Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2019

ročník 28
10. 12.–23. 12. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Než kohout zakokrhá

    Se sólovou performancí Mea culpa, která měla v březnu premiéru v malovickém sídle Divadla Continuo – Švestkovém dvoře, zavítal na festival Tvůrčí Afrika Charles Nomwendé Tiendrebeogo z Burkiny Faso.

    Přichází na scénu coby správce hřbitova – bosky, v černých kalhotách a pestré vestičce, aby provedl každodenní rituál. Obchází své důvěrně známé teritorium tak trochu ležérním, zpola tanečním krokem a chřestí kousky kostí v barevném pytli, z něhož rozhazuje konfety. Jenže pak se cosi zvrtne – sošce střežící klid mrtvých vypadne z ruky magická hůlka. Bariéra mezi dvěma světy je prolomena a obyvatelé hřbitova se hlásí o slovo. Ovšem tím jediným, skrze koho mohou promluvit, je právě správce.

    S každým dalším duchem, který ho atakuje, se rozehrává divoký střet energií, v němž lidské tělo slábne, aby znovu a znovu podlehlo. Proměnu podtrhávají zvířecí masky (hyena, lev, osel, opice, pakůň), jejichž nasazení symbolicky dokresluje charakter toho, kdo právě promlouvá. Výsledkem je kaleidoskop vzájemně provázaných mikropříběhů, ve kterých nechybí krutý diktátor, zkorumpovaný vědec vyrábějící vražedný virus, oběť upálená v pneumatice polité benzinem…

    Název Mea culpa (latinsky Moje vina) ale neznamená, že by se snad všichni mrtví káli ze svých hříchů – spíš jde o jejich potřebu vypovídat se, vykřičet, být slyšen… Anebo třeba jen na pár chvil získat opět publikum pro exhibici vlastní nadřazenosti. Některé nuance a významy vyprávění se v pražském představení ztrácely a rozpíjely, možná i proto, že Charles Nomwendé Tiendrebeogo zvolil angličtinu, ve které si na rozdíl od francouzštiny není (zatím) tolik jistý. Ale co se „ztratilo v překladu“, to nahradil svým mimickým a fyzickým projevem, který má v sobě zakódovanou archetypální syrovost i akrobatickou mrštnost a eleganci. Společně s hudebně-zvukovou partiturou využívající nahrávky ze současné Burkiny Faso se jeho produkce slévala v uhrančivou africkou baladu. Její hrdina našel vysvobození až díky kohoutímu zakokrhání – pro Středoevropana tedy překvapivě stejným způsobem jako třeba hrdinka Erbenovy Svatební košile. I když tentokrát je zřejmé, že tyto noční přízraky nezažene ani nový úsvit.

    Divadlo Continuo, Švestkový dvůr a Accademia Teatro Dimitri: Mea culpa. Koncepce, režie a scénografie Charles Nomwendé Tiendrebeogo, umělecká supervize Pavel Štourač, dramaturgie Charles Nomwendé Tiendrebeogo a Pavel Štourač, masky Collette Roy, hudba Elia Moretti, light design Christoph Siegenthaler, účinkuje Charles Nomwendé Tiendrebeogo. Premiéra 9. března 2019 ve Švestkovém dvoře v Malovicích. Psáno z představení uvedeného v Experimentálním prostoru NoD 19. května 2019 na festivalu Tvůrčí Afrika.


    Komentáře k článku: Než kohout zakokrhá

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,