Divadelní noviny Aktuální vydání 20/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

20/2024

ročník 33
26. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Rozhovor

    Nic na světě se neobejde bez problémů

    Zásadními změnami prochází s příchodem nové sezóny baletní soubor Národního divadla moravskoslezského v Ostravě. Divadlo opouští držitelka Thálie Lucie Skálová, a to kvůli vyhroceným sporům s uměleckou šéfkou baletu Lenkou Dřímalovou. Spolu se Skálovou, která nastoupí do Moravského divadla v Olomouci, opouští NDM ještě dalších osm tanečníků. Důvody nespokojenosti vysvětluje baletka v rozhovoru pro deník Ostravan.cz. Po něm přinášíme i vyjádření dalších odcházejících umělců Filipa Staňka a Markéty Pospíšilové a reakci šéfky baletního souboru Národního divadla moravskoslezského Lenky Dřímalové.

    Divadlo Antonína Dvořáka V roce 1902 založila městská obec v Ostravě divadelní stavební fond a o dva roky později se divadelní stavební výbor rozhodl započít stavbu městského divadla. Vídeňský architekt Alexander Graf budovu pojal v novobarokním stylu. Nejvýznamnějším dodavatelem této stavby byly Vítkovické železárny, které zhotovily střešní krov nad hledištěm a jevištěm, včetně dalších železných konstrukcí. Prvenstvím, ve srovnání s ostatními divadly u nás, bylo použití železobetonových nosníků a horizontálních překladů. Umělecké ztvárnění vnitřních prostor budovy – hlediště, foyeru a vestibulu – bylo dílem vídeňské sochařské firmy Johann Bock & syn. Sochařské práce na fasádě jsou dílem sochaře Eduarda Smetany z Ostravy a průčelí budovy korunuje štítová skupina – sousoší akademického sochaře Leopolda Kossiga zVídně. Autorem stropního obrazu v hledišti je další Vídeňan – akademickýmalíř Eduard Veith. V hlavním foyer byly umístěny dva velké reliéfy „Drama“ a „Hudba“, které divadlu věnovala akademická sochařka Helena Scholzová-Železná. Hlavní opona vznikla v ateliéru malířů Koutský & Rottonar ve Vídni. Představovala alegorii na práci, obchod a umění. Výsledkem práce architekta a všech zmíněných umělců je jedno z nejkrásnějších divadel v republice. Městské divadlo (Stadttheater) bylo slavnostně otevřeno 28. září 1907 a do roku 1919 se v něm hrálo výhradně německy. Od roku 1919 se stalo stálou scénou Národního divadla moravsko-slezského, za 2. světové války však byli čeští divadelníci nuceni budovu opustit a přenechat divadlu německému. Po skončení války hrála tato reprezentativní scéna Národního divadla moravskoslezského (Státního divadla v Ostravě) pod názvy Zemské divadlo, Velké divadlo a Divadlo Zdeňka Nejedlého. Název Divadlo Antonína Dvořáka nese budova Městského divadla (rekonstruovaná v letech 1954 – 1956, 1969 – 1971 a 1999 – 2000) od roku 1990. Je domovskou scénou operního, činoherního a baletního souboru Národního divadla moravskoslezského a jeho hlediště po rekonstrukci na přelomu tisíciletí pojme 517 diváků. FOTO archiv NDM

    V roce 1902 založila městská obec v Ostravě divadelní stavební fond a o dva roky později se divadelní stavební výbor rozhodl započít stavbu městského divadla. Vídeňský architekt Alexander Graf budovu pojal v novobarokním stylu. Umělecké ztvárnění vnitřních prostor budovy – hlediště, foyeru a vestibulu – bylo dílem vídeňské sochařské firmy Johann Bock & syn. Sochařské práce na fasádě jsou dílem sochaře Eduarda Smetany z Ostravy a průčelí budovy korunuje štítová skupina – sousoší akademického sochaře Leopolda Kossiga z Vídně.
    Název Divadlo Antonína Dvořáka nese budova Městského divadla (rekonstruovaná v letech 1954 – 1956, 1969 – 1971 a 1999 – 2000) od roku 1990. Je domovskou scénou operního, činoherního a baletního souboru Národního divadla moravskoslezského a jeho hlediště po rekonstrukci na přelomu tisíciletí pojme 517 diváků. FOTO archiv NDM

