Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2019

ročník 28
12. 11.–25. 11. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nové naděje v akci

    V pražském Švandově divadle hostovala bratislavská Astorka (oficiálně Astorka Korzo´90), mezi oběma soubory se i tímto způsobem pravidelně realizuje mnohaletá družba. Zhlédnul jsem inscenaci textu Marka Maďariče Toulavé srdce podle povídek Jozefa Cígera – Hronského, ačkoliv mě ještě před představením bratislavští přátelé přemlouvali, ať jdu raději na „alternativu“ v prostorách Studia, zpracovávající osud dcery komunistického potentáta Galiny Brežněvové (napsal Peter Pavlac, titulní role je příležitostí pro osobité herectví Zity Furkové). Už kvůli na první pohled banální možnosti vidět ve Velkém sále více herců jsem přemlouvání odolal. Na Toulavém srdci je zajímavá ještě ta okolnost, že autor dramatizace (podle sbírky klasikových povídek Sedm srdcí z roku 1934) se stal ministrem kultury za Ficův Smer v současné vládě, jeho původní profesí ovšem je – i podle vysokoškolského diplomu – scénáristika a dramaturgie.

    V kultivované, i když nikoliv mimořádné inscenaci Juraje Nvoty se mohly v rolích tří mladých žen představit nové naděje souboru. Pianistku Martu, která opustí jistoty venkova za velký svět (rozuměj Bratislavu), ztvárnila dcera známého režiséra Rebeka Poláková, buržoazní paničku Paulu, jíž je architekt Ricka (Marián Miezga) nevěrný právě s Martou, hrála Petra Vajdová, a adolescentku Ciu, bouřlivě zápasící se svými city až k tragickému finále, pro mě ze všech tří nejpřesvědčivěji interpretovala Zuzana Konečná. Musím se ovšem přiznat, že větší požitek z herectví než tři bezpochyby talentované mladé dámy mi zprostředkovala suverénní Zuzana Kronerová v roli praktické Martiny matky. Potěšili mě i pánové, zmiňovaný Miezga, a také Lukáš Latinák, v jehož interpretaci – tak trochu navzdory hereckému typu  – na jevišti hrdě strádal Martin manžel, luteránský kněz, kterého pianistka opustí a ve finále se k němu zase zpátky vrátí. Večer se slovenskými herci jsem vnímal jako inspirativní setkání se starými (i novými) známými, také jsem se ubezpečil v tom, že mě osudy a city tří slovenských, historií jistě opominutelných žen z počátku minulého století zajímají víc než duše Galiny Brežněvové.

    • Autor:
    • Publikováno: 12. dubna 2010

    Komentáře k článku: Nové naděje v akci

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,