Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    No, nepovedlo se

    Divadlo, které by se do konce minulé sezony neotřelo o Bedřicha Smetanu, jako by nebylo. Nejlépe o Prodanou nevěstu. V Moravském divadle v Olomouci uchopila novicka operní režie Janka Ryšánek Schmiedtová příběh Mařenky feministicky, což se nejen nabízí, ale skoro vnucuje. Přijde mi, že celá postava Mařenky je napsaná jako žena toužící po svobodě, po sebevědomí. Sama si chce zvolit, jak její život bude vypadat, bez ohledu na panující zvyky a konvence. Podobně jako to řešila Mařenka před skoro 160 lety v opeře Prodaná nevěsta, tak to dnes řeším já a mé vrstevnice i další ženy a dívky. Stále není totiž samozřejmostí být rovnocennou s muži, mít svobodu rozhodovat se, studovat, zvolit si, zda chci mít dítě či nikoli, s kým chci strávit život. Inscenaci režisérka koncipovala jako vzpomínky další emancipované slavné ženy Emy Destinové, která tvrdě narazila na závistivé zápecnické české poměry. Kecal je podle Schmiedtové manipulátor, populistický politik nebo šmejd podvádějící důvěřivé důchodce, Jeník je zcestovalý zkušený muž, který domácí hlupáky přechytračí. Může být, jenže z inscenace jsem to nevyčetl, obvyklé aranže Prodanky režisérka umístila k rybníku, kde mondénní Destinová (Jana Drgová v němé roli) chytá ryby, prochází se s podběrákem a s odpuštěním šmíruje postavy opery oblečené vesměs v jednotných květovaných kostýmech – kdo je kdo, na první pohled jasné není. Dobré hudební nastudování, sbory, Jeníka velmi pěkně zazpíval Raman Hasymau, Mařenku Barbora Perná a za Vaška si Jakub Rousek dokonce vysloužil nominaci na Cenu Thálie! Zřejmě jako první taxikář, má jen malý úvazek a musí se holt živit jinak. To by bylo téma na operu!

    Ema Destinová (Jana Drgová) v olomoucké Prodance láskyplně sleduje u rybníka smutnícího Vaška (Vincenc Ignác Novotný) FOTO TEREZA VALNEROVÁ

    Prodaná nevěsta záhy po premiéře vyvolala mnohé parodie a variace. Na Biskupském dvoře v Brně uvedlo Městské divadlo hříčku Proč bychom se netěšili na Smetanu z roku 1883 redaktora Textilních listů Viléma Černického. Naivní text naivně „dobově“ deklamovaný, nevím, proč ho Klára Latzková s Igorem Ondříčkem resuscitovali a proč tak polopatisticky. Ale co horšího: pasáže z opery zazpívali jinak skvělí muzikáloví herci Mošova souboru s odpuštěním hanebně, nevím, jestli jinak nemohli nebo jestli to měla být legrace. Trapná legrace.

    Moravské divadlo Olomouc – Bedřich Smetana: Prodaná nevěsta. Hudební nastudování a dirigent Marko Ivanović, režie Janka Ryšánek Schmiedtová, scéna Markéta Sládečková, kostýmy David Janošek, choreografie Jana Hanušová, sbormistryně Lubomíra Hellová. Premiéra 6. června 2024.

    Městské divadlo Brno – Vilém Černický, Klára Latzková, Igor Ondříček: Proč bychom se netěšili na Smetanu. Režie Igor Ondříček, dirigent Matěj Voda, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Roman Šolc. Premiéra na Biskupském dvoře 9. června 2024.


    Komentáře k článku: No, nepovedlo se

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,