    Cítím se nechtěná

    Rozhovor s držitelkou Thálie Lucií Skálovou

    Držitelka Thálie Lucie Skálová odchází z Ostravy, kde nevidí místo pro svůj další rozvoj. FOTO TAMARA ČERNÁ

    Držitelka Thálie Lucie Skálová odchází z Ostravy, kde nevidí místo pro svůj další rozvoj. FOTO TAMARA ČERNÁ

    Z jakého důvodu odcházíte z NDM?

    Cítím se nechtěná a absolutně bez podpory uměleckého vedení. Umělecká šéfka baletního souboru, paní Dřímalová, mě téměř dostala tam, kam chtěla, ale naštěstí se jí to nepovedlo. Byla jsem za dvě poslední sezony psychicky vyčerpaná a velice frustrovaná. Nazvat někoho ve věku 28 let, že je vyhořelou baletkou a že kdyby dělala nějakou sólovou variaci, tak se zabije, to bylo moc i na mě. Za poslední dva roky jsem nedostala žádnou příležitost, abych jí dokázala, že se mýlí a že na to mám. Prostě si mě zřejmě zaškatulkovala dříve, než mě poznala. Myslím si, že by pak měla vysvětlit komisi Thálie, proč jediná držitelka v baletu NDM od doby, co Ing. Dřímalová nastoupila, nic nedělala. Věřím, že by je to mohlo zajímat.

    Lucie Skálová převzala Cenu Thálie 2012 v kategorii ženy - balet za roli Sakury v inscenaci Poslední samuraj v Národním divadle moravskoslezském Ostrava. FOTO archiv

    Lucie Skálová převzala Cenu Thálie 2012 v kategorii ženy – balet za roli Sakury v inscenaci Poslední samuraj. FOTO archiv

    Paní Dřímalová také občas s lidmi manipuluje. A zejména ti noví, mladí, se bojí ozvat. To, co se dělo v Brně, se teď opakuje v Ostravě. Za jejího působení v Brně odešlo první sezónu více než 15 tanečníků, aby dokázali, že nesouhlasí s vedením baletu. Dokonce poslali i nějakou stížnost na magistrát, ale následně byla paní Dřímalová jmenována ředitelem NDM Jiřím Nekvasilem na post uměleckého šéfa ostravského baletu. Tento krok nikdo nepochopil, ale mohu za sebe směle říci, že její nekompetentní „vedení“ ničí další baletní soubor.

    Co se změnilo v baletním souboru NDM po nástupu  Lenky Dřímalové?

    Změnilo se toho dost. A to paní Dřímalová, ještě než nastoupila, tvrdila, že žádné velké změny neplánuje.  Hned v prvním roce její působnosti na postu uměleckého šéfa baletu začala tlačit na změnu pracovní doby s tvrzením, že pracujeme málo. To jí většina zamítla a na základě toho si brala na pohovor do kanceláře zvlášť české a zvlášť zahraniční tanečníky, což jsme nepovažovali za férové jednání. Pokud jsme jednou baletní soubor a má se něco měnit, tak musíme být bráni jako jeden celek bez rozdílu národnosti. I přesto, že to nebylo schváleno, tak někteří tanečníci pracovali nad rámec své pracovní doby. Většinou jsou to noví zahraniční tanečníci, kteří se bojí říct, že jsou unavení. U paní Dřímalové, když někdo nechce zkoušet nad rámec své pracovní doby, tak to dle jejího vyjádření znamená, že nechce pracovat. Tudíž některé tanečníky raději neobsazuje s argumentem, že vlastně ani neví, jestli by vůbec na ty zkoušky dotyčný chodil.

