Divadelní noviny Aktuální vydání 7/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

7/2024

ročník 33
2. 4. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Nikoliv karambol, ale Calembour

    Už zavedená značka Cabaret Calembour sdružuje tři nadané mladé muže, Milana Šotka, Igora Orozoviče a Jiřího Suchého z Tábora, souputnicemi na jevišti jim bývají kamarádka Lucie Polišenská a manželka třetího z nich Klára Suchá. Všichni tito divadelníci jsou už dnes stávajícími nebo budoucími členy či spolupracovníky Národního divadla (Šotek ne na postu interpreta, ale dramaturga). V prostorách Divadla pod Palmovkou (Studio Palm Off) uvedli nyní premiéru volného revuálního pásma Kvidoule 3+KK, což neznačí bytové dispozice, ale pojmenování či, chcete-li, vyčíslení aktérů (KK jsou ony dvě dámy, Polišenské se mezi přáteli totiž říká Kecka).

    Úvodní situace ovšem na „bytovou“ strunu zahraje, tři kamarádi vítají v půdním prostoru obě spřízněné příslušnice něžného pohlaví, s nimiž budou bydlet. Z poloimprovizovaného přátelského škádlení postupně krystalizují připravená čísla, především vydařené songy (ten o lásce labutě a vodního šlapadla od Igora Orozoviče považuji za špičkový, snoubí v podivuhodné symbióze absurdní humor s milostnou melancholií – texty songů ostatně píšou všichni tři calembourští mušketýři). Na pódiu hraje živá kapela, ze strany protagonistů proudí pozitivní energie, dokonce i v nejvýraznější „schválnosti“ večera, verbálně i zvukomalebně sugestivní močopudné písni (nesnesitelně vemlouvavé chce se ti, chce se ti, chce se ti), po níž následuje oznámení, že k přestávce, která byla neurčitě přislíbena, při této produkci nedojde.

    Zábavné jsou také filmové dotáčky a ukázka z vývozního muzikálu podle Maryši (Maryšou). V podstatné části dotáček se pánové vyučují jevištnímu humoru u mistrů oboru, Ivy Janžurové a Jiřího Lábuse, což působí i díky vstřícnosti a potutelnosti obou slavnějších kolegů dostatečně bláznivě, a proto zábavně, možná však, že jde přece jenom o legraci, kterou ocení především diváci zasvěcení, tedy ti „z branže“.

    Při sledování Kvidoule 3+KK prožijete příjemný večer, který má ovšem o něco menší ambice než Calembourem uvedené Šotkovy původní hry Borůvčí a především Plejtvák, v nichž jazyková vynalézavost a smysl pro absurditu dosahovaly – díky sevřenějšímu a přirozené hranice vymezujícímu tvaru – přece jen většího účinku.

    Cabaret Calembour – Igor Orozovič, Jiří Suchý z Tábora, Milan Šotek: Kvidoule 3+KK. Hudba Igor Orozovič, orchestr Calembour Zdeněk Dočekal (klavír), Kristýna Farag (příčná flétna), Jan Drbohlav (housle) a Petr Zimák (bicí). Premiéra 9. prosince 2015 v Divadle pod Palmovkou ve Studiu Palmoffka.

    • Autor:
    • Publikováno: 19. ledna 2016

    Komentáře k článku: Nikoliv karambol, ale Calembour

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,