Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 25
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Z kabaretů, šantánů a koncentráku

    Národní muzeum vydalo na sklonku minulého roku dvě knížky, jež čerpají z pozůstalosti tanečnice, choreografky a kostýmní výtvarnice Niny Jirsíkové (1910–1978), jedné z nejpozoruhodnějších osobností českého divadla meziválečné a těsně poválečné éry. První knihu nazvanou Vzpomínky tanečnice připravila k vydání Libuše Hronková (za spolupráce Lenky Šaldové), která je také autorkou stručné biografie Jirsíkové a jedné ze tří studií, které její vzpomínky uvádějí. Charakterizuje v ní její taneční projev a choreografie. Marie Zdeňková se zabývá kostýmní a scénografickou tvorbou a Josef Herman zasazuje Jirsíkovou do dobového divadelního kontextu. Dohromady tvoří fundované zhodnocení významu osobnosti Niny Jirsíkové v historii českého divadla.

    Ravensbrück

    Obrazová vzpomínka na koncentrační tábor v Ravensbrücku ZE SBÍRKY NÁRODNÍHO MUZEA

    Nejzávažnější částí knihy jsou však vzpomínky Jirsíkové. Hronková s Šaldovou v předmluvě zmiňují fakt, že někteří z lektorů posuzujících text doporučovali Jirsíkové, aby se k finální verzi spojila se zkušeným literátem. Souhlasím však s editorkami, že by se tím porušila autenticita textu, jehož místy až útržkovitý a chvatný styl vypovídá o temperamentu Jirsíkové i jejím až překotném vnímání dynamické doby. To, že občas ulpívá u popisů vybraných inscenací či osob, nepokládám za nedostatek, ale spíš za cenné svědectví tzv. z první ruky, jehož hodnotu by jakákoli literární stylizace zpochybnila.

    Po dětství, ovlivněném prožitkem let první světové války a trojím stěhování rodiny, odchází Jirsíková ve třinácti letech z pražského gymnázia Minerva, aby se naplno věnovala tanci. V patnácti letech už má za sebou první veřejná vystoupení a o rok později je angažována do sboru girls v karlínském Varieté. Odtud v roce 1927 přechází do divadla Rokoko a v roce 1928 se pod vedením Joe Jenčíka stává jedním ze „šesti děvčátek Lucerny“. S ním pak o rok později přechází do Osvobozeného divadla a po jeho prvním uzavření do D35 E. F. Buriana, kde působí až do svého zatčení gestapem v březnu 1941. Další čtyři roky prožila Jirsíková v koncentračním táboře v Ravensbrücku. Po válce se jako choreografka zapojila do budování Velké opery 5. května a po jejím sloučení s Národním divadlem přešla do tamního baletu, kde se ale necítila pracovně i lidsky dobře a od roku 1955 se pokusila znovu o spolupráci s E. F. Burianem. Negativně ale vnímala rozdíl mezi Burianem před válkou a po ní. Ačkoli své vzpomínky psala Jirsíková až v polovině 70. let, své další pokusy uplatnit se po Burianově smrti v oboru (např. v Maringotce Zuzany Kočové) již do svého ohlédnutí nezahrnula.

    Nejcennějším ziskem knihy je tak zachycení meziválečného života girls – tanečnic pohybujících se v polosvětě varieté, tanečních parketů, malých scén, barů i nočních podniků – ovšem ve vší počestnosti a hlavně tvrdém pracovním nasazení. Čtenáře až překvapí, jak náročné baletní školení musely girls pod Jenčíkovým vedením absolvovat, i jak širokou výrazovou škálu tanečních stylů musely obsáhnout, v Osvobozeném divadla a Déčku k tomu pak přistupoval často i zpěv a mluvené slovo. Cenné jsou konkrétní postřehy o sociálních poměrech, způsobu života i charakterech umělců, s nimiž se Jirsíková potkala a k nimž je často i kritická (např. vůči Janu Werichovi). A je přirozené, že nejlépe se cítila v Déčku po boku E. F. Buriana, s nímž názorově souzněla a kde dostala prostor k autorské tvorbě, ať již choreografické anebo kostýmní, doložené i četnými fotografiemi návrhů.

    Nina Jirsíková

    Nina Jirsíková na fotografii Jaroslava Balzara, 30. léta 20. století ZE SBÍRKY NÁRODNÍHO MUZEA

    Poutavé i otřesné (byť autorka situaci nedramatizuje, píše velmi věcně) jsou vzpomínky na čtyřleté věznění v Ravensbrücku. Jirsíková popisuje pokusy o uměleckou tvorbu, na níž se podílela jako tanečnice, choreografka, autorka a organizátorka. Jediný detail za všechny: Jirsíková konstatuje, jak po šestihodinovém (!) stání na mrazivém apelplacu zakončily silvestrovský večer roku 1944 šťastně připravovanou produkcí. Těžko lze pochopit, kde na to vyhládlé a zubožené ženy braly síly.

    Každodenní život v Ravensbrücku zachytila Jirsíková v řadě kreseb, jež obsahuje druhá z knížek vydaných Národním muzeem. Editorka Lenka Šaldová v předmluvě cituje z povídek, do nichž Jirsíková po válce rovněž vtělila své zážitky z koncentračního tábora. Ale i bez toho vypovídají její kresby s výraznými černými liniemi (Jirsíková byla zručnou kreslířkou se smyslem pro zachycení okamžiku) o stesku, beznaději, smrti, traumatizujícím nedostatku soukromí i urputné touze přežít. Obě knihy věnované Nině Jirsíkové pokládám za velmi záslužný a cenný příspěvek k poznání méně známých stránek meziválečné divadelní a taneční avantgardy, tak i samotné osobnosti Niny Jirsíkové.

    Nina Jirsíková: Vzpomínky tanečnice. Národní muzeum 2013, vydání první, ISBN 978-80-7036-392-8

    Nina Jirsíková: Ravensbrück. Národní muzeum 2013, vydání první, ISBN 978-80-7036-39-5


    Komentáře k článku: Z kabaretů, šantánů a koncentráku

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,