    Lucie Skálová. FOTO archiv NDM

    Lucie Skálová. FOTO archiv NDM

    Jak tedy vypadala pracovní doba před nástupem Lenky Dřímalové a k jakým změnám došlo po jejím nástupu do funkce?

    Než přišla, měli jsme pět pracovních hodin denně s tím, že jsme někdy všechno stihli i za tři hodiny a zbytečně jsme nepracovali.

    A když bylo večerní představení?

    Tak jsme pracovali čtyři hodiny a večer měli představení.

    Lenka Dřímalová tedy chtěla změnit pracovní dobu jak?

    Chtěla, abychom pracovali denně šest hodin. S tím většina souboru nesouhlasila. Ona tvrdí, že v ostatních baletních souborech v republice se pracuje déle než tady v Ostravě. To je možná pravda, ale jinde mají jiné podmínky než my. A to nejde ani tak o platy, jako o baletní sály. A o nebezpečí úrazu. Přece nikdo nemůže tlačit lidi do práce, když vidí, že už nemůžou. Jedna tanečnice dokonce v práci zkolabovala. Zvýšil se počet pracovních úrazů.

    Dále bych ráda upozornila na to, že každý v baletu má určitou smlouvu – někdo má sólovou, demi sólovou nebo sborovou, ale ty se také nedodržují. Argumentuje se, že si vás choreograf nevybral, tudíž budete ve sboru i přesto, že máte sólovou smlouvu. Umělecký šéf je přece od toho, aby se o vás postaral a s hostujícím choreografem rozdělil vaši pracovní náplň tak, jak má danou smlouvu. V souboru máme jednu sólistku, která za sezónu 2014/15 nedělala ani jednu z hlavních rolí, dělali ji sboristé. Samozřejmě proti tomu nic nemám, jen si nemyslím, že to bylo vůči ní fér.

    (redakčně kráceno – hul)

    ///

    Co říkají další odcházející umělci

    Deník Ostravan.cz požádal o vyjádření i některé další odcházející členy baletu

    Markéta Pospíšilová. FOTO archiv NDM

    Markéta Pospíšilová. FOTO archiv NDM

    Markéta Pospíšilová: Už dlouhodobě jsem v ostravském souboru nespokojená a cítím, že potřebuji změnu. Nevyhovuje mi způsob práce, častá neprofesionalita ze strany vedení, atmosféra, repertoár, organizační chod baletního souboru a další zásadní věci. Navíc jsem nedostávala příležitosti, na kterých bych mohla umělecky růst a vyvíjet se. Od své premiéry Labutího jezera, kde jsem ztvárnila titulní dvojroli Odetty a Odilie po boku hostující Michala Štípy (prvního sólisty Národního divadla v Praze) de facto „stojím“. A to jsou téměř tři roky, i když by to mělo být naopak. Za tuto roli jsem obdržela i širší nominaci na Thálii, ale už loňskou sezonu mi bylo řečeno, že na hosta najednou nejsou peníze. Vždy bylo mým snem dostat se do zahraničního angažmá a nasbírat zkušenosti venku. Vzhledem k mé situaci a faktu, jak je taneční kariéra krátká, jsem nechtěla promarnit roky, a tak jsem na sobě tvrdě pracovala ve svém volném čase, což se vyplatilo a dostala jsem se do prestižního souboru Les Ballets de Monte Carlo. Samozřejmě jsem si ale v ostravském souboru zatančila několik krásných rolí, za které jsem vděčná, a zažila jsem spoustu pěkných momentů na jevišti i na baletním sále s fajn kolegy, na které budu ráda vzpomínat.

