhu otce, syna a financí potřebných k uhrazení toho či onoho, rozvine se však před námi (a to bezmála během celé druhé poloviny hry) pokerová seance, v níž přítomní hráči odehrají několik karetních partií. Karetní hra se vším, co k ní patří – s kartami, sázecími žetony, hracím stolem, hráči profesionálními i bláhově nadšenými.

    Nicméně stačí-li Gogolovým hráčům  karetní hru markýrovat a odhazovat takřka libovolnou kartu, která jim přijde pod ruku, herci v osidlech Marberovy hry jsou v mnohem složitější pozici. Režisér, který vede jejich fyzické jednání, se musí mít na pozoru, aby promluvy, které samotnou karetní hru velmi konkrétně a detailně provázejí a komentují, korespondovaly s děním a scéně, respektive na hracím stole. Vytváří-li jevištní dění alespoň částečnou iluzi a nápodobu lidského chování, nelze bez změny významů hovořit o té či oné kartě, zatímco by divák zřetelně viděl kartu jiné hodnoty a barvy. Realistický (ba naturalisticky věrný) detail se u inscenace Marberovy hry stává svého druhu nutností. Vede tak daleko, že inscenátoři musí hledat cesty, jak dosáhnout správného rozvržení karet, aby jejich pořadí odpovídalo daným promluvám. Technické řešení v případě Pokorného inscenace spočívá (jak se autor tohoto zamyšlení dohaduje) zřejmě v předem namíchaných balíčcích, které herci před jednotlivými karetními partiemi pečlivě (a nenápadně) vyměňují. Ať je tomu jakkoli, snaha o dodržení realistické věrnosti je zjevná a záměrná.

    Nazývat Dejvické divadlo divadlem naturalistickým by bylo nemístné. Přesto však stojí za pozornost realistická pečlivost, jež musela být věnována zdánlivě marginální zbytnosti, jakou je potřeba náležité korespondence mezi slovem (promluvou) a scénickým objektem (rekvizitou) užívanou ke hře a souhře herců. Díky supra-realistickým detailům se tak sledování karetních her v inscenaci Dealer´s Choice může blížit vzrušení při sledování skutečné hry, která nemá předem daný a připravený scénář.

    Marber svou hru navíc staví na pečlivé znalosti pokerového prostředí, rozumí psychickému rozpoložení hráčů a dokáže svá předchozí pozorování a studium zhodnotit ve výstavbě situací a dialogů. Naturalismus viděný očima Zolovýma a vykládaný jeho souputníky také předpokládal před samotnou tvorbou uměleckého díla pozorování, výzkum, analýzu. Marber není Zola a hra Dealer´s Choice není (a logicky nechce být) naturalistickým obrazem ze života pokerových hráčů konce dvacátého století. Na to je v ní příliš nadsázky a úsměvně moralizujících motivů. Její úzké sepětí tématu a promluvy (především pak samotná karetní hra a její komentáře) však před inscenátory opětovně klade úkoly, s nimiž se vyrovnávali divadelníci již na konci předminulého století.

     Čtěte v DN 2-2011:

     Martin J. Švejda: O dětech a kartách

     Čtěte ve sloupci iDN:

    Petr Christov: O naturalismu na divadle
    Lenka Dombrovská: Kdo uteče, vyhraje
    Veronika Štefanová: Britský humor v českých trenýrkách


    Komentáře k článku: O naturalismu na divadle

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,