Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty klame slovem „příběh“. Umírající šedesátník Tom si podá inzerát, že je ochoten poskytnout svůj životní příběh. Nachytá se jeden novinář a barmanka Irena. Žádného příběhu se nedočkají ani oni a nakonec ani diváci inscenace hry, kterou uvádí Činoherní klub v režii Martina Čičváka.">
Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Než to zabliká a zhasne

    Hra chorvatské autorky Niny Mitrović Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty klame slovem „příběh“. Umírající šedesátník Tom si podá inzerát, že je ochoten poskytnout svůj životní příběh. Nachytá se jeden novinář a barmanka Irena. Žádného příběhu se nedočkají ani oni a nakonec ani diváci inscenace hry, kterou uvádí Činoherní klub v režii Martina Čičváka.

    Dana Marková, Vladimír Kratina a Lucie Žáčková v nemocniční scéně FOTO Pavel Nesvadba

    Hlavním rysem hry je prchavost, či přímo chemická těkavost látky, která zmizí neznámo kam. Onou látkou je čas našich životů. Obě hlavní postavy hry – Irena a Tom si bolestně uvědomují, jak jim život protekl či protéká mezi prsty. Společný pocit nechá vzniknout vztahu, k němuž má emotivně nejblíže pouto otce a dcery (Tom nakonec Irenu za svou dceru vydává). Neexistující příběh, což může být polemika autorky s kultem strhujících story, vynahrazuje zážitek, připomínající čechovovské povídky o promarněných existencích. Možná není náhoda, že fragment Tomova milostného „příběhu“ se odehrál v Moskvě. Určující dojem roztěkanosti podporuje formální řešení textu, který je sestříháván do souběžných dějů, asi jako byste si televizním ovladačem o půlnoci znuděně přepínali několik filmů.

    Režisér Martin Čičvák, který jindy dokáže stvořit halucinační atmosféru (U kočičí bažiny, Moje strašidlo), tentokrát nad textem nevyzrál. Inscenace se nazula do zbytečně těžkých realistických bot, překvapivější, rychlejší krok neudělá. Všechno je příliš ze života, avšak jakoby rozředěného, bez sugestivity pradávného neorealismu anebo z poslední doby rumunské filmové vlny (Smrt pana Baltazara). Text sice vychází z dnešní bezvýchodné sociální situace, tu však pouze konstatuje: ano, je frustrující přijít o práci a nemít na nájem, pracovat za barem a mít na krku matku alkoholičku anebo „šukat“ s ženatým doktorem. Horší je však umírat s pocitem zmarněné šance a slyšet pláč smrtelně nemocných dětí. Ani hereckým výkonům nelze upřít věrohodnost: Lucii Žáčkové (Irena) věříme její prohlubující se soucit, Matěji Dadákovi (její přítel Petr) narůstající zlost a žárlivost, Lence Skopalové (Matka) ztrátu sebeúcty, když chce vyměnit boty za panáka. Se zvědavým údivem jsem sledoval jedině vitálního Vladimíra Kratinu (Tom), jemuž by fázi umírání nikdo nevěřil. Plýtvá energií a suchým humorem, aby překřičel marnost a strach z konce.

    A ten přijde až banálně snadno, jako když z posledních sil stisknete ovladač a obrazovka naposledy zabliká, než definitivně zhasne.

    Činoherní klub – Nina Mitrović: Tahle postel je příliš krátká aneb Jen fragmenty. Překlad Jana Alfabeta Cindlerová, Hasan Zahirovič. Režie Martin Čičvák, scéna Tom Ciller, kostýmy Nina A. Stillmark, hudba Petr Kofroň, dramaturgie Roman Císař, Vladimír Procházka. Premiéra 12. dubna 2012.


    Komentáře k článku: Než to zabliká a zhasne

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,