    Filip Staněk. FOTO archiv NDM

    Filip Staněk. FOTO archiv NDM

    Filip Staněk: Po nástupu Lenky Dřímalové do čela ostravského baletu se toho změnilo hodně. Něco k lepšímu, něco k horšímu. Pozitivní změnou jsou například časté návštěvy kvalitních tanečních pedagogů. Z negativních například zvýšení pracovního vytížení na maximum, přičemž však na úkor kvality práce, regenerace tanečníků (extrémní počet zranění) a chuti do zkoušení. Osobně jsem nebyl spokojen ani za předchozího vedení pana Vejsady, kdy byly problémy zase jiného rázu. Jsem si vědom, že vždy bude někdo nespokojen a pozice šéfa není populární, ale v baletním souboru NDM je dlouhodobý problém, a to nekompetentní vedení, případně celý tým. Paní Dřímalová je skvělá a schopná manažerka, dostatečně nekompromisní a inteligentní, postrádá však uměleckou duši a chodu profesionálního tanečního tělesa a tanečníkům samotným nemůže rozumět, jelikož sama nikdy profesionální tanečnicí nebyla. Kdyby kolem sebe měla schopný tým či uměleckého poradce, možná by vše fungovalo. Obojí však v Ostravě chybí.

    Důvodů k mému odchodu je mnoho. Profesních i osobních. V souboru nepanuje dobrá atmosféra. Repertoár je pro mě umělecky nezajímavý, zkoušení úmorné a na jevišti je člověk málo. Hlavním důvodem však je, že mne práce až na výjimky delší dobu nebavila. Klasika mne přestala uspokojovat. Zajímá mě současné taneční divadlo a nové formy současného tance. Rád bych pracoval v kreativním a nadšeném týmu lidí se stejným zájmem. Věřím, že se dá divadlo dělat zábavně, kreativně, moderně, originálně a že má divákům co nabídnout. Mé představy se tedy neshodují se současným uměleckým stavem baletu NDM.

    Děkuji za možnost vyjádřit se. Je velmi náročné a nemožné vše shrnout v několika větách. Problém v baletu NDM je velmi rozsáhlý a komplexní a je veřejným tajemstvím. Stejně tak důvodů k odchodu je mnohem více. Nicméně faktem je, že pět let zde bylo i tak krásných a bavilo mě být na jevišti, pracoval jsem se zajímavými lidmi a mnohé se naučil. Nerad bych, ať mé výpovědi vyzní jednoznačně negativně. Mrzí mne, že odchází spousta skvělých tanečníků (každý má své vlastní důvody) a že se balet NDM k tomu odmítl vyjádřit či jen zveřejnit oficiální zprávu o této skutečnosti. O poděkování nemluvě. Myslím, že by si diváci, kteří na nás léta chodili, zasloužili být informováni.

    Ladislav Vrchovský

    Převzato z Ostravan.cz: Lucie Skálová práskla dveřmi za Ostravou a říká: Cítím se tu nechtěná

    ///

    Točí se více piruet, skáče se výše a padá se rychleji

    Šéfka baletního souboru Národního divadla moravskoslezského Lenka Dřímalová odpovídá na kritiku, která se na ni snesla z úst odcházejících členů baletního souboru, především držitelky Thálie Lucie Skálové.

    Šéfka baletního soboru Národního divadla moravskoslezského Lenka Dřímalová. FOTO Archiv NDM

    Šéfka baletního soboru Národního divadla moravskoslezského Lenka Dřímalová.
    FOTO Archiv NDM

    Odcházející sólistkou Lucií Skálovou jste kritizována za snahu prodlužovat baletnímu souboru pracovní dobu v průběhu dne.  Jak se pracuje v ostatních baletních souborech v České republice a v zahraničí?

