Divadelní noviny Aktuální vydání 13/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

13/2019

ročník 28
25. 6.–2. 9. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Novinky z Národního muzea (No. 3)

    V dnešním díle seriálu Divadelního oddělení Národního muzea chceme upozornit na zajímavé výstavy, na čerstvě zpracované a badatelům zpřístupněné přírůstky a na uveřejnění vzácného rukopisu Maryši v digitální podobě.

    cirkus je romantika-poster

    VÝSTAVY
    Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích již od r. 2006 přináší svým návštěvníkům ojedinělou příležitost poznat komplikované dějiny a největší osobnosti cirkusového umění. Stálou expozici v Prachaticích doplňují sezónní výstavy, které se dotýkají různých aspektů tohoto zábavního umění. V současnosti můžete navštívit dvě. Fotografie Gejzy Bajerleho s názvem Cirkus je poslední romantika na světě představují všední dny i blyštivou artistickou nádheru Národního cirkusu Jo – Joo v čele s extravagantním principálem Jaromírem Joo a jeho tygří suitou.
    Vystava Cirkus jede do světa vypráví o osudech českých cirkusáků za hranicemi jejich vlasti. Plakáty, fotografie a mapy vytvářejí sugestivní obraz existenčně nelehkého, ale vůní nespoutanosti svůdného života artistů, klaunů a drezérů.

    Plakáty, fotografie a mapy vytvářejí sugestivní obraz existenčně nelehkého, ale vůní nespoutanosti svůdného života artistů, klaunů a drezérů (z výstavy Cirkus jede do světa). FOTO archiv ČT

    Plakáty, fotografie a mapy vytvářejí sugestivní obraz existenčně nelehkého, ale vůní nespoutanosti svůdného života artistů, klaunů a drezérů (z výstavy Cirkus jede do světa). FOTO archiv ČT

    Výstava Cirkus je poslední romantika na světě potrvá do 15. srpna, Cirkus jede do světa bude k vidění do 29. září.
    Ve vstupních prostorách prachatického muzea vedle toho návštěvníci naleznou miniexpozici kuřáckých potřeb legendárních českých herců, například Jindřicha Mošny nebo Františka Kolára. Cigarety, dýmky a doutníky se leckdy stávají neodmyslitelnou součástí výrazných uměleckých osobností, často (jako to bylo v případě Mošnově) jsou i původcem jejich předčasné smrti.

    ZPRACOVANÉ PŘÍRŮSTKY
    Nově se nabízí možnost začít studovat v rozsáhlé sbírce divadelních fotografií čítající více než třináct tisíc kusů a zpracované pod přírůstkovým číslem 1/82. Mapuje repertoár českých oblastních divadel od konce 40. let do počátku 80. let minulého století. Počet divadel, která jsou v přírůstku zastoupena, se pohybuje okolo pěti desítek. Najdeme zde momentky z inscenací divadel v Karlových Varech, Plzni, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Pardubicích, Hradci Králové, Novém Jičíně, Opavě, Zlíně, Ostravě a mnoha dalších. V přírůstku je zastoupena i Praha, i když samozřejmě silně selektivně.

    6. 2. 1910 Praha - 23. 11. 1978  Praha. FOTO archiv

    Nina Jirsíková (6. 2. 1910 Praha – 23. 11. 1978 Praha) FOTO archiv

    Jiným důležitým zpracovaným přírůstkem je pozůstalost tanečnice, choreografky, kostýmní výtvarnice a pedagožky Niny Jirsíkové (1910 – 1978). Převážnou část tvoří rukopisné a strojopisné materiály. Vzhledem k její choreografické činnosti obsahuje pozůstalost také několik realizovaných i nerealizovaných baletních libret včetně poznámek k obsazení. Za rozsáhlý samostatný oddíl můžeme považovat vzpomínkové stati N. Jirsíkové, koncepty článků do časopisů nebo podklady pro vystoupení v rozhlase či v televizi.

    Evald Schorm ( (15. prosince 1931 Praha - 14. prosince 1988 Praha). FOTO archiv

    Evald Schorm (15. 12. 1931 Praha – 14. 12. 1988 Praha). FOTO archiv

    Zásadní je dlouho očekáváné zpřístupnění pozůstalosti divadelního a filmového režiséra Evalda Schorma (1931 – 1988). Jednotlivé autorovy tituly jsou roztříděné do zvláštních desek a tímto způsobem je řazeno cca 120 činoherních, operních nebo televizních inscenací a filmů. Jedná se především o strojopisný a rukopisný materiál, se kterým Schorm pracoval. Ke každé inscenaci je k dispozici například scénář s režijními poznámkami, přípravné materiály, režijní poznámky, technické scénáře, korespondence ohledně uvedení, rozpisy přípravných prací a natáčecí plány. Badatelům bude v prostorách divadelního oddělní také k dispozici více než 700 naskenovaných fotografií týkajících se Schorma a jeho díla.

    E-SBÍRKY

        Na jaře 1985 se divadelní oddělení Národního muzea dozvědělo, že u paní Lidmily Rusé ze Sedlčan se nachází jakýsi rukopisný text Maryši. Expertíza potvrdila, že jde o autentické znění dramatu. "K paní Rusé se dostal přes jejího manžela, stavitele Jana Rusého, který se o divadlo nikdy nezajímal. Na střední škole v Brně se však úzce přátelil se synem Aloise Mrštíka Karlem. Když se po studiích jejich cesty rozcházely, daroval mu Karel tento vzácný rukopis. V jeho knihovně zůstal do roku 1984, kdy stavitel zemře.

    Na jaře 1985 se divadelní oddělení Národního muzea dozvědělo, že u paní Lidmily Rusé ze Sedlčan se nachází jakýsi rukopisný text Maryši. Expertíza potvrdila, že jde o autentické znění dramatu. K paní Rusé se dostal přes jejího manžela, stavitele Jana Rusého, který se o divadlo nikdy nezajímal. Na střední škole v Brně se však úzce přátelil se synem Aloise Mrštíka Karlem. Když se po studiích jejich cesty rozcházely, daroval mu Karel tento vzácný rukopis. V jeho knihovně zůstal do roku 1984, kdy stavitel zemře.

    Na přelomu dubna a května byl na portálu prezentujícím digitalizované kulturní bohatství naší země www.esbirky.cz zveřejněn vzácný rukopis slavné hry bratří Mrštíků Maryša. Rukopis ve sbírkách divadelního oddělení Národního muzea je mimořádný tím, že se jedná o jediný kompletní autograf tohoto dramatu. Archiv Moravského zemského muzea v Brně a Literární archiv Památníku národního písemnictví uchovávají pouze torza textu nebo opisy provedené nikoli samotnými autory. Předpokládá se, že vznikla asi desítka různých verzí hry. Náš autograf se zřejmě nejvíce přibližuje podobě textu uvedené na premiéře a vydané tiskem. Psal především učitel Alois, jeho bratr Vilém měl obtížně čitelný rukopis, takže do textu přispěl jenom dílčími vpisky. Nejradikálnější odchylka od definitivní podoby textu je ve slavném závěru, kdy Vávra po otravě neumírá za scénou, ale svou agónii naturalisticky prožívá přímo na jevišti. Dále tu jsou spisovnou češtinou psané promluvy, později opravené do moravského nářečí, či různé varianty replik a scénických poznámek. Vzhledem k tomu, že papír snadno podléhá zkáze, a musí být proto uchováván ve zvláštních podmínkách, je digitální kopie rukopisu a uveřejnění na portálu e-sbírek nejvhodnější způsob, jak uspokojit potřeby badatelů nebo čistě jen milovníků české literatury.


    Komentáře k článku: Novinky z Národního muzea (No. 3)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,