Divadelní noviny Aktuální vydání 16/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

16/2024

ročník 33
1. 10. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Palubní deník devítiměsíční plavby

    Mladá generace, která se ujala správy Divadla Komedie, jeho prostory osvěžila, zavedla evropské vychytávky – jako samoobslužnou šatnu bez fronty – a poskytla ve foyer prostor mladým výtvarníkům. Vytvořila tu vlídnou a přátelskou atmosféru. Divadlo aktuálně uvedlo koprodukci taneční skupiny Lenka Vagnerová & Company a francouzského režiséra Lionela Ménarda pod názvem Než vše začalo… s podtitulem Palubní deník devítiměsíční plavby. Vzhledem k renomé Lenky Vagnerové byla očekávání velká.

    Než vše začalo: scénografické řešení inscenace Lionela Ménarda vytváří paralelu mezi zrozením člověka a vesmíru FOTO MICHAL HANČOVSKÝ

    Jakkoli je inscenace očividně inspirována čerstvým mateřstvím choreografky, její podobu měl zcela v rukou Lionel Ménard. Tedy samo sebou s výjimkou choreografických výstupů, které také ovlivnily obsazení kusu: hrají v něm známí pražští tanečníci Andrea Opavská, Fanny Barrouquére, Barbora Nechanická a Michal Heriban ze skupiny Lenka Vagnerová & Company. Není to ovšem jejich vina, že premiéru nemohu označit za zdařilou.

    Ani volbu Lionela Ménarda jako autora a režiséra nelze nikomu vytknout. Jeho umělecký životopis je bohatý a působivý. Obsahuje taková jména jako Marcel Marceau, Alejandro Jodorowsky, Philippe Genty či Michael Jackson. Tvůrce uvádí, že ze svých děl je nejvíce hrdý na jediné provedení projektu Voliéra pro vězně s dlouhodobými tresty, angažoval se v hudbě i ve filmu, je světoběžník. Přesto mi na premiéře připadalo, že sedím naproti v Minoru na dětském odpoledním představení.

    Tématem inscenace je tajemný přechod člověka z lůna matky na svět. Krásné, mystické i věčné téma. Ale scenárista a režisér z něj nevytěžil žádné nové poznání. Pravda, je tu jeden neotřelý motiv a tím je připomínka blízkosti smrti v každém okamžiku, počínaje už ohrožením křehkého života ještě nenarozeného, právě se rodícího či čerstvě narozeného dítěte. Dodává představení mučivou notu, ale zároveň i jakýsi trochu lepkavý biedermeier.

    Podoba inscenace svědčí o tom, že režisér se posvátného tématu chápe s jistou pokorou. Chtěl by vzdát hold zázraku narození, například scénografickými prostředky – velkým panó s vyobrazením vesmíru naznačuje metafyzický původ člověka, vytváří paralelu mezi zrozením dítěte a vesmíru i mezi vypuklostí planety a těhotným břichem ženy. Nicméně i to je málo platné, inscenace je co do výrazových prostředků zastaralá, a to jak scénograficky, tak svým „rekvizitním herectvím“, stárne i nasládlým moralismem.

    Nota bene! Večer nebyl však zcela ztracený, a to při pohledu na taneční variace – zejména na překrásný duet Andrey Opavské a Michala Heribana, který byl značkovým choreografickým dílem Lenky Vagnerové. Fyzický až zápasivý tanec budoucí Matky a Otce vyjadřoval ambivalenci vztahu ženy a muže v kritické situaci. Byl to spíš zápas Herkula s Atlantem než milostné pas de deux. A je třeba zmínit, že všichni tanečníci jsou i herecky přesvědčiví. Výrazná tvář Andrey Opavské mluví sama o sobě. Silné, ale senzitivní tělo Michala Heribana jako by vedlo ustavičné vnitřní monology. Zarputilé velké dítě Fanny Barrouquére se zmocňuje prostoru s jistotou někoho, kdo dobře ví, že je středem světa. Méně srozumitelná je vedlejší role Barbory Nechanické, které režisér zprvu uštědřil slibný motiv Královny, ale pak ho bez cavyků opustil – ne že by ho byla škoda.

    Na okraj bych chtěla vyjádřit ještě jednu obavu. Soubor Lenka Vagnerová & Company v Komedii nejen uvádí tuto novou inscenaci, ale dokonce s divadlem vstupuje do užší spolupráce. Avšak pro tanec zde není nikterak ideální prostor, což proběhlá rekonstrukce nijak nezohlednila.

    Lenka Vagnerová & Company a Městská divadla pražská – Než vše začalo… Režie, námět, koncept a dramaturgie Lionel Ménard, hudba Tomáš Vychytil, pohybová spolupráce a choreografie Lenka Vagnerová, návrh scény a kostýmů Lionel Ménard, světelný design Michal Kříž, projekce Erik Bartoš, grafický design Michal Heriban. Premiéra 24. listopadu 2018 v Divadle Komedie.


    Komentáře k článku: Palubní deník devítiměsíční plavby

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,