    V příspěvku pro časopis NDM ze září 2013, ve kterém jsem napsala, že nejsem zastáncem prudkých změn, stojí také: Taneční umění se za posledních dvacet pět let zásadně změnilo. Technika tanečníků se rok od roku zvyšuje, s technikou roste náročnost choreografií, a to vše způsobuje, že na tanečníky jsou kladeny vyšší požadavky. Je to stejné jako ve sportu – točí se více piruet, skáče se výše a padá se rychleji, protože žijeme ve 21. století. Ale to také vyžaduje intenzivnější, časově delší přípravu, a větší koncentraci (viz Mým koníčkem je pohyb). Týdenní pracovní doba tanečníka je 40 hodin, ta samozřejmě překračována není. Když Lucie Skálová hovoří o práci nad rámec pracovní doby, myslí tím podíl hodin strávených na tanečním sále. Ten bývá v Ostravě pětihodinový a zbytek do 40 pracovních hodin mají tanečníci na domácí přípravu. Ráda bych ale připomněla, že taková pětihodinová doba strávená na sále je běžná pouze v ostravském baletu a například v Baletu Praha Junior, což je konzervatoř a gymnázium. Ostatní baletní soubory v České republice, jako například balet Národního divadla v Praze a balet Jihočeského divadla, pracují 7 hodin, balet ND Brno nebo Balet F. X. Šaldy v Liberci 6 hodin, Balet Lipsko 7,5 hod. Národní balet ve Varšavě a Poznani 7 hodin. Hlavní důvody, proč potřebujeme, aby tanečníci trávili někdy v divadle více času než v minulosti, jsou dva. Jednak je tu zvýšená náročnost repertoáru a potom také fakt, že máme k dispozici jen jeden sál, nikoli dva, jak je to v divadlech běžné, a tak nám nezbývá, než se smířit s tím, že zkoušky se o něco protáhnou, když tanečníci musí čekat, až se uvolní prostor pro jinou zkoušku. A ještě jednou opakuji – i v případě, že tanečníci pracují v některý den více než 5 hodin, nepřekročí zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu i přestože jejich pracovní týden je šestidenní. Abych řekla pravdu, není mi ta debata o čase věnovaném divadlu úplně příjemná. Někdy jsou situace, že tanečníkům na domácí přípravu zbude třeba i dvacet hodin týdně a jindy je nutné i kus té domácí přípravy obětovat ve prospěch práce na sále.

    Je pravda, že se zvýšil počet pracovních úrazů?

    Ano, to je bohužel pravda. Úraz je pro tanečníky vždycky moc nemilá záležitost. Ale určitě není možné tento fakt mechanicky spojovat s prodloužením zkoušky o hodinu. Dokonce naopak, je-li zkouška delší, může všechno probíhat klidněji a bez stresu. Skutečné příčiny bych hledala v tom, že klasické baletní tituly bývají určeny pro těleso s počtem 45 tanečníků a nás je pouze 28. A potom samozřejmě je zde ta zmiňovaná náročnost repertoáru, spousty technických prvků, které jsou obtížnější na zvládnutí a ve svém důsledku také i nebezpečnější. Abychom úrazům předcházeli, podařilo se nám zajistit lekce pilates, které probíhají přímo v divadle a jsou uzpůsobeny na míru potřebám našich tanečníků. Vedení baletu také navázalo spolupráci se zdravotnickým centrem AVICA, které je k nám velmi vstřícné a v případě akutní potřeby (úrazu) nabízí našim tanečníkům velmi rychle vynikající péči a podporu. Bohužel finanční možnosti zřizovatele neumožňují pro tanečníky zajistit plně hrazené preventivní rehabilitační jednotky. Někteří z nich ale využívají částečné podpory fondu FKSP pro masáže realizované v divadle.

    Proč jediná držitelka Ceny Thálie v baletním souboru NDM Lucie Skálová od vašeho nástupu, jak sama říká, nic nedělala?

    Ráda bych opravila ten výraz „nic nedělala“. Lucie Skálová přece dále tančila ve svých rolích v baletech, které byly na repertoáru – Louskáček, Labutí jezero. S obnovenou premiérou baletu Sněhurka v této sezóně se vrátila do role Zlé královny. Do první premiéry, se kterou jsem nastoupila jako šéf souboru v sezóně 2013/2014, jí choreografka Hana Litterová svěřila hlavní roli Juliány. Choreograf baletu Popelka Paul Chalmer jí bohužel nevybral do žádné z osmi ženských rolí, přestože v předběžném obsazení byla obsazena do role macechy. I přestože byla v průběhu studia premiéry na nemocenské, měla dost času ukázat své přednosti. Choreografové Youri Vámos ani Jacek Przybylowicz jí nesvěřili žádnou roli v premiéře Barocco & Carmina Burana. Ale věřte mi, že je skutečně nesmyslné si představovat, že za touto jejich volbou by měla být nějaká moje manipulace s rozhodováním choreografů. Vždyť by to ani nešlo, oni by přeci neměli žádný důvod mne poslechnout, i kdybych se něčím tak pošetilým zabývala.

    Co se týká spolupráce s operou a činohrou, ovlivňujete inscenátory operních a operetních inscenací, aby do nich balet nezařazovali?

    Já rozhodně nejsem proti. Na druhé straně se může stát, že musíme nějakou nabídku odmítnout, pokud by taková práce kolidovala s přípravou vlastního repertoáru, ten musí být pro nás přednější. Když máte v souboru 28 tanečníků a připravujete Louskáčka, tak to moc není na přibírání dalších úkolů. A mimochodem, není to divné, když mne někdo na jedné straně kritizuje za to, že lidem nakládám moc práce, a na druhé straně za to, že jim bráním, aby se pouštěli do dalších věcí? To je pak někdy těžké vyhovět.

    Je pravda, že se méně reprízují klasické tituly a vy jako šéfka souboru upřednostňujete modernu?

    Četnost titulů ovlivňuje obchodní oddělení. I mne mrzí, že Labutí jezero nebo Louskáčka nehrajeme častěji. Zda je balet moderní, neoklasický nebo klasický, není až tak  důležité. Důležitější je jeho umělecká hodnota a především spokojenost diváků. V kalendářním roce 2012 měl balet před mým nástupem 67,5 procentní návštěvnost. Nastoupila jsem v září 2013  a v roce 2013 se balet dostal na 75 procent, v roce 2014 na 80 procent. V roce 2015 od ledna do května se balet pohybuje na 94procentní návštěvnosti. Od roku 2012 se návštěvnost zvýšila o 26,5 procenta.  Tolik potlesků vestoje jako na premiéře Barocco & Carmina Burana asi baletní publikum ještě nezažilo a představení Popelky jsme vyprodali  na půl roku dopředu. Máme řadu ocenění a věrné diváky. Nic na světě se neobejde bez problémů, ale když se ohlížím za těmi několika lety, připadá mi, že jsme přece něčeho dosáhli.

    Vaše nejvyšší dosažené vzdělání v uměleckém oboru je absolventura HAMU Praha v oboru choreografie, a to ve třídě věhlasného profesora Pavla Šmoka. Máte tedy dva akademické tituly Ing. a Mgr. Je to tak?

    Ano – a za své technické vzdělání, které jsem získala na Vysoké škole báňské, se vůbec nestydím. Ale nemyslím si, že tituly jsou důležité.

    Ladislav Vrchovský

    Převzato z Ostravan.cz: Šéfka baletu reaguje na kritiku Lucie Skálové a dalších tanečníků, odcházejících z Ostravy

    /Publikováno se svolením Aleše Honuse, vydavatele deníku Ostravan.cz/

    Pro i-DN upravil, zkrátil a zpracoval hul

    • Autor:
    • Publikováno: 2. července 2015

    Komentáře k článku: Nic na světě se neobejde bez problémů

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,