Divadelní noviny Aktuální vydání 6/2019

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

6/2019

ročník 28
19. 3.–1. 4. 2019
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • Hledat
  • Facebook Divadelních novin

    Nepřišel jsem, neviděl jsem, zhodnotil jsem

    Ad Kulatý stůl: Pražský divadelní mainstream a veřejné peníze, DN 14/2016, s. 12–14

    Nepřišel jsem, neviděl jsem, zhodnotil jsem

    Každý, kdo se zabývá uměním, ví, jak důležitá je zpětná vazba. Neodpovídat na jakýkoli druh kritiky je u divadla dobrým zvykem. Zdá se, že je to chyba. Nedostává-li se totiž divadelním publicistům žádného druhu zpětné vazby, mohou ošklivě zabloudit. Například tak, jak se to stalo několika z nich, kteří uveřejnili v DN 6. září 2016 článek s názvem Pražský divadelní mainstream a veřejné peníze. Rozhodli jsme se jim pomoci a upozornit je na několik drobných nedostatků (zabývat se všemi by vydalo na obsáhlý materiál). Požaduje-li někdo ve veřejné funkci taková data, jimiž chce operovat, potřebuje seriózní analýzu. Tedy materiál vytvořený nepředpojatými odborníky, kteří znají do hloubky zmíněné divadlo, mají k dispozici odbornou analýzu všech představení alespoň ze dvou zdrojů, analýzu klíčových hereckých výkonů, analýzu režijních postupů kmenových režisérů a vyhodnocen přínos režisérů hostujících a mají vyhodnocen dopad uměleckého programu na publikum, tedy na veřejnost, o jejíž zájmy tu jde především. Protože smyslem evaluace je stanovit společenskou užitečnost daného divadelního subjektu. Pokud je zvolena forma kulatého stolu, předpokládá se, že všichni zúčastnění, do hloubky obeznámeni s daným problémem, přijdou vyzbrojeni solidní analýzou minimálně na úrovni vysokoškolské přednášky a o svých rozdílných stanoviscích povedou diskusi.

    Rozhodně se však neočekává posezení u kávičky s trochou nezávazných plků, které se publikují, jak leží a běží, bez následné redakce, nedej bože snad i bez toho, že by si je někdo po sobě přečetl. A jakou znalostí dané problematiky disponují zmínění odborníci? Udělali jsme si malý statistický průzkum posledních devíti let a zjistili jsme, že Městská divadla pražská připravila celkem 60 inscenací. Zajímalo nás, o kolika z nich publikovali účastníci posezení, při němž dospěli k závěru, že většinu magistrátem zřizovaných divadel je třeba zlikvidovat. V čele naší pomyslné ankety se umístila Jana Paterová, která se našich inscenací pokusila analyzovat celých dvanáct, popsala tedy pětinu repertoáru. Na ni se dotahuje Jan Kerbr s deseti, tedy jednou šestinou. Marie Reslová se třemi recenzemi a pan Herman se dvěma recenzemi těžce zaostávají, i když pí Reslová vede nad p. Hermanem o velmi zběžnou znalost výroční zprávy Městských divadel pražských. Skokanem roku se stává p. Fridrichovský, který, jak se ze zmíněného materiálu jeví, zná Městská divadla pražská pouze z plakátů, což mu nikterak nebrání v tom, aby o něm vynášel soudy. Milí přátelé, i přes krásné umístění v naší anketě vás musíme zarmoutit – tak kusá znalost k posouzení divadla a jeho smyslu opravdu nestačí. Počet vámi recenzovaných inscenací je takřka na úrovni statistické chyby. Pokud byste měli být bráni vážně, museli byste dané divadlo opravdu navštěvovat. Pak by se vám jistě nestalo, že jeden z vás jen tak mezi řečí umístí 3‚5hodinový výpravný epos Mahábhárata (premiéra 12. 9. 2009 v Divadle ABC) do Divadla Rokoko. A to, že nikdo z přítomných kolegyni Paterovou nevyvede z omylu, promiňte, ale tomu se nedá říci jinak než vlastní gól. A když už čtete výroční zprávu, čtěte ji, prosíme, celou. Zredukovat tvrzení: těžké chvíle v životě člověka spojené s nemocemi, stářím, postižením a umíráním, jak je nazvána jedna z tematických linií divadla, na pouhé „těžké věci“, jak to činí Marie Reslová, a na tomto základě se divadlu posmívat, to pak vypadá jako velmi nepěkná manipulace, dokonce by to mohl někdo pokládat za zlou vůli. To pouze namátkou. Dalo by se také považovat za podivuhodné, že se debaty nezúčastnil nikdo z publicistů, kteří o Městských divadlech pražských pravidelně píší. Že by o účast nestáli? Vzhledem k úrovni debaty je to pravděpodobné.

    VĚRA MAŠKOVÁ dramaturgyně MDP

    Ad rem, nikoliv ad hominem

    Kulaté stoly DN přinášejí – a budou přinášet – nepohodlná témata, o nichž se špitá nanejvýš v divadelních kuloárech. Pokoušíme se je vyslovit nahlas, aby se o nich debatovalo veřejně! A věcně! Věra Mašková se však s odstupem půldruhého měsíce(!) v obsáhlém textu, z něhož jsme (po dohodě s MDP) publikovali úvodní třetinu, rozhodla bránit MDP znevěrohodněním diskutujících – co kdyby se řečeného chytili na magistrátu, že? K vyjasnění věcí nepřispěla, až na opravu chyby stran uvedení Mahábháraty, přijměte omluvu. Celý text jsme umístili na i-DN a vyzýváme k diskusi! Také tam přičiním pár poznámek.

    JOSEF HERMAN šéfredaktor DN

    • Autor:
    • Publikováno: 2. listopadu 2016

    Komentáře k článku: Nepřišel jsem, neviděl jsem, zhodnotil jsem

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,