Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nový cirkus = nová atrakce?

    Média nás pravidelně zásobují stále stejnými tématy: před prázdninami se pravidelně objevují návody, jakými dálničními tahy se nejsnáze dostat k Jadranu, kdy se vyhnout letní migraci Němců na jih, s prvními mrazíky média upozorní na nutnost zimních pneumatik a první sníh jistě opět zaskočí silničáře, kteří při první kalamitě nebudou mít na svých kropicích vozech sněhové radlice a prvním zásahem vyčerpají rozpočet určený na celou zimu.

    Bohužel totéž platí i pro drtivou většinu zpravodajství z kultury. Řídké výjimečné události jsou zasazeny do pevného kalendáře pravidelných akcí. Pokud to zúžím na divadlo a dovolím si povrchní zjednodušení, pak se může zdát, že pro média každoročně divadelní sezona začíná plzeňským festivalem Divadlo a uzavírá ji hradecký Festival evropských regionů.

    Většině pravidelných akcí ohraničených těmito festivaly věnují média poměrně slušnou pozornost. Ale jak tato pozornost vypadá?

    Například v souvislosti s novým cirkusem je téma každoročně spojeno se srpnem, kdy probíhá alespoň jediný tuzemský festival tohoto žánru u nás: Letní Letná. Ať už je to proto, že je okurková sezona, nebo proto, že festival má vynikající PR oddělení, o novém cirkusu se najednou píše všude. Já jako skutečný fanda tohoto žánru ožívám, dokonce mi volá nejeden novinář, po těch letech už jsme skoro staří známí, po roce se zase ujistíme o své existenci a srdečně si pohovoříme o novém cirkusu – o této „nové atrakci“.

    Jenomže jak dlouho se dá ještě prezentovat nový cirkus jako „nová atrakce“? Po sedmi ročnících Letní Letné, kdy posledním ročníkem prošlo (podle médií) neuvěřitelných 23.000 platících diváků, po dvaceti letech pravidelného navštěvování naší země špičkovými umělci tohoto žánru už není možné každoročně opakovat prakticky totožné zprávy o novém cirkusu, hledat jeho definice a poukazovat na to, že k nám z Francie, kolébky tohoto žánru, právě přijíždějí jeho špičkoví reprezentanti. Kromě toho, že takové zprávy začínají podezřele připomínat silničáře s kropicími vozy, tak v drtivé většině z nich chybí to nejpodstatnější. Snaha pochopit vývoj tohoto žánru a jeho celkový kontext.

    A přitom nový cirkus už není jen pouhou novou atrakcí, ale žánrem, který u nás má své „místo pod sluncem“. Ve třech městech naší republiky existují centra vzniklá „zespoda“ samotnými zájemci o tento žánr: v Praze nuselský Cirqueon, v Brně Cirkus LeGrando a v Ostravě Cirkus jinak. Celoročně se pořádají desítky workshopů a setkání se špičkovými zahraničními umělci a vzniká několik pozoruhodných projektů – z nichž je nejznámější mediálně proslavená La Putyka kolektivu Rosti Nováka.

    A protože je u nás takových představení stále jako šafránu, je zde zásadní role zprostředkovatelů, recenzentů a médií ve vytváření srovnání, kritérií a tříbení vkusu diváků. Jak je možné, že tak mnoho reflexí vystoupení skupin nového cirkusu u nás se pokouší pouze mechanicky popsat viděné, papouškuje PR materiály, anebo dokonce úplně mate? Opět jsme letos četli, že ze samého lůna nového cirkusu – Francie – přijely na Letní Letnou nejzářivější hvězdy, a přitom v současné době jsou přinejmenším stejně zářivá ohniska Skandinávie a Velká Británie. A pokud už se např. v recenzi týdeníku Respekt dočteme, že se kombinaci cirkusu a divadla velmi dobře daří také ve Skandinávii, tak v souvislosti s největším přehmatem dramaturgie Letní Letné posledních let, švédskou obskurní formací Burn Out Punks připomínající cirkus (natož nový) snad jen svými kostýmy a postavou principála. Navíc byla tato toporně trapná show označena za nejefektnější zahájení festivalu v jeho historii! Jak rychle zapadla skvostná pouliční vystoupení skupiny Malabar, která před lety prakticky zaplnila Staroměstské náměstí…

    A proto stejně jako v příkladných zemích, namátkou Finsko, Švédsko nebo Nizozemí, nastává už i u nás čas na důkladnější reflexi kontextu nového cirkusu. Doufám, že období nekritického uhranutí novou atrakcí – novým cirkusem se také u nás přetaví v obdiv kvalitních produkcí, které budou umět jejich diváci rozpoznat a budou moci své zážitky tříbit pomocí dojmů recenzentů a novinářů, kteří budou přinášet překvapivé a doplňující informace a postřehy založené na svých vlastních úvahách, jdoucích dále než k promo-materiálům organizátorů akcí, kterých bude jednou možná více než jedna ročně. Možná jsem naivní, ale takové platformě, která alespoň trochu omezí pravidelné cyklické zprávy o „kropicích vozech“, chci alespoň v novém cirkuse napomoct. Věřím, že pak budeme moct potvrdit, že nový cirkus není stále „ta nová“, ale že je to skutečně „současná“ atrakce, které bude věnována průběžná a kvalitní reflexe.


    Komentáře k článku: Nový cirkus = nová atrakce